Dům čp. 332 (Kamenický Šenov)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
9. května 332 (Kamenický Šenov)
Patrový městský dům z roku 1835
Patrový městský dům z roku 1835
Účel stavby

původně obchodní dům, později obytný dům

Základní informace
Výstavba1835
Materiálydřevo, kámen, cihla
StavebníkCarl Conrath
Současný majitel[p. 1]
Technické parametry
Počet podlaží2
Poloha
Adresa471 14 Kamenický Šenov, ČeskoČesko Česko
Ulice9. května čp. 332
Nadmořská výška554 m n. m.
Souřadnice50°46′18,7″ s. š., 14°28′43,32″ v. d.
9. května 332
9. května 332
9. května 332 na mapě ČR
Další informace
Rejstříkové číslo památky42060/5-3044 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

9. května čp. 332 je patrový měšťanský dům s mansardovou střechou, zděným přízemím a roubeným patrem v ulici 9. května (dříve Alleestrasse)[1] číslo popisné 332 v Kamenickém Šenově.[2] Objekt pochází z roku 1835[1][p. 2] a jeho podoba je pro první polovinu 19. století a město Kamenický Šenov typická. Kvalitně provedené kamenické prvky výzdoby pískovcového portálu kolem vstupních dveří byly ovlivněny barokní tradicí a dokreslují ostatní klasicistní prvky výzdoby domu.[3][4] Objekt požívá státní památkové ochrany od 20. ledna 1965.[5][p. 1][p. 3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Popis některých detailů objektu, ale hlavně pak vnitřní dispozice domu je k roku 1935, kdy jej zachytil Harry Palme.[1]

Dispozice areálu[editovat | editovat zdroj]

Dům si nechal v roce 1835 postavit kamenickošenovský obchodník Carl Conrath a nemovitost byla navržena a používána především jako obchod firmy Josef Conrath a spol.[1] Přízemí hlavní obdélné patrové budovy (I) bylo zhotoveno z kamenného zdiva.[1] Na něm bylo zbudováno horní poschodí ze dřeva.[1] Budova byla zakončena mansardovou střechou, krytou podle popisu po roce 1948 eternitem.[6] Trámy horního patra hlavní budovy (I) byly po celém obvodu domu pobity prostým prkenným obložením, které bylo z minimálně tří stran budovy později omítnuto.[6] Areál objektu se vyznačoval velkými skladovacími kapacitami. Byla zde samostatná dřevěná patrová skladiště (III) a (V), přiléhající k severovýchodní podélné stěně domu (I).[1] Obě tyto skladištní budovy byly zvnějšku obloženy prkny a veškerá jejich okna v přízemí i v patře (kam se chodilo po vnitřních dřevěných schodištích) byla proti vniknutí nepovolaných osob chráněna železnými mřížemi.[1] Skladiště (III) bylo s hlavní budovou (I) spojeno dřevěnou chodbou (II) a obdobná dřevěná chodba (IV) vedla ze skladištní budovy (III) do nejvzdálenějšího skladiště (V).[6]

Podélné průčelí hlavní budovy (I)[editovat | editovat zdroj]

Podélné průčelí hlavní budovy (I) orientované jihozápadním směrem disponuje osmi okenními osami, ve třetí ose zleva jsou zakomponovány vstupní dveře do objektu. Do budovy se vchází z ulice 9. května po nevysokém kamenném otevřeném schodišti (strohé kovové trubkové zábradlí je vetknuto do čelní fasády.)[1] Dveře do domu jsou zdůrazněny pískovcovým portálem s půleliptickým nadpražím.[6] Okna těsně přiléhající zleva i zprava k portálu (ve 2. a 4. okenní ose) jsou chráněna ozdobnými mřížemi, mají stroze profilovanou parapetní římsu a jsou od ostatních oken v přízemí oddělena širokými hladkými pilastry s nevýraznými obdélnými patkami a s ozdobnými hlavicemi končícími na úrovni profilované mezipatrové římsy.[6] (Mezipatrová profilovaná římsa obkružuje celý objekt.[6]) Nároží domu na úrovni přízemí je opticky zdůrazněno kvádrovou bosáží (armováním).[6] Veškerá okna zděného přízemí v průčelí hlavní budovy (I) jsou po obvodě (kromě dolní, parapetní strany) dekorována jednoduchým neširokým štukovým pásováním.

