Antoni Tàpies

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antoni Tàpies roku 2008

Antoni Tàpies (13. prosince 1923, Barcelona6. února 2012, Barcelona) byl španělský malíř, sochař a kulturní teoretik katalánské národnosti. Byl představitelem tzv. informelu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Tři roky studoval práva, ale nakonec dal přednost umění. Účastnil se aktivně španělské občanské války, která do jeho ranných děl dodala politické motivy. Jeho otec byl dokonce načas členem republikánské vlády. Politika už jeho práce nikdy neopustila, často prezentoval odpor k Francovu režimu a myšlenky katalánské identity a autonomie. Roku 1966 byl kvůli tomu i uvězněn.

Roku 1948 spoluzakládal umělecké hnutí Dau al Set, které mělo blízko k surrealismu a dadaismu. Jeho díla z této doby byla ovlivněna především Maxem Ernstem, Paulem Klee a Joanem Miró. Nakonec se ale přiklonil se k informelu, který mu umožnil nejsvobodněji experimentovat s materiály - do klasické olejové malby implementoval rozdrcený mramor, latex apod. Tato technika nazývaná "pintura matèrica" ho proslavila. Poprvé Tàpies vystavoval v roce 1948 na výstavě v Salo d'Octubre v Barceloně. První samostatnou výstavu měl roku 1950 v barcelonské Galeries Laietanes. V 50. letech žil v Paříži, kde se seznámil s uměleckým kritikem a kurátorem Michelem Tapié (podobnost jejich jmen byla čistě náhodná). Ten se stal velkým propagátorem jeho děl. Do Paříže se často vracel, byť celý život prožil v rodné Barceloně.

V pozdnějších pracích do svých obrazů inkorporoval stále masivnější objekty, například části nábytku. Krom informelu byl ovlivněn v pozdější etapě své tvorby i pop artem, tachismem či abstraktním expresionismem. Úzce spolupracoval s umělci jako byli Enrique Tábara, Antonio Saura či Manolo Millares.

Svá teoretická hlediska shrnul v knihách La pràctica de l’art (1970), L’art contra l’estètica (1974), Memòria personal (1978), La realitat com a art (1982), Per un art modern i progressista (1985), Valor de l’art (1993) či L’art i els seus llocs (1999).

Roku 1981 získal Wolfovu cenu za umění.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]