Boreš I. Hrabišic
| Boreš I. Hrabišic | |
|---|---|
| Narození | 12. století |
| Úmrtí | 13. století |
| Děti | Slavek II. Hrabišic Odolen Hrabišic |
| Rod | Hrabišici |
| Příbuzní | Slavek I. Hrabišic a Hrabiše III. Hrabišic (sourozenci) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Boreš I. Hrabišic († před 1207) byl český šlechtic z rodu Hrabišiců.
Život[editovat | editovat zdroj]
Není známé, kdo byl Borešovým otcem. V úvahu připadají Všebor III. de Vinarec, Kojata III. Hrabišic nebo Hrabiše II. Hrabišic, který ale dost dobře mohl být totožný také s Borešovým starším bratrem Hrabišem III. Hrabišicem. Dalším Slavkovým bratrem byl Slavek I. Hrabišic.[1]
Prameny Boreše po boku jeho bratra Slavka a Hrabiše, který tehdy působil ve funkci nejvyššího komorníka, poprvé připomínají v roce 1188 v družině českého knížete Bedřicha. Knížecí dvůr však po Bedřichově smrti a nástupu Konráda II. Oty na trůn musel opustit. Spolu s bratry se na něj vrátil až když Přemysl Otakar I. sesadil Konrádova nástupce Václava II. a stal se českým knížetem. Tehdy Hrabiše opět nastoupil do funkce nejvyššího komorníka. Boreš s bratry se na něm zůstal i poté, co se vlády zmocnil pražský biskup Jindřich Břetislav a Přemysla Otakara donutil odejít do vyhnanství. I přesto si Hrabišici své přátelské vztahy s Přemyslem Otakarem udrželi. Podle Dalimilovy kroniky Přemysla, když mu v Řezně došli peníze, obdaroval „správce Bořek“. Patrně se jednalo o Boreše I. Hrabišice.[2]
Boreš celý svůj život zůstával ve stínu nejdříve svého bratra Hrabiše III. a po jeho smrti v roce 1197 ve stínu svého dalšího bratra Slavka I., který v roce 1206 založil osecký klášter. Boreš osecký klášter sice obdaroval několika statky – desátkem trhu z Duchcova a obilným a vinným desátkem ze vsi Svinčice, ale při vlastním založení tohoto kláštera byl již zřejmě po smrti. Zanechal po sobě legitimního syna Slavka II. Hrabišice a pravděpodobného levobočka Odolena Hrabišice.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ VELÍMSKÝ, Tomáš. Hrabišici. Páni z Rýzmburka. Praha: Lidové noviny., 2002. 390 s. ISBN 80-7106-498-X. S. 272. [dále jen Hrabišici].
- ↑ Hrabišici, s. 28–29.
- ↑ Hrabišici, s. 37–38, 51.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1.
- NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./II. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha: Jan Laichter, 1913. 1214 s.
- NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I. Praha: Jan Laichter, 1928. 1085 s.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. Dostupné online.
- VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197–1250. Praha: Paseka, 2000. 582 s. ISBN 80-7185-273-2.
- VELÍMSKÝ, Tomáš. Hrabišici. Páni z Rýzmburka. Praha: Lidové noviny, 2002. 390 s. ISBN 80-7106-498-X.
- ŽEMLIČKA, Josef. K počátkům a rozrodu Hrabišiců. Folia Historica Bohemica. 1990, roč. 13.
- ŽEMLIČKA, Josef. Počátky Čech královských 1198–1253. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 964 s. ISBN 80-7106-140-9.