Canterburská katedrála
Canterburská katedrála nacházející se v Canterbury je jednou z nejstarších a nejznámějších dochovaných křesťanských staveb v Anglii a je součástí světového dědictví. Je také katedrálou Arcibiskupa canterburského, vedoucího představitele Anglikánské církve. Její formální označení zní Katedrála a metropolitní kostel Ježíše Krista v Canterbury (Cathedral and Metropolitical Church of Christ at Canterbury).
Historie
Založení
Prvním arcibiskupem byl Augustin z Canterbury, původně opat opatství Svatého Ondřeje v Římě. Roku 597 byl vyslán papežem Řehořem Velikým na misii do anglosaské Anglie. Augustin založil katedrálu roku 602 a věnoval ji Ježíši Kristovi.
Augustin také založil za hranicemi města benediktýnské opatství Svatého Petra a Pavla. To bylo později věnováno jeho památce a po dlouhé období bylo používáno jako místo posledního odpočinku canterburských arcibiskupů. Toto opatství spolu s kostelem Svatého Martina je také součástí světového dědictví.
Anglosaské období
Druhá stavba byla vybudována na tomtéž místě arcibiskupem Cuthbertem (740 až 758) a věnována Janu Křtiteli. O dvě staletí později arcibiskup Oda (941 až 958) nechal provést rekonstrukci, jejíž součástí bylo i prodloužení hlavní chrámové lodi. Součástí reforem prováděných Svatým Duncanem byla i výstavba benediktýnského kláštera v sousedství katedrály.
Saská katedrála byla těžce poškozena při útoků Vikingů na Canterbury v roce 1011. Arcibiskupové Lyfing a Aethelnoth nechali dostavět západní apsidu jako oratoř Svaté Marie.
Normanské období
Po ovládnutí Anglie Normany roku 1066 se stal prvním normanským arcibiskupem Lanfranc. Ten nechal postavit na ruinách původní stavby katedrálu v normanském slohu, jejímž vzorem bylo opatství v Caen, kde byl Lanfranc dříve opatem. Nová katedrála byla vysvěcena roku 1077. Arcibiskup Anselm z Canterbury (1090 až 1109) významně rozšířil chór na východ aby zajistil dostatečný prostor pro mnichy kláštera. Pod ní nechal vybudovat velkou a nádherně zdobenou kryptu, která je největší svého druhu v Anglii.
Tomáš Becket
Důležitým momentem v historii katedrály byla vražda Tomáše Becketa v severovýchodní příčné lodi 29. prosince 1170 vojáky Jindřicha II. Tento král měl časté spory s Becketem a uvádí se, že prohlásil Kdo mě zbaví tohoto nezkrotného kněze?. Jeho vojáci toto zvolání vzali doslova a Becketa zavraždili v jeho vlastní katedrále.
Po ničivém požáru roku 1174, který zničil celé východní křídlo, byl přestavěn chór a je tak důležitou ukázkou rané anglické gotiky. Později byl přistavěn kostel Nejsvětější Trojice jako relikviář pozůstatků Tomáše Becketa. Korunovací věž byla postavena v jeho východní části a je zde uchována jeho koruna, která mu spadla z hlavy při jeho vraždě. Dalšími významnými osobnostmi pohřbenými v katedrále jsou mimo jiné Černý princ Eduard a Jindřich IV. Lancaster.
Příjmy od poutníků navštěvujících Becketovy ostatky, jež měly mít hojivé účinky, významně financovaly další přestavby katedrály a okolních staveb.
14. až 16. století
Převor Chillenden (1390 až 1410) nechal přestavět hlavní chrámovou loď v perpendikulárním slohu, ale ponechal normanské východní křídlo v jeho původní podobě. Lanfranckova normanská věž byla zbořena roku 1430. Její rekonstrukce byla zahájena roku 1490 a byla dokončena roku 1510 a vznikla tak věž vysoká 90,5 m.
V době rušení anglických klášterů, kdy byly uzavírány všechny církevní zařízení, byla katedrála opatstvím. V březnu roku 1539 se vrátila do předchozího stavu jako kolej světských učení.
Nedávná historie
Původní normanská věž byla z důvodu statických problémů zbořena na počátku 18. století. V 30. letech 19. století byla nahrazena dvojicí věží na jihozápadním okraji v perpendikulárním slohu. To byla poslední velká přestavba katedrály.
Ruiny románské ubytovny byly v 19. století nahrazeny neogotickou knihovnou a archívem. Tato stavba byla zničena leteckou pumou, určenou vlastní katedrále, která však minula svůj cíl, při náletu v době druhé světové války. O několik let později byla rekonstruována do původní podoby.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Canterburská katedrála na Wikimedia Commons