Vchodová výzdoba[editovat | editovat zdroj]

K domovním dveřím v přízemí (v podélné stěně objektu orientované do ulice 9. května) stoupá nevysoké otevřené schodiště s několika málo schody. Vnější fasáda domu obsahuje ve 3. okenní ose zleva dvoukřídlé dřevěné domovní dveře, které jsou v přízemí obkrouženy masivním zdobným pískovcovým portálem. Jeho vertikálním základem jsou rostlinnými motivy (květinovým dekorem) ozdobené pilastry (levý a pravý) přerušené asi ve dvou třetinách výšky od podlahy krátkými římsami. Obě tyto římsičky mezi pilastry jsou spojeny masivním půleliptickým po obvodě plasticky dekorovaným obloukem nadpraží. Vnitřek tohoto oblouku je vyplněn opakujícími se identickými motivy listoví. Vchodové dřevěné dveře mají horní hranu tvarovanou do půlelipsy, která zapadá do dolní hrany nadpražního oblouku. V nejvyšším bodě nadpraží se nachází klenák v dolní části s motivem květu s mnohočetnými okvětními plátky. Nad výše uvedeným portálem se nachází profilovaná nadedveřní římsa s prohnutou střední částí, do níž zasahuje horní část klenáku se stylizovaným jednoduchým květinovým motivem ve tvaru pěticípé hvězdy. Horní třetiny obou vchodových pilastrů (v oblasti od římsiček po nadedveřní římsu) nesou identický motiv květu s mnohočetnými okvětními plátky, který je shodný s výzdobou v dolní části klenáku.

Ostatní strany hlavní budovy (I), krucifix[editovat | editovat zdroj]

Jihovýchodní boční štítová stěna domu disponuje třemi okenními osami, okna v přízemí i v patře prostřední okenní osy jsou zaslepena (zazděna). Štít v podkroví je zděný (nebo alespoň omítnutý), vybaven dvojicí oken.[6] Severozápadní boční štítová stěna objektu má ve zděném omítnutém přízemí tři okenní osy, ve svisle bedněném a lištami pobitém[6] dřevěném patře jsou jen dvě okenní osy s tím, že každé z obdélných oken je jinak široké (jedno okno je dvojdílné, druhé trojdílné). Štít v podkroví je dřevěný, plechem pobitý s jedním trojdílným oknem.

Nedaleko od vchodu do hlavní budovy (I) stojí kamenný sloupek s litinovým krucifixem.[1] (Je dobře patrný i na historických fotografiích domu čp. 332 z roku 1913.) Místní občanský spolek SONOW jej nechal v letech 2013 až 2014 zrestaurovat,[7] ale v roce 2015 byl při autonehodě v ulici 9. května sloupek s krucifixem poničen.[1] V následujícím roce (2016) byl však opět obnoven.[1]

Vnitřek domu[editovat | editovat zdroj]

Přízemí[editovat | editovat zdroj]

Do hlavní budovy (I) se vstupovalo po otevřeném schodišti z ulice 9. května dvoukřídlými domovními dveřmi (A) s pískovcovým portálovým vchodem.[1] První místností po vstupu do budovy byla předsíň (B) jejíž strop byl tvořen valenou klenbou.[6] (Ostatní místnosti ve zděném přízemí domu ale už měly ploché stropy.)[6] Z předsíně (B) bylo možno vstoupit po levé straně do obdélné prodejny (C) a odtud pak dále do komůrky (D).[1] Na pravé straně předsíně (B) byl vchod do místnosti, která se využívala jako prostorná balírna (E) a odtud byl pak vstup do menší místnosti užívané jako manipulační světnička (F).[1] Dále se v přízemí nacházelo ještě skladiště (H); malý prostor označený na plánku jako (G) byla černá kuchyně. Do prvního poschodí vedlo z předsíně (B) dřevěné schodiště (J).[1]

První patro[editovat | editovat zdroj]

Po dřevěných schodech (J) se vystoupalo do prvního patra hlavní budovy (I). Z předsíně (K) v patře byl přímý vstup do místností (O), (P) a (L) a po schodech (Q) bylo možno vystoupat do velkého dvoupodlažního podkroví, které se také používalo jako sklad. Z místnosti (L) byl vstup do výstavního prostoru (M) a odtud pak také do dalšího výstavního prostoru (N) v rohové místnosti. Zbylé pokoje (O), (P) a (L) většinou obýval správce objektu (mezi jinými také i Wenzel Walter).

