Browning HP

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Browning HP
Browning HP
Typ samonabíjecí pistole
Místo původu Belgie Belgie
Historie služby
Ve službě 1935 -
Používána více než 50 zemí světa:
Belgie Belgie
Velká Británie Velká Británie
Kanada Kanada
Řecko Řecko
Historie výroby
Konstruktér John M. Browning
Výrobce Fabrique Nationale (Belgie)
Počet vyrobených kusů cca 541 000 ks válečné výroby
Varianty Compact
Základní údaje
Hmotnost 890 g[1]
Délka 197 mm[1]
Délka hlavně 118 mm[1]
Typ náboje 9 mm Luger
Ráže 9 mm
Úsťová rychlost 350 m/s[2]
Zásobování municí schránkový zásobník na 13 nábojů

Samonabíjecí pistole Browning HP (Browning Model 35) byla zkonstruována ve dvacátých letech dvacátého století Johnem Browningem a vyráběna pod označením GP (Grande Puissance) v belgické zbrojovce Fabrique Nationale - FN. Vyznačuje se jednoduchým konstrukčním řešením, velkou odolností a jako první z moderních pistolí disponovala velkokapacitním zásobníkem na 13 nábojů. Používá zjednodušený systém uzamčení závěru odvozený od systému pistole Colt 1911. Je znám pod označením systém FN/Browning a na místo kloubového článku pod nábojovou komorou má pevný snižovací hák. V zemích Commonwealthu a Velké Británii je používána od let druhé světové války až dosud.[2]

Výroba a použití[editovat | editovat zdroj]

Browning HP s přídavnou pažbou

Pistole Browning HP (HP - High Power - Vysoký výkon) byla vyvíjena od roku 1921 v belgické zbrojovce FN v Herstallu americkým konstruktérem J. M. Browningem. Po jeho smrti roku 1926 ve vývoji pokračoval belgičan Dieudonne Joseph Saivé. Zbraň byla dokončena roku 1935 a v květnu téhož roku zavedena do výzbroje belgické armády. Pistole měla klapkové hledí do 500 m, dvojřadový zásobník na 13 nábojů v rukojeti a drážku na rukojeti umožňující nasazení dřevěné pažby. Brzy byla zahájena výroba na export do Číny, Peru, Litvy, Estonska atd. Do německé okupace Belgie bylo vyrobeno 70 000 pistolí a Wehrmacht zde ukořistil 3433 pistolí HP-35. Produkce pro potřeby německé armády pokračovala až do osvobození v září 1944 a celkem činila 319 000 kusů válečné výroby.

Další výroba probíhala rovněž v Kanadském Torontu u firmy John Inglis. Od února 1944 do září 1945 zde bylo vyrobeno 151 816 pistolí s označením No.1 Mk I s klapkovým hledím a No.2 Mk I s pevným hledím pro kanadskou, britskou a čínskou armádu. V poválečném období byla obnovena výroba u belgické firmy FN a tato pistole je nadále ve výzbroji mnoha států.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c A. B. Žuk - Revolvery a pistole - Naše vojsko, Praha 1993 - ISBN 80-206-0364-6
  2. a b Chris Bishop - Příruční encyklopedie pěchotních střelných zbraní - Jota Military, Brno 1998 - ISBN 80-7217-064-3
  3. V. Dolínek, V. Francev, J. Šach - Fotografický atlas zbraní 1. a 2. světové války - Nakladatelství Aventinum, Praha 2001 - ISBN 80-7151-198-6

Odkazy[editovat | editovat zdroj]