Carmen Laforet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Carmen Laforet (6. září 192128. února 2004) byla španělská prozaička.

Narodila se v Barceloně v rodině architekta. Po 2 letech se přestěhovali do města Las Palmas na ostrově Gran Canaria (Kanárské souostroví). Po skončení občanské války se do Barcelony vrátila, aby zde na univerzitě studovala filozofii a práva. Od roku 1942 ve studiích pokračovala na madridské univerzitě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Do povědomí čtenářů vešla svým prvním románem Nic (Nicota; Nada). Carmen Laforet nejprve napsala vyprávění jednoho roku mladé dívky Andrey. Nakladatelství Destino v Barceloně zrovna pořádalo soutěž o původní román k uctění předčasně zemřelého barcelonského spisovatele a novináře Eugena Nadala. Po naléhání přátel do nakladatelství příběh poslala.

V soutěži proti ní stálo 25 děl. Vyhrála a takřka přes noc se stala slavnou. Do konce roku 1945 vyšel román 3x a všechna vydání byla ihned rozebrána. Jako moto knihy si autorka vybrala úryvek z Jimenézovy stejnojmenné básně (Nic). Vznikly také dvě filmové verze.

Po velkém ohlasu prvního díla, celé Španělsko napjatě očekávalo další dílo. Po 7 letech (1952), ve kterých se vdala a stala se matkou několika dětí, vyšel román Ostrov a démoni (La isla y los demonios). Tento román je inspirovaný jejím dětstvím a dospíváním na Kanárských ostrovech. Odborníci tvrdí, že tento román je méně spontánnější, ale jinak o nic horší než prvotina Nic. Ovšem ani ji nijak nepřekonal.

Další díla[editovat | editovat zdroj]

  • kniha povídek Výzva (La llamada; 1954)
  • román Nová žena (La mujer nueva; 1956)
  • román Oslnění (La insolación; 1963)
  • kniha Dívka a jiné povídky (La niňa y otros cuentos; 1970)