Apostrofa
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Apostrofa (z řec. apo-strefó, obracím se jinam) je řečnická figura, v níž se mluvčí nebo pisatel "obrací jinam" než k přítomnému publiku, k nepřítomné či zemřelé osobě, případně oslovuje neživou věc.
Stejný původ, ale zcela jiný význam má slovo apostrof, interpunkční znaménko.
Obsah |
Význam [editovat]
Působivost apostrofy spočívá v tom, že provádí často překvapivou změnu adresáta řeči. Mluvčí v ní neoslovuje přímé posluchače, kteří se tak dostávají do postavení třetí osoby, svědka rozhovoru s někým jiným, nepřítomným. Apostrofa často začíná zvoláním. Vyskytuje se už ve starověké rétorice, v náboženské řeči a pak zejména v romantickém básnictví.
Příklady [editovat]
| „ | Kde je, smrti, tvé vítězství? | “ |
| — Svatý Pavel[1] | ||
| „ | Jen se točte, koně dřevění, pěkně dokolečka točte se! |
“ |
| — Paul Verlaine[2] | ||
| „ | Hynku! Viléme!! Jarmilo!!! | “ |
| — Karel Hynek Mácha[3] | ||
Odkazy [editovat]
Související články [editovat]
Literatura [editovat]
- Ottův slovník naučný, heslo Apostrofa. Sv. 2, str. 533
Reference [editovat]
- ↑ První list Korintským, 1K 15, 55 (Kral, ČEP).
- ↑ Paul Verlaine, Dřevění koně. Přel. P. Kopta. In: P. Verlaine, Slova na strunách. Praha 1968, str, 76.
- ↑ Karel Hynek Mácha, Máj.
