Stylistický prostředek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Stylistický prostředek (též stylistická, básnická nebo řečnická figura) je jazykový prostředek odchylující se od norem běžného sdělovacího jazyka.

Stylistické prostředky byly vyvinuty a systematizovány v antickém Řecku. Účelem bylo vytvořit vytříbený jazyk, kterým by se u posluchače vyvolal určitý účinek (poučit, pobavit, citově pohnout). Stylistické prostředky se uplatnily především v básnictví a v rétorice (v politické řeči, ve slavnostním projevu a projevu před soudem). Od středověku se jí užívalo také v kazatelství.

Syntaktické[editovat | editovat zdroj]

Užívání a vypouštění spojovacích výrazů.

Asyndeton
Vynechání spojek (např.: „a“ ve výčtu).
Funkce: zdůraznění samostatnosti jednotlivých složek, navození situačního napětí, prudkého dějového spádu
Polysyndeton
Nadbytek spojek, nejčastěji slučovací „a“ a „i“.
Funkce: zdůraznění, stupňování, někdy spojeno s gradací
Parenteze
Vsuvka, gramaticky samostatné vložení myšlenky, oddělené obyčejně pomlčkami.
Syntakticky se jedná o větu hlavní, ale významově o větu vedlejší, která přináší doplňkovou informaci.

Slovosledné[editovat | editovat zdroj]

Odchylky od pravidelného slovosledu.

Zeugma
Případ, kdy sloveso má několik předmětů, ale syntakticky se váže jen k jednomu.
Elipsa
Vynechání větných členů, jež jsou zřejmé z kontextu. Běžné v hovorové řeči („je šest“).
Příklad: Tělo jeho – skála na skále ležící (Erben)
Anakolut
Vyšinutí z větné vazby, změna započaté konstrukce.
Inverze
Změna gramaticky obvyklého, stylisticky bezpříznakového pořádku slov.
Funkce: zdůraznění některé složky výpovědi, rytmická organizace, emocionální podbarvení.
Anastrofa
Inverze dvouslovného či dvoučlenného typu.
Příklad: krátký je život náš

Řečnické[editovat | editovat zdroj]

Rozpor mezi gramatickým a aktuálním obsahem výpovědi. Obsah je tímto aktualizován.

Řečnická otázka
Formou otázky se něco oznamuje, neočekává se odpověď, může se tak vyjádřit i rozkaz.
Funkce: expresivita, přesvědčivost.
Řečnická odpověď
Mluvčí si odpovídá na řečnickou otázku neočekávaným způsobem.
Příklad: Co je radost v zlaté síni? V purpur přioděná lež. (Hálek)
Apostrofa
Řečník osloví někoho, od koho nemůže očekávat odpověď (nepřítomná osoba, předmět).
Apoziopeze
Významová i intonační neukončenost výpovědi.
Exklamace
Zvolání.
Příklad: Jaká krása!
Antiteze
Spojení slov protikladných významů, nastolení obrazu, který je vzápětí popřen. Antiteze bývá třídílná: 1. to je X, 2. to není X, 3. to je Y.
Subiectio
Pojem pochází z rétoriky, znamená otázku i odpověď zároveň.
Dubitatio
Předstírání slovní nemohoucnosti.

Vzniklé hromaděním[editovat | editovat zdroj]

Hromadění hlásek[editovat | editovat zdroj]

Aliterace
Opakování téže hlásky (skupiny hlásek) na začátku dvou nebo více sousedních slov (či spojení).
Paronomázie
Hromadění týchž morfémů (kořenů, kmenů slov), které nemusí být významově příbuzné.
Příklad: Skleničko ty skleněná.
Figura etymologova
Spojení slova s jeho odvozeninou.
Příklad: podvedený podvodník

Hromadění slov[editovat | editovat zdroj]

Anafora
Opakování téhož slova nebo skupiny slov na začátku sousledných veršů, vět, nebo částí vět.
Funkce: zdůraznění (naléhavost, gradace), rytmus.
Příklad: Ach moře… / Ach moře…
Epifora
Opakování týchž slov na konci veršů nebo vět.
Funkce: umocnění významu opakovaného výrazu.
Příklad: Co to máš na té tkaničce / na krku, na té tkaničce? (Erben)
Epanastrofa
Opakování téhož slova na konci předešlého a na začátku následujícího verše.
Funkce: zesílení kompoziční návaznosti, významové zatížení a vystupňování detailu.
Epizeuxis
Opakování téhož slova nebo skupiny slov v jednom verši (větě), a to buď bezprostředně za sebou, nebo po vložení jiného slova.
Funkce: zvyšuje zvukovou působivost věty, akcentuje význam opakovaného celku.
Enumerace
Výčet
Příklad: I tys poznal žalost smutek stesk a lásku. (Vítězslav Nezval)

Hromadění celých struktur[editovat | editovat zdroj]

Paralelismus
Opakování stejných nebo podobných syntaktických konstrukcí
Chiasmus
Kombinace paralelismu a inverze, vzniká opačný slovosled (typicky ABBA)
Příklad: Umění je dlouhé, krátký je život náš.

Hromadění významů[editovat | editovat zdroj]

Pleonasmus
Užití více slov stejného nebo blízkého významu k označení jediné skutečnosti.
Příklad: modrý blankyt, slyšeti ušima
Tautologie
Rozvedení téhož sdělení dvěma synonymními výrazy.
Příklad: položivot a polosmrt
Amplifikace
Rozšíření výpovědi tím, že se táž věc opakuje z několika hledisek.
Hyperbola
Nadsázka, vědomé přehánění.
Příklad: Liane! Ten stydlivý, vyděšený bledočervený anděl!
Litotes
Zmírnění výrazu tím, že se neguje jeho opak.
Příklad: Není to špatné.
Gradace
Uspořádání slov nebo slovních spojení blízkého významu od nejslabšího k nejsilnějšímu (klimax) nebo opačně (antiklimax).
Příklad klimaxu: Tys vrchol blaha, štěstí, plesu, slávy. (Vrchlický)