Deklarace čtyřiceti šesti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Tak zvaná deklarace 46 resp. deklarace čtyřiceti šesti byl tajný dopis politbyru ústředního výboru KSR(b) z 15. října 1923, podepsaný 46 vedoucími činiteli strany. Deklarace následovala dopis s obdobným textem L. D. Trockého z 8. října 1923 a je považována za základní dokument tehdy se formující Levé opozice.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Během léta 1923 vystupovaly hospodářské a politické problémy v Rusku stále více do popředí: hospodářská a finanční krize, likvidování opozičních skupin tajnou policií GPU, vzrůstající moc stranické hierarchie sekretářů:

„V nejhroznějších momentech válečného komunismu neměl systém příkazů a nařízení uvnitř strany ani desetinu toho významu jako tomu je dnes. Nařízení provinčních sekretářů se dnes stalo pravidlem“[1]

poznamenal Trockij ve svém dopise z 8. října.

Obdobně vyzněla kritika hospodářských, finančních a vnitrostranických krizových jevů i v dopise, který následoval o týden později a který byl podepsán (v některých případech s výhradami) čtyřiceti šesti předními funkcionáři KSR(b). K problematice stranických vztahů autoři píší:

„…pozorujeme přesně tentýž chybný styl vedení, který stranu ochromuje a rozkládá … vysvětlujeme si to tím, že pod rouškou úřední jednoty se ve skutečnosti jedná o jednostranný výběr lidí, ovlivněný názory a sympatiemi úzkého kruhu … Vzhledem k takovému stranickému vedení, deformovanému těmito omezenými manipulacemi, přestává být strana živoucím a na vlastní iniciativě se zakládajícím kolektivem …“.[2]

Trockého podpis pod deklarací chybí, avšak mimo značnou shodnost obou textů se mezi iniciátory deklarace nacházejí i jeho nejbližší spolupracovníci jako Georgij Pjatakov a Jevgenij Preobraženskij; text podepsali dále např. Vladimir Antonov-Ovsejenko, Sosnovskij, Leonid Serebrjakov a také stoupenci demokratických centralistů jako Timofej Sapronov, Vladimir Smirnov a další. Přes možnou rozdílnost motivů jednotlivých osobností pochopilo i tehdejší vedení KSR(b), že se zde začala formovat silná opozice; otázkou zůstává, zda oběma stranám šlo o dřívější principy „revolučních ideálů a ne o moc“.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky a zdroje[editovat | editovat zdroj]

  1. www.marxists.org
  2. Frits Kool und Erwin Oberländer (Hrsg.), Dokumente der Weltrevolution. Arbeiterdemokratie oder Parteidiktatur, Büchergilde Guttenberg, Frankuft am Main / Wien / Zürich, 1967, str. 275
  3. Frits Kool und Erwin Oberländer (Hrsg.), Dokumente der Weltrevolution. Arbeiterdemokratie oder Parteidiktatur, Büchergilde Guttenberg, Frankuft am Main / Wien / Zürich, 1967, v úvodu, str. 91
  • Frits Kool und Erwin Oberländer (Hrsg.), Dokumente der Weltrevolution. Arbeiterdemokratie oder Parteidiktatur, Büchergilde Guttenberg, Frankuft am Main / Wien / Zürich, 1967; text deklarace (německy) str. 273-280
  • Max Shachtman, The Struggle for the New Course, www.marxists.org (obsáhlé citáty z dopisu L. D. Trockého, anglicky)
  • Trotsky Archive, Harvard University, dokument T 802a (deklarace) a T802b-n (podpisy); originály dokumentů, viz [1]

Související články[editovat | editovat zdroj]