Berniniho baldachýn
| Berniniho baldachýn | |
|---|---|
 Berniniho baldachýn stojí na místě křížící se lodí Svatopetrské baziliky | |
| Základní údaje | |
| Autor | Gian Lorenzo Bernini |
| Rok vzniku | Desetiletí od 1620 |
| Umělecký směr | baroko |
| Pojmenováno po | svatý Petr |
| Popis | |
| Materiál | bronz |
| Umístění | |
| Umístění | Bazilika svatého Petra |
| Stát |  Vatikán |
| Zeměpisné souřadnice | 41°54′7,92″ s. š., 12°27′11,88″ v. d. |
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Berniniho baldachýn je název sochařského díla italského barokního umělce Gian Lorenza Berniniho. Pochází z let 1624 – 1633. Je klíčovým prvkem Baziliky svatého Petra ve Vatikánu.
Vznik díla[editovat | editovat zdroj]
Zadavatelem díla byl papež Urban VIII., který chtěl stavbou baldachýnu dodat honosný a nanejvýš důstojný vzhled místu nad hrobem prvního Kristova apoštola sv. Petra. Bernini přijal pověření s velkou radostí.
Přípravné práce spočívaly v kopání základů pro čtyři mramorové podstavce ohromných sloupů. Největším problémem při tvorbě díla se ukázal nedostatek materiálu – bronzu. Proto Urban VIII. nařídil strhnout bronzové obložení antického Panteonu do té doby stojící v téměř původní podobě. Čin se setkal s velkou nevolí Římanů, kteří přirovnávali papeže k barbarům.
Bernini dokončil sloupy v dubnu roku 1626. Každý z nich vážil 28 000 liber (kolem čtrnácti tun) a dosahoval výšky dvacet devět metrů. Zakončení díla nejprve umělec prezentoval jako malý model. V dubnu 1628 byla jeho podoba schválena.
Celkově si tvorba baldachýnu vyžádala devět let (od papežova pověření v roce 1624 po dokončení vrchní části v roce 1633). Na realizaci se podílela Berniniho umělecká dílna: kromě umělcova otce a bratra v ní pracovali jeho žáci jakož i jiní sochaři (mezi nimi např. i François Duquesnoy, autor sochy sv. Ondřeje ve výklenku hlavní lodi baziliky).
Popis díla[editovat | editovat zdroj]
Čtyři mohutné bronzové sloupy spočívají na mramorových podstavcích. Jejich umělecké ztvárnění symbolicky odkazuje na podobné sloupy – Boaz a Jachin – tvořící součást někdejšího jeruzalémského chrámu. Podstavce jsou zdobeny osmi erby Urbana VIII. s „barberiniovskými“ včelami.
Po sloupech, charakteristických svým zakrouceným tvarem, se plazí popínavé rostliny, mezi nimiž se vznášejí drobné lidské postavy. Hlavice sloupů nesou těžkou štukovanou drapérii s třásněmi. Vrcholu baldachýnu dominují čtyři andělé s roztaženými křídly, zdánlivě zvedající celé monumentální dílo do výšky. Dílo zakončuje pozlacená koule s křížem, ve kterém baldachýn dosahuje výšky jedenatřicet metrů.
Původní Berniniho plán počítal s jiným zakončením díla. Ve Vatikánské knihovně se nachází dokument, podle kterého měla být na vrcholu baldachýnu umístěna socha Ježíše, držící v ruce vlající prapor.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Berniniho baldachýn na slovenské Wikipedii.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- B. Hitzen-Bohlen, Řím - umění a architektura, Slovart, Praha, 2008, ISBN 978-80-7391-061-7
- J. Haľko, Tam, kde zomrel Peter, Daka, Bratislava, 1994, ISBN 80-9005-39-7-1
- M. Collins, Vatikán - tajomstvá a poklady svätého mesta, Ikar, Bratislava, 2009, ISBN 978-80-551-2016-4
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Berniniho baldachýn na Wikimedia Commons