  • Dům v ulici 9. května čp. 332 v Kamenickém Šenově
  • Celkový situační plánek areálu domu
    Celkový situační plánek areálu domu
  • Přízemí hlavní budovy (I)
    Přízemí hlavní budovy (I)
  • Patro hlavní budovy (I)
    Patro hlavní budovy (I)

Wenzel Walter[editovat | editovat zdroj]

Wenzel Walter

Wenzel Walter (25. ledna 1813 – 16. srpna 1883) se vyučil tkalcem.[8] Ve svých 12 letech odešel do Prysku.[8] V létě vyráběl šindele, v zimě pracoval na tkalcovském stavu.[8] Později vykonával funkci obchodního komisaře u firmy Josef Conrath a spol. v Kamenickém Šenově.[8] Po svatbě s Wilhelminou rozenou Zahnovou (* 26. června 1818) mu firma přidělila správcovský byt v horním poschodí obchodního domu č.p. 332 v Kamenickém Šenově.[8] Jak se rodina Wenzela Waltera rozrůstala (mezi léty 1841 až 1856 měl celkem 8 dětí, z toho 7 synů), jeho „čilí synové narušovali pořádek v účtech“ firmy, až musel zasáhnout ředitel firmy Emanuel Conrath, který v roce 1850 zakoupil pro Walterovu rodinu dřevěný dům číslo popisné 229 v kamenickošenovské ulici Rosengasse.[8][p. 4] Wenzel Walter souhlasil s tím, aby mu firma Josef Conrath a spol. strhávala ze mzdy každý týden určitý obnos jako splátku na tento dům.[8] „Tak přišel Wenzel příjemnou cestou k vlastnímu domu“.[8] Roční plat Wenzela Waltera byl 600 zlatých, později byl navýšen na 1000 zlatých ročně.[8] Po uzavření sklářské hutě v Českých Milovech[p. 5] na Vysočině, kterou firma Josef Conrath a spol. provozovala, bylo nutno velké dodávky výrobků ze skla z hutě urychleně odvézt do skladu v Kamenickém Šenově.[8] Výrobků bylo hodně i vlivem sníženého odbytu a Wenzel Walter byl pověřen nejen jejich převzetím, ale i řádným uložením ve skladu firmy (dům č.p. 332) v Kamenickém Šenově.[8] Firma Josef Conrath a spol. dopravovala svoje zboží každý rok na trh do Brém.[8] K této práci přibrala i Wenzela Waltera, jehož úkolem bylo dopravit zboží na voze do Brém, a tam jej také na trhu prodávat.[8] Pokročilý věk a nepříznivá roční doba způsobily, že se nachladil a i přes úsilí firmy o jeho uzdravení Wenzel Walter v roce 1883 zemřel „na kostnatění hrtanu“.[8]

Vlastníci objektu (chronologicky)[editovat | editovat zdroj]

