Arnošt Jan Heidelberger

Arnošt Jan Heidelberger; Ernst Johann Heidelberger
Narození	1590; Dolní Sasko
Úmrtí	1668 (ve věku 77–78 let); Praha
Národnost	německá
Vzdělání	žák Adriana de Vries
Povolání	sochař, řezbář a štafíř
Hnutí	pozdní manýrismus; rané baroko
Významná díla	hlavní oltář v kostele Panny Marie Sněžné v Praze
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Arnošt Jan Heidelberger (* kolem 1590, dolní Sasko,^[1] † 1668 Praha) byl pražský sochař, štafíř, truhlář a řezbář, manýrismu a raného baroka, činný od dvacátých do osmdesátých let 17. století. V roce 1669 se v Praze připomíná vdova Heidelbergerová.

Život

Vyučil se v Praze, kde byl žákem manýristického sochaře Adriana de Vries, poučil se také vzory sochařství mnichovského a augsburského. Během dvacátých let 17. století začal pracovat samostatně a byl natolik významný, že mu své zásadní zakázky svěřili pražští františkáni i Albrecht z Valdštejna v Praze a v Jičíně. Byl členem pražského cechu malířů (protože povrch svých řezeb maloval, tj. štafíroval). Od roku 1652 měl statut dvorského sochaře, což mu vyneslo zakázky dvou císařských památníků (castrum doloris) k pohřebním slavnostem v pražské katedrále.

V jeho dílně se v letech 1652–1658 vyučil pražský sochař Jeroným Kohl, autor kašny na Pražském hradě. Ohlas jeho stylu a díla Ivo Kořán shledal v řezbářské výzdobě kostelů jihočeských minoritů v Jindřichově Hradci a v Českém Krumlově, jejímž autorem byl Abraham Melber.

Dílo

účast na výzdobě Španělského sálu Pražského hradu^[2]
Hlavní oltář s dvanácti sochami světců v kostele Panny Marie Sněžné v Praze, dvě etapy z let 1625–1651, 1) manýristicky protáhlé figury sv. Jana Křtitele, sv. Františka z Assisi a Antonína Paduánského s topornými gesty paží byly označovány za přechodný styl od renesančního manýrismu k baroku.^[3] Řezby vznikly ve dvou obdobích s pomocí dalších anonymních mistrů. 2) protějškové sochy sv. Petra a Pavla a františkánských patronů sv. Bonaventury, Didaka, Bernardina Sienského a sv. Kláry z let 1650–1651 již patří k nejstarším barokním skulpturám v Praze^[4]
Dřevěný oltář se sochami dvou andělů a v nástavci sv. Václava s dekorací, v kapli Valdštejnského paláce z roku 1630; bíle štafírované a zčásti zlacené postavy, stylově obdobně řezané jako starší skupina z oltáře u P. Marie Sněžné.
Socha sv. Františka z Pauly v Týnském chrámu, původem ze zrušeného kláštera paulánů na Staroměstském náměstí
Pět oltářů pro děkanský kostel svatého Jakuba Většího v Jičíně, první dva dodal v srpnu 1631, další tři dokončil v roce 1632.
Řezby sv. Františka Serafínského a sv. Kláry v klášteře minoritů sv. Jakuba v Praze na Starém Městě^[2]
"Castrum doloris" císaře Ferdinanda II., pohřební památník ve tvaru věže se sochami, postavený v katedrále sv. Víta v Praze (1637)
"Castrum doloris" císaře Ferdinanda IV., pohřební památník ve tvaru věže se sochami, postavený v katedrále sv. Víta v Praze (1654)

Odkazy

Reference

↑ Eliška Fučíková-Ladislav Čepička (editoři): Albrecht z Valdštejna Inter arma silent musae?. Katalog výstavy, Academia Praha 2007, s. 438–439; ISBN 978-80-200-1565-5
↑ ^a ^b Ivo Kořán, Heidelberger Arnošt Jan, in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, ed. Anděla Horová, Academia Praha 1995, s. 251
↑ Blažíček 1958, s. 60
↑ Blažíček 1989, s. 295

Literatura

Oldřich J. Blažíček, Umění baroku v Čechách. SNKLU Praha 1958, s. 60–65
Oldřich J. Blažíček, kapitola Barokní sochařství 17. století, in: Dějiny českého výtvarného umění II/1. Academia Praha 1989, s. 292–324

Související články

Externí odkazy

[1] Eliška Fučíková-Ladislav Čepička (editoři): Albrecht z Valdštejna Inter arma silent musae?. Katalog výstavy, Academia Praha 2007, s. 438–439; ISBN 978-80-200-1565-5

[Kořán-2] Ivo Kořán, Heidelberger Arnošt Jan, in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, ed. Anděla Horová, Academia Praha 1995, s. 251

[3] Blažíček 1958, s. 60

[4] Blažíček 1989, s. 295

[1]

[2]

[3]

[4]