Apoteóza Umění (Jan Harmensz. Muller)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Fáma uvádí Uměny na Olymp (Apoteóza umění) je mědiryt, který zhotovil roku 1597 nizozemský rytec Jan Harmensz. Muller podle předlohy Bartholomea Sprangera. Grafický list je součástí sbírky grafiky a kresby Národní galerie v Praze.

Jan Harmensz. Muller, Apoteóza Umění, Národní galerie v Praze

Popis a zařazení[editovat | editovat zdroj]

Mědiryt, soutisk ze dvou desek, III. stav. Horní část: deska 330 x 495 mm (papír 334x502 mm), dolní část: deska 343 x 497 mm (papír 357x502 mm). Nad rámečkem s dedikačním nápisem je uveden autor předlohy (B. Sprangers inven(tit)), v rámečku dole uveden rytec (Joannes Mullerus sculpsit). Pochází ze sbírek Dietrichsteinů[1] na zámku Libochovice, inv. č. R 170750, R 170751.

Jan Harmensz. Muller, považovaný svými současníky za jednoho z nejlepších evropských grafiků[2], spolupracoval s umělci, kteří pracovali na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze.[3] Jak uvádí latinsky psaná dedikace,[4] Bartholomaeus Spranger tuto rytinu, zhotovenou podle jeho vlastní předlohy, věnoval senátorům a konzulům Antverp jako dík za podporu umění a z vděčnosti k vlasti.

Samotná manýristická kompozice obrazu má několik vrstev děje a reaguje na bezprostřední ohrožení monarchie ze strany Osmanské říše.[5] Ve středu obrazu tři Nymfy, představitelky Malířství, Sochařství a Architektury, pozdvihuje vzhůru do oblaku na nebeský Olymp bohyně slávy Fáma a zdola přispívá dechem bůh západního větru Zefyros (vítr symbolizují jarní květy). Ohrožují je střely tureckých vojáků, kteří jsou zobrazeni vpravo. Na oblačném Olympu očekává Nymfy vládce bohů Zeus, s jehož pomocí mají být nepřátelé poraženi, aby se Umění mohlo vrátit do opuštěných království. Mezi olympskými bohy po Diově pravici stojí jako ochránkyně umění Pallas Athéna a vedle ní Poseidón, po jeho levici božský posel Merkur, který byl velmi populární na dvoře Rudolfa II. (bývá zobrazován jako vynálezce Umění, někdy s malířskou paletou). Vlevo dole zástup pozemských vládců s prapory a znaky papeže, císaře, evropských zemí a měst hledí na malíře (Sprangera?), který maluje bohyni vítězství Níké s vavřínovým věncem a palmou vítězství v rukou. Také Amor, zobrazený ve středu obrazu, má v jedné ruce vavřínový věnec a druhou se opírá o štít s císařskou orlicí a dvojicí herkulovských sloupů. Nositelé poselství Níké a Amor tím sdělují, že císař a Umění nakonec společně porazí tureckou hrozbu.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Martin Zlatohlávek (ed.), 1996, s.8-9
  2. ↑ a b Petra Zelenková, in: A. Volrábová, 2008, s. 118
  3. ↑ E. K. J. Reznicek, 1996, p. 272-273
  4. ↑ Amplissimus prudentissimisq(ue) Reip: Antverpien. Consulibus et / Senatoribus, Dominis et Patronis suis plurimum colendis: /quo erga Patriam et pueritiae suae altricem, et Artium /liberalium cultricem, aliquo modo gratum memoremq(ue) se /praestet, Bartholomeus Spranger S.C.M. Pictor et /Senatus deditissimus Cliens dicat consecrat(que). MDXCVII. /Joannes Mullerus sculpsit.
  5. ↑ Pozn: Na Furckově rytině s portrétem Rudolfa II. je odkaz na císařovo "heslo": ADJUVANTE DOMINO SUPERABO IMPERATOREM TURCARUM (S pomocí Boží porazím vládce Turků), cit. Eliška Fučíková, Rudolfinští mistři, Muzeum hlavního města Prahy 2014, ISBN 978-80-87828-12-0, s. 6

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Alena Volrábová (ed.), 101/I Mistrovská díla Sbírky grafiky a kresby Národní galerie v Praze, NG v Praze 2008, ISBN 978-807035-385-1
  • Vít Vlnas (ed.) Umění baroka a manýrismu v Čechách. Průvodce stálou expozicí Sbírky starého umění Národní galerie v Praze v klášteře sv. Jiří, Praha 2005, s. 106
  • Ger Luijten, Christian Schuckmann (eds.) The New Hollstein, Dutch and Flemish Etchings, Engravings and Woodcuts 1450-1700. II 76, Rotterdam 1996-1999
  • Eliška Fučíková (ed.), Rudolf II. a Praha. Císařský dvůr a rezidenční město jako kulturní a duchovní centrum střední Evropy. Správa Pražského hradu, Praha, Londýn, Milán 1997, ISBN 80-902051-6-X, s. 103
  • E. K. J. Reznicek, Muller, Jan (Harmensz.), in: Jane Turner (ed.) The Dictionary of Art, vol. 22, Grove, New York, 1996, ISBN 9780199768097, pp. 272–273
  • Martin Zlatohlávek (ed.), 1996, Italské renesanční umění z českých sbírek. Kresby a grafika. Národní galerie v Praze 1996, ISBN 80-7035-119-5
  • Petra Kruse (ed.) Prag um 1600: Kunst und Kultur am Hofe Rudolfs II, Kunsthistorisches Museum Wien, Luca Verlag, Essen, Wien 1988
  • Hans Mielke, Manierismus in Holland um 1600: Kuppferstiche, Holzschnitte und Zeichnungen aus dem Berliner Kupferstichkabbinett, Berlin 1979, s. 33-34
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Apoteóza_Umění_(Jan_Harmensz._Muller)&oldid=21239045“