Budníček větší
Budníček větší | |
---|---|
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | pěvci (Passeriformes) |
Podřád | zpěvní (Passeri) |
Infrařád | Passerida |
Nadčeleď | Sylvioidea |
Čeleď | budníčkovití (Phylloscopidae) |
Rod | budníček (Phylloscopus) |
Binomické jméno | |
Phylloscopus trochilus (Linnaeus, 1758) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Budníček větší (Phylloscopus trochilus) je malý druh zpěvného ptáka z čeledi pěnicovitých (Sylviidae).
Taxonomie
Budníček větší byl popsán Carlem Linném v roce 1758 pod rodovým jménem Motacilla.[1][2] Do rodu Phylloscopus byl pak přeřazen v roce 1826.[3]
- Phylloscopus trochilus trochilus (Linnaeus, 1758) - hnízdí v Evropě s výjimkou severní Skandinávie (v rozmezí od Pyrenejí severně až po Alpy); zimuje v západní Africe.
- Phylloscopus trochilus acredula (Linnaeus, 1758) - hnízdí v severní Skandinávii východně až po západní Sibiř; zimuje ve střední Africe.
- Phylloscopus trochilus yakutensis Ticehurst, 1935 - hnízdí ve východní Sibiři; zimuje ve východní a jižní Africe.
Popis
Je o něco menší než vrabec, dorůstá délky 11-12,5 cm, v rozpětí křídel měří 17-22 cm a váží 7-15 g. Svrchu je zelenohnědý, spodinu těla má špinavě bílou až nažloutlou. Obě pohlaví se zbarvením nijak neliší, mladí ptáci mají v porovnání s dospělci žlutší spodinu těla. Velmi se podobá blízce příbuznému budníčku menšímu (P. collybita), v porovnáním s kterým má však svělejší hnědavé končetiny, delší světlejší zobák a delší primární letky.[4][5][6][7]
Vábí dvouslabičným stoupavým „hýit“. Zpěv se skládá z řady jednoduchých opakovaných hvízdavých zvuků (viz nahrávka).
Rozšíření
Hnízdí na rozsáhlém území Evropy a v Asii, kde zasahuje až po východní Sibiř. Je tažný se zimovišti v subsaharské Africe. Poddruh Phylloscopus trochilus yakutensis přitom každoročně podniká migrace dlouhé až 12 000 km z východní Sibiře do jižní Afriky.[4][6] V České republice, kde se vyskytuje od března do října, hnízdí od nížin po 1700 m n. m.[8]
Přednostně se zdržuje v mladých otevřených lesích s hustým podrostem a stromy mladšími 10-20 let, proniká však také do parků a zahrad. Největších populačních hustot dosahuje v místech s vodními prvky a hojným porostem bříz, olší, vrb, kapradí a nízkého ostružiní, v kterém staví hnízda.[6]
Ekologie
Živí se hmyzem, jeho larvami, pavouky a na podzim také různými plody. Ve střední Evropě hnízdí 1x ročně od května do srpna.[9] Kulovité hnízdo z trávy a mechu vystlané peřím s bočním vchodem staví na zemi v hustém keři nebo v trávě. V jedné snůšce je pak 4-8 světlých, červenohnědě skvrnitých, 15,2 x 12,2 mm velkých[8] vajec, na jejichž 12-14 denní inkubaci se podílí samotná samice. Mláďata hnízdo opouští po 13-14 dnech. Pohlavně dospívá již v prvním roce života a ve volné přírodě se dožívá průměrně 2 let.[10]
Početnost
Evropská populace je odhadována zhruba na 40 milionů párů, v České republice pak hnízdí v počtu 500 000-1 000 000 párů.[8] V posledních letech jeho početnost na našem území mírně klesá.[11]
Odkazy
Reference
- ↑ Willow Warbler (Phylloscopus trochilus) [online]. The Internet Bird Collection [cit. 2010-12-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Boie, F. Isis (von Oken) 19 (10): 972, 1826. (anglicky)
- ↑ Lockwood, W. B. (1984). The Oxford Book of British Bird Names. Oxford University Press, ISBN 0-19-214155-4. (anglicky)
- ↑ a b c Hoyo, J. del, et al., eds. (2006). Handbook of the Birds of the World, vol. 11. Barcelona: Lynx Edicions. str. 649. ISBN 84-87334-22-9. (anglicky)
- ↑ Baker, Kevin (1997). Warblers of Europe, Asia and North Africa (Helm Identification Guides). str. 256–259. ISBN 0713639717. (anglicky)
- ↑ a b c Snow, D. W. & Perrins, C. M. (1998). The Birds of the Western Palearctic (Concise Edition ed.). Oxford: Oxford University Press. ISBN 0-19-854099-X. (anglicky)
- ↑ Javier Blasco-Zumeta: Ageing and sexing (PDF)
- ↑ a b c DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 196.
- ↑ VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 53.
- ↑ Willow Warbler Phylloscopus trochilus [online]. BTO [cit. 2010-12-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2010-12-17]. Dostupné online.