Classless Inter-Domain Routing

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo CIDR. Možná hledáte: cider, též cidr, alkoholický nápoj z jablečného moštu.

Classless Inter-Domain Routing (CIDR) je v počítačových sítích nová metoda směrování, která se v TCP/IP (tj. i v Internetu) používá pro rozdělení velkých sítí na podsítě. Spočívá v možnosti zvolit pro každou podsíť specifickou masku sítě, která definuje rozsah IP adres, které je možné v této podsíti používat. CIDR je nástupce dnes již nepoužívaného systému tříd IP adres.

Východiska zavedení CIDR[editovat | editovat zdroj]

Před zavedením CIDR byly adresy rozděleny do tříd a koncovým sítím připojeným k Internetu se v závislosti na jejich velikosti přidělovala adresa sítě třídy A, B nebo C. To způsobovalo dva problémy, jejichž závažnost postupně narůstala:

  • Špatnou efektivitu využití adresního prostoru a v jejím důsledku rychle ubývající zásobu volných adres. Jako první začaly docházet adresy třídy B, protože sítí příliš velkých pro třídu C (256 místních adres) bylo mnoho a adres třídy B jen 16 tisíc (16384).
  • Velké směrovací tabulky, protože adresy sítí se přidělovaly náhodně. To znamenalo, že v páteřních částech Internetu musely směrovače uchovávat ve svých směrovacích tabulkách po jednom záznamu pro každou koncovou síť. Hrozilo, že velikost směrovacích tabulek přesáhne dostupnou velikost jejich operační paměti.

Jako řešení těchto problémů byl vyvinut a v roce 1993 zaveden CIDR. Jeho definici najdete v RFC 1517, RFC 1518, RFC 1519 a RFC 1520.

Základní principy[editovat | editovat zdroj]

CIDR přinesl do adresace dva nové principy řešící výše popsané problémy:

  • délka adresy sítě je libovolná
  • adresy se přidělují hierarchicky, což umožňuje agregaci směrování

Třídy adres byly zrušeny. Podle CIDR může mít adresa sítě libovolnou délku, není omezena jen na 8, 16 či 24 bitů jako dříve. Zapisuje se v podobě prefixu ve tvaru adresa/délka. Délka přidělené adresy se stanoví podle skutečných a předpokládaných potřeb připojované sítě, pravidla pro její hodnotu jsou podstatně přísnější než dříve.

Aby se zpomalil růst velikosti směrovacích tabulek, jsou adresy přidělovány hierarchicky. To znamená, že poskytovatel Internetu dostane k dispozici určitý prefix, jehož části (delší prefixy začínající tímto společným prefixem) pak přiděluje svým zákazníkům. Díky tomu lze při směrování kdekoli mimo síť daného poskytovatele vystačit s jediným záznamem obsahujícím společný poskytovatelův prefix. Do globálních směrovacích tabulek tedy celá poskytovatelova síť, která může obsahovat mnoho připojených zákazníků, přispěje jediným prefixem. Až když IP datagram dorazí do poskytovatelovy sítě, začne se při směrování hledět na podprefixy a začne se rozlišovat, do které její části má být doručen.

Organizace přidělování adres[editovat | editovat zdroj]

Reorganizován byl i proces přidělování IP adres. Nyní je přidělují tak zvaní lokální registrátoři (LIR, Local Internet Registry), kteří garantují dodržování stanovené procedury a pravidel, včetně agregace adres a přidělování prefixů odpovídající délky. Tuto roli typicky hrají poskytovatelé Internetu.

Jim přidělují adresní prefixy do správy regionální registrátoři (RIR, Regional Internet Registry), kteří koordinují správu adres v přidělené oblasti. RIR zároveň stanovují pravidla a adresní politiky pro danou oblast. Vycházejí přitom z názorů svých členů, kterými jsou lokální registrátoři. V současnosti je Internet rozdělen mezi pět regionálních registrátorů:

Regionálním registrátorům pak přiděluje bloky adres do správy centrální ICANN.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • PETERKA, Jiří. Subnetting, supernetting a CIDR [online]. 1999-02-24, [cit. 2009-01-25]. Dostupné online.