  • Dům nechal postavit Carl Conrath v roce 1835 jako objekt pro obchodní aktivity firmy Josef Conrath a spol.[1]
  • Jeho prvním majitelem byl Carl Conrath a po jeho smrti v roce 1850 se dům stal pozůstalostí.[1] Carl Conrath (12. prosince 1803 – 28. července 1850) byl sklářský továrník, vážený občan Kamenického Šenova a vedoucí provozu sklárny v Milovech, kterou měl pronajatu od knížat Thurn–Taxis z Řezna.[1][p. 5] Po skončení studií nastoupil spolu se svým bratrem Josefem (1800–1853) do rodinného obchodu, který do té doby provozoval jejich otec Josef Conrath (1769–1832).[1] Do rodinného podnikání byli zapojeni i další členové rodu Conrathů: bratr Augusta a bratranec Emanuel (* 1809).[1] Kromě zavádění nových technologických postupů měl jeho obchod na skladě i některé výlučně vlastní produkty, jakými byly výrobky z křišťálové růžové, Anenské žluti či imitace jantaru.[1] Do rodinného podniku se zapojil i syn Carla Conratha (1803–1850) Carl Conrath mladší (1835–1873) a Emanuelův (* 1809) stejnojmenný syn Emanuel Conrath mladší.[1] Carl Conrath mladší (1835–1873) navrhoval zdařilé výrobky ze skla a stal se tak velice důležitým členem rodinného obchodu.[1] Po smrti Carla Conratha mladšího (1835–1873) v roce 1873 ale prosperita rodinné firmy začala postupně upadat.[1] Poslední majitel rodinné firmy Josef Conrath podnikání ukončil a dům čp. 332 přešel v roce 1913 do vlastnictví Hermanna Grohmanna.[1]
  • V roce 1872 vlastnila tento objekt firma Josef Conrath a spol.[1]
  • Emanuel, Clementine a Sophie Conrathovi figurovali jako vlastníci domu v katastru nemovitostí od roku 1881.[1]
  • Jedinou vlastnicí nemovitosti se v roce 1888 stala Clementine Conrathová.[1]
  • Franz Josef Conrath se stal vlastníkem domu v roce 1895.[1]
  • Trojice majitelů: Marie Kittelová, Luise Rücklová a Oscar Conrath jsou uvedeni v roce 1910 coby další v řadě vlastníků objektu.[1]
  • Hermann Grohmann zakoupil nemovitost v roce 1913 a poté, co provedl přestavbu vnějších stran domu (viditelných z ulice 9. května) v objektu provozoval svoji rafinerii skla.[1]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Dům v ulici 9. května čp. 332 v Kamenickém Šenově na dobových snímcích
  • Pohled na dům z Alleestrasse (kolem roku 1913)
    Pohled na dům z Alleestrasse (kolem roku 1913)
  • Pohled na dům z Alleestrasse (kolem roku 1914)
    Pohled na dům z Alleestrasse (kolem roku 1914)
  • Detail vchodu se vstupním portálem (rok 1934)
    Detail vchodu se vstupním portálem (rok 1934)
  • Kamenný sloupek s krucifixem (kolem roku 1930)
    Kamenný sloupek s krucifixem (kolem roku 1930)
  • Dům v ulici 9. května čp. 332 v Kamenickém Šenově
  • Pohled na dům z křižovatky ulic 9. května a Boženy Němcové (jihozápadní štítová stěna)
    Pohled na dům z křižovatky ulic 9. května a Boženy Němcové (jihozápadní štítová stěna)
  • Pohled na dům z ulice 9. května (jihovýchodní štítová stěna)
    Pohled na dům z ulice 9. května (jihovýchodní štítová stěna)
  • Detail vstupních dveří s portálem a schodištěm (rok 2018)
    Detail vstupních dveří s portálem a schodištěm (rok 2018)
  • Detail kamenného sloupku s litinovým krucifixem před objektem (rok 2022)
    Detail kamenného sloupku s litinovým krucifixem před objektem (rok 2022)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b V únoru 2023 byla budova ve společném vlastnictví manželů Petra Nacházela a Jitky Nacházelové.
  2. ↑ Pramen[3] datuje původ domu do přelomu 18. a 19. století.[4]
  3. ↑ Parcela má výměru 215 m2. Rozměry objektu: délka: 22 metrů; šířka: 10 metrů; výška hřebene střechy nad silnici: odhadem asi 17 metrů.
  4. ↑ Dnes (rok 2023) se jedná o dům na adrese: Růžová 229, 471 14 Kamenický Šenov.
