Debata

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Soutěžní debata

Debata je formalizovaný způsob vedení sporu, jehož prostřednictvím skupiny a jednotlivci diskutují v zájmu dosažení nějakého rozhodnutí. Principy debaty jsou zakotveny v jednacích řádech parlamentů, legislativních sněmů a podobných formálnějších setkání. Výsledek debaty může být stanoven hlasováním, usnesením rozhodčích, nebo kombinací obojího.

V demokratických zemích jsou obvyklé předvolební debaty lídrů konkurenčních politických stran.

Soutěžní debata[editovat | editovat zdroj]

Soutěžní debatování je soutěž studentů středních nebo vysokých škol, v níž se zpravidla dva týmy snaží přesvědčit rozhodčí o pravdivosti či nepravdivosti dané teze. Debatování má svůj původ v anglosaských zemích, ale díky podpoře nadace Open Society Fund George Sorose se rozšířilo do celého světa včetně zemí bývalého socialistického bloku.

Mezi přínosy soutěžního debatování patří zlepšení vyjadřovacích schopností, logického uvažování a argumentace (debatéři musí být schopni rozeznat a adekvátně reagovat například na logické klamy), schopnost práce s informacemi (při přípravě argumentačních linií a vyhledávání důkazů) stejně jako odstupu a nezaujatému pohledu na problémy (v průběhu turnajů mohou týmy zastávat libovolné pozice, což jejich členům může pomoci pochopit argumenty zastánců postojů, se kterými třeba osobně nesouhlasí).

Soutěžní debata může mít mnoho formátů, které se liší počtem mluvčích, jejich rolemi a celkovým zaměřením debaty.

Debata typu Karl Popper[editovat | editovat zdroj]

Formát je pojmenován po anglickém filosofovi rakouského původu Karlu Popperovi, který se proslavil svým dílem o otevřené společnosti.

V debatě soutěží dva tříčlenné týmy, které se přou o platnost daného kontroverzního výroku – teze. Řečníci afirmativního týmu musí definovat, jak tezi chápou a o čem se tedy bude debatovat. (Například u teze „Mírové soužití islámského světa a západní civilizace je možné“ je žádoucí vyložit, co se přesně rozumí islámským světem, západní civilizací, a co je jejich mírové soužití.) Afirmativní tým dále musí předložit argumenty, které v mezích definic podporují platnost teze. Úkolem negativního týmu je platnost předložených argumentů zpochybnit, a doložit, že tezi nepodporují.

Řečníci obou stran se střídají, mezi projevy si mohou oba týmy brát čas na přípravu (afirmace celkově 5 minut, negace 7 minut). Po prvních dvou řečích obou týmů mají soupeři možnost řečníkovi klást křížové otázky, jimiž si mohou urovnat případné nejasnosti, eventuálně poukázat na nedostatky v argumentaci. Úkolem posledních mluvčích není dále rozvíjet linie svého týmu, ale shrnout celkový průběh debaty (a zdůvodnit, proč právě jejich tým odvedl svou práci lépe).

O výsledku debaty rozhoduje jeden nebo více rozhodčích na základě kvality a váhy předložených argumentů, resp. jejich vyvrácení.

Debatní formát Karl Popper se v Česku používá v debatních klubech na středních školách a v celostátní soutěži Debatní liga (v češtině a v angličtině). Na mezinárodní úrovni se v tomto formátu soutěží na akci IDEA Youth Forum.

Parlamentní debata[editovat | editovat zdroj]

Parlamentní debata vychází ze zvyků v britském parlamentu. Nejvýraznějším z toho pramenícím prvkem jsou tzv. faktické poznámky, nahrazující křížové otázky. Faktická poznámka umožňuje debatérům vstupovat s námitkami nebo doplňujícími otázkami přímo do soupeřovy řeči. To, spolu s absencí času na přípravu před řečí, dodává parlamentní debatě větší dynamiku a zároveň ji činí náročnější na postřeh a improvizační schopnosti účastníků.

V Česku se praktikuje tzv. Britská parlamentní debata, v níž debatují čtyři dvoučlenné týmy: první, druhá vláda a první a druhá opozice. Oproti formátu Karl Popper jsou teze formulovány volněji a od prvního vládního týmu se očekává, že si najde nějaký problém, který s tezí souvisí, a navrhne politiku, která jej bude řešit. Řečníci první opozice mají za úkol tuto politiku zpochybnit, mohou i přinést vlastní alternativu. Úkolem druhé vlády je obhajovat plán, navržený první vládou, ale současně jej ještě o „něco nového“ rozšířit, aby se tak v debatě odlišila. Druhá opozice má na toto rozšíření opět reagovat.

World style[editovat | editovat zdroj]

World style se používá na mezinárodních středoškolských turnajích, z nichž nejvýznamnější je World Schools Debating Championship – cosi jako debatní mistrovství světa. V České republice pak druhý největší turnaj touto formou na světě, Mezinárodní debatní turnaj Heart of Europe, který pořádá Česká debatní společnost, o. s.

Formát obsahuje prvky jak z debaty Karl Popper, tak i z parlamentního stylu: debatují dva tříčlenné týmy, používají se ale faktické poznámky a debatéři si nemohou brát čas na přípravu. Postup argumentace není tak formalizovaný jako v KP, ale ani tak volný jako v debatě parlamentní. Kromě tří hlavních řečí má vždy vybraný člen každého týmu na konci kratší závěrečnou reply speech, v níž by měl shrnout argumentaci své strany.

Další formáty[editovat | editovat zdroj]

Mezi další debatní formáty patří:

  • Americká parlamentní debata (podobná jako britský formát, ale debatují dva dvoučlenné týmy)
  • Policy debate (hlavní styl středoškolských soutěží v USA, k zajímavostem patří, že tam na jednu tezi debatují vždy celý školní rok)
  • Moot court (simulace soudního procesu s obhájci, žalobci, svědky, …)
  • Lincoln-Douglas (americký formát, debata jeden na jednoho)
  • Dětská debatní liga (zjednodušená česká podoba KP pro mladší žáky)
  • Debatiáda (soutěž pro začínající debatéry, kde debatují dva dvoučlenné týmy a přinášejí plán na změnu současné situace)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]