Cementoblast

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zub před narozením
Zub po prořezání

Cementoblast je aktivní buňka podílející se na permanentní dostavbě zubního cementu. Vzniká z folikulárních buněk okolo kořene zubu.

Popis a funkce[editovat | editovat zdroj]

Cementoblasty jsou aktivní buňky nacházející se v celulárním kořenovém cementu. Produkují organickou matrix kořenového systému. Cement je díky nim schopen se částečně regenerovat (při zlomenině kořene dochází k hojení novotvorbou cementu a dentinového svalku). Cementoblasty jsou tkání ektomezenchymového původu a spolu s tkání epitelového původu (sklovinný orgán s ameloblasty tvořícími sklovinu) tvoří zubní zárodek.

Cementoblasty jsou buňky kulovitého tvaru s poměrně velkým jádrem a obvykle jedním jadérkem. Morfologií se podobají fibroblastům. [1] Mají všechny organely typické pro buňky syntetizující a sekretující proteiny. Typický je výrazný Golgiho aparát, drsné endoplazmatické retikulum, velký počet mitochondrií a cytoplazma bohatá na vezikuly. Při histologickém barvení se používá hematoxylin, eosin a von Kossa barvivo.

Zubní cement a jeho vznik[editovat | editovat zdroj]

Zubní cement je mineralizovaná vrstva, která pokrývá kořen a krček zubu a svou strukturou se velmi podobá kosti. Vznik zubního cementu se nazývá cementogeneze a hlavní roli v ní hrají právě cementoblasty. Cementoblasty se ukládají jako epiteloidní vrstva na povrchu dentinu a staví cement, podobně jako osteoblasty vytváří kost. Rozlišujeme cement acelulární (primární) a celulární (sekundární), které se ukládají ve vrstvách.[2]

Primární, také označovaný jako acelulární cement, se ukládá jako prvá vrstva na dentin a pokrývá zub od krčku až ku vrcholu kořene. Někdy, v apikální části kořene, může chybět. Do tohoto primárního cementu jsou zakotvena kolagenní vlákna závěsného zubního aparátu. Cement, obvykle na úzkém pruhu, v krajině zubního krčku, překrývá ukončení skloviny, řidčeji končí právě na její hranici. Sekundární cement, také označovaný jako celulární, se ukládá na vrstvičku primárního cementu a je výrazně vytvořen hlavně v dolní třetině zubního kořene a na apexu. Tento sekundární cement je tvořen lamelami, mezi kterými se nalézají dutinky, v nichž jsou uloženy buňky cementu - cementocyty.

Související buňky[editovat | editovat zdroj]

  • Cementoklasty jsou buňky, které odstraňují (resorbují) kořenový cement, podobně jako osteoklasty v kosti. Vyskytují se zejména na kořenech dočasných (mléčných) zubů a uplatňují se hlavně v období výměny zubů.[3]
  • Cementocyty jsou hvězdicovité buňky podobné osteocytům v kosti. Jejich výběžky jsou méně četné než výběžky osteocytů, jsou kratší a nepravidelnější. Jsou uloženy v kanalikulech, z nichž některé komunikují s dentinovými kanálky.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. James K. Avery(2001). Oral Development and Histology, 3. vyd..New York:Thieme medical publishers, 480 stran. ISBN 978 31 310 0193 1. 
  2. Richard Jelínek et. al.. Histologie embryologie.Praha:lékařská falukta UK. 
  3. Eduard Klika(1988). Histologie pro stomatology, 1. vyd..Praha:Avicenum, 448 stran. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JUNQUIERA, L. Carlos; CARNEIRO, José; KELLEY, Robert O.. Základy histologie. 1. vyd. Jinočany : H & H, 1997. ISBN 80-85787-37-7.
  • Richard Jelínek et. al... Histologie embryologie. Praha, Czech Republic: lékařská fakulta UK.
  • Thomas W. Sadler. Langmanova lékařská embryologie. 10. vyd. Praha, Grada, 2011. ISBN 978 80 247 2640 3.
  • Eduard Klika. Histologie pro stomatology. 1. vyd. Praha, Avicenum, 1988.
  • Martin Vokurka, Jan Hugo a kolektiv. Velký lékařský slovník. 9. vyd. Praha, Maxdorf 2009. ISBN 978 80 7345 202 5