  5. ↑ a b Milovská sklárna byla založena Rychenburskou vrchností a její dostavba byla dokončena v roce 1835, kdy již stála kompletně celá huť.[9] Sklárna byla pronajímána vlastním sklářům, kterými byli členové rodiny Conrathů – tedy bratři Carl a Joseph Conrathové, kteří provozovali v Kamenickém Šenově v ulici 9. května obchodní dům č.p. 332.[10] Milovská sklárna produkovala různorodé užitné sklo určené pro všechny vrstvy obyvatelstva.[9] Byly to např. silnostěnné nápojové sklenice zdobené rytím, matováním nebo řezbou, jejichž výroba se udržela až do 70. let 19. století.[9] Dále se ve 30. letech 19. století hojně vyrábělo nápojové sklo zdobené červenou lazurou (technologií lazurování mědí).[9] Výroba sklárny zahrnovala kromě sklenic a karaf i svícny, petrolejové lampy, lustry, květináče, tácky pod květináče nebo mycí soupravy (ve 2. polovině 19. století oblíbené nádoby sloužící jako umyvadla z alabastrového skla růžové barvy).[9] Ve 30. letech 19. století se výrobky z milovských skláren exportovaly do zemí Rakouska-Uherska, na Blízký východ (Sýrie, Řecko, Turecko, Egypt) ale i do Ameriky.[9] V Milovické sklárně se vyrábělo i speciální kanárkové (žlutozelené) zabarvené ve tmě světélkující uranové sklo.[9] Hospodářská krize, konkurence výroby v modernizovaných sklárnách v Podkrkonoší a na Šumavě a absence železnice v Milovech to byly důvody, proč sklárna v roce 1894 zanikla a byla (až na jednu budovu) zbořena.[9] Zbylé zásoby surového skla byly prodány, ale některé výrobky Milovské sklárny se zachovaly v muzejních sbírkách.[9][p. 6]
  6. ↑ Pramen[11] uvádí, že sklárna v Českých Milovech byla v provozu mezi léty 1835 až 1889.[11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af PALME, Harry; SMOLÍKOVÁ, Alena. Kamenický Šenov a jeho Starý hřbitov: pomníky a lidé pod nimi pochovaní, jak vypadali, jací byli, čím se živili a kde bydleli. 1. vyd. Kamenický Šenov: město Kamenický Šenov, 2018. 835 s. ISBN 978-80-87100-38-7. Kapitola Dům čp. 332, s. 328 až 333, 348 až 350. 
  2. ↑ Dům na adrese: 9. května 332, 471 14 Kamenický Šenov, Česko [online]. web: Mapy cz [cit. 2023-02-12]. GPS souřadnice: 50.7718536N, 14.4786911E (50°46'18.673"N, 14°28'43.288"E). Dostupné online. 
  3. ↑ a b Dům; Liberecký kraj, okres Česká Lípa, Kamenický Šenov, Kamenický Šenov, 9. května č.p. 332 [online]. web: Památkový katalog cz [cit. 2023-02-12]. Katalogové číslo: 1000154204; Rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek (ÚSKP): 42060/5-3044. Dostupné online. 
  4. ↑ a b městský (měšťanský) dům; Katalogové číslo: 100015420; Adresa: Kamenický Šenov, 9. května č.p. 332 [online]. web: Památkový katalog cz [cit. 2023-02-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ Patrový obytný dům čp. 332; Rejstříkové číslo ÚSKP: 42060/5-3044 [online]. web: Památkový katalog, právní ochrana cz [cit. 2023-02-12]. Zápis do státního seznamu kulturních památek ze dne: 20. 1. 1965. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k Evidenční list nemovité kulturní památky; Kamenický Šenov, dům čp. 332 v ulici „9. května“ [online]. web: Národní památkový ústav (Metainformační systém MIS) [cit. 2023-02-12]. Autoři: I. a V. Jirousovi. Dostupné online. 
  7. ↑ Občanský spolek SONOW [online]. web: Sonow cz (http://www.sonow.cz/) [cit. 2023-02-14]. Rok 2013 až duben 2014: Křížek zrenovoval pan Fedorčák a osadil jej zrestaurovaným litinovým křížem pan Dr. Šerák.. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e f g h i j k l m n PALME, Harry; SMOLÍKOVÁ, Alena. Kamenický Šenov a jeho Starý hřbitov: pomníky a lidé pod nimi pochovaní, jak vypadali, jací byli, čím se živili a kde bydleli. 1. vyd. Kamenický Šenov: město Kamenický Šenov, 2018. 835 s. ISBN 978-80-87100-38-7. Kapitola Wenzel Walter, s. 538 až 541. 
  9. ↑ a b c d e f g h i ZELENÁ KŘÍŽOVÁ, Helena. Historici odhalují tajemství skláren v Milovech [online]. web: Žďárský deník cz, 2009-10-29 [cit. 2023-02-15]. Dostupné online. 
  10. ↑ HRADILOVÁ, Alice. Po stopách zakladatelů milovské sklárny [online]. web: Horácké muzeum cz, 2021-10-16 [cit. 2023-02-15]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b HAIS R. (2015) Sklářství na Vysočině a v Dolním Rakousku – Havlíčkobrodsko 29, 9–13.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PALME, Harry. Kamenický Šenov a jeho Starý hřbitov: pomníky a lidé pod nimi pochovaní, jak vypadali, jací byli, čím se živili a kde bydleli. Překlad Alena Smolíková. Vydání první. Kamenický Šenov: město Kamenický Šenov, 2018; 835 stran; ISBN 978-80-87100-38-7.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dům_čp._332_(Kamenický_Šenov)&oldid=23575496“