Antonín Hepnar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antonín Hepnar
Narození31. prosince 1932 (91 let)
Červený Kostelec
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánídesignér a architekt
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Hepnar (*31. prosince 1932 Červený Kostelec) je český designér, výtvarný umělec, sochař, interiérový architekt a dřevosoustružník. Je důležitým představitelem českého užitého umění druhé poloviny 20. století.[zdroj⁠?]

Není prokazatelně ani vzdáleně příbuzný se známou sériovou vražedkyní Olgou Hepnarovou.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec měl dílnu na rukodělné soustružení dřeva v rodném Podkrkonoší. Roku 1953 absolvoval SUPŠ v Praze na Žižkově v ateliéru profesora Václava Markupa.

Zabývá se autorským zpracováním dřeva ve všech jeho podobách, od užitých a volných objektů, svítidel až po práci v interiérech a restaurování. Při soustružení většinou pracuje s dřevem listnatých dřevin. Jeho snahou je dělat design tak, aby byl součástí praktického života, aby se věci staly předměty denní potřeby. Objekty jsou většinou vytvořeny z jediného kusu dřeva. Design využívá zabarvení a kresby dřeva, jeho vůně, teploty i hladkosti.

Získal celou řadu ocenění, mimo jiné je nositelem diplomu Mistr uměleckého řemesla. Je také členem Asociace interiérových architektů.

Jeho významné realizace jsou úprava interiéru kostela v Ledči nad Sázavou (1969), Autosalón Mladá Boleslav (1976), interiérové dřevěné reliéfy a skulptury pro Hotel Praha (1980) výtvarná spolupráce pro film Amadeus (1983), osvětlovadla pro Bratislavu (1988), zvonička Dačická – zvonice v Praze-Horních Měcholupech (1989). Za dřevěnou stojací lampu získal cenu Dobrý design 1992, vystavoval doma i v zahraničí (Berlín 1996, Mnichov 1997). Jeho dřevěná mísa Bosáž (2000) byla vybrána do reprezentativní publikace Český design 1995–2000.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zvonička – Horní Měcholupy, Dačická. www.schnablova.net [online]. [cit. 2021-11-07]. Dostupné online.