Bílovice (zámek)
| Zámek Bílovice | |
|---|---|
 Pohled na zámeckou budovu od severu | |
| Základní informace | |
| Sloh | klasicistní |
| Výstavba | 18. století |
| Stavebník | Ignác Kajetán Bevier von Freiried |
| Další majitelé | Laurencinové, Logothettiové |
| Současný majitel | Obec Bílovice |
| Poloha | |
| Adresa | Bílovice 70,  Česko |
| Souřadnice | 49°5′55,05″ s. š., 17°32′58,46″ v. d. |
  zámek Bílovice | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 24495/7-3216 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zámek Bílovice se nachází ve stejnojmenné obci, ležící asi 7 km severovýchodně od centra Uherského Hradiště. Klasicistní stavba je v majetku obce Bílovice, která objekt využívá coby obecní úřad. Od prosince 1968 je zámek spolu s přilehlým anglickým parkem chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Předchůdcem zámku byla tvrz, poprvé zmiňovaná v roce 1592, avšak její umístění dnes není známo.[2] Nynější zámek byl patrně zbudován na sklonku 18. století za Ignáce Kajetána Beviera von Freiried, tehdejšího držitele biskupského lenního statku Bílovice, čemuž napovídá zmínka o existenci zámku v díle Topographie vom Markgrafthum Mähren (1793) autora Františka Josefa Schwoye (1742–1806).[2] Za stavitele sídla však rovněž bývá označován Ferdinand hrabě Laurencin-d'Armond, jemuž lenní statek patřil v letech 1809–1831.[2][3] Podle soupisu z roku 1820 budova disponovala dvěma podlažími, 17 místnostmi a čtyřmi komorami.[2]
Od roku 1831 se bílovické léno nacházelo v rukách původem řecké šlechtické rodiny Logothettiů, kteří drželi také nedaleký statek Březolupy.[4] Za jejich působení se zámek stal kulturním a společenským centrem, v roce 1854 zde např. Hugo I. Logothetti (1801–1861) hostil malíře Josefa Mánese (1820–1871), jenž na zámku vytvořil několik kreseb.[5] Hugův syn Vladimír Emanuel hrabě Logothetti (1822–1892), zakladatel bílovického hasičského sboru, dal zámek rozšířit přístavbou západního křídla s tanečním sálem a na počátku 70. let 19. století se po zrušení lenního systému stal dědičným majitelem bílovického velkostatku. Ve stavebních úpravách pak pokračoval i jeho syn Hugo II. (1852–1918), který na počátku 20. století nechal obnovit fasády a hodiny, umístěné v tympanonu vstupního průčelí, dal nahradit rodovým erbem.[2] V téže době bylo severozápadní nároží zámku ozdobeno sochou svatého Václava.
Po Hugově náhlé smrti v perském Teheránu se majitelkou velkostatku stala jeho manželka Frieda Barbara, rozená svobodná paní Zwiedinek von Südenhorst (1866–1945). Protože se hlásila k německé národnosti, byl zámek po druhé světové válce zkonfiskován a roku 1947 předán do vlastnictví obce.[2] Po rodině Logothetti zůstala na zámku rozsáhlá knihovna, jejíž část byla předána do sbírek muzea v Uherském Hradišti a část byla kolem roku 1948 rozkradena.[5] Zámek poté sloužil bytovým účelům, od roku 1952 byl sídlem bílovického MNV a své místo v něm našla rovněž obecní knihovna, lékařská ordinace, mateřská škola či okrsek SNB. Koncem 40. let 20. století bylo k zámku přistavěno moderní východní křídlo, využívané jako kulturní sál.[2] V letech 2005–2006 byl zámek rekonstruován a i v současnosti slouží potřebám obce a místní samosprávy.
Architektura[editovat | editovat zdroj]
Zámek má podobu volně stojící patrové budovy o třech křídlech, kryté valbovou střechou. Osu vstupního průčelí zvýrazňuje rizalit završený tympanonem s erbem Logothettiů. Přízemí je od patra odděleno kordonovou římsou. Okna jsou obdélníková se šambránami, pouze okna v rizalitu jsou zakončena půlkruhovým záklenkem. Místnosti i chodby v interiéru jsou plochostropé.[3] Objekt je obklopen památkově chráněným anglickým parkem.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ zámek - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2022-02-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g MUSIL, František. Neznámé zámky Moravy a Slezska. 1. vyd. Ostrava: Šmíra-Print, 2015. ISBN 978-80-87427-97-2. S. 32–35.
- ↑ a b SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska. A/I. 1. vyd. Svazek I. Praha: Academia, 1994. ISBN 80-200-0474-2. S. 54.
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 368–369 s. ISBN 80-200-1225-7.
- ↑ a b MAŠEK, Petr (a kol.). Zámecké knihovny ve Zlínském kraji. 1. vyd. Zlín: Krajská knihovna Františka Bartoše, 2008. ISBN 978-80-86886-29-9. S. 49.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zámek Bílovice na Wikimedia Commons
