Aminopropionitril

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Aminopropionitril
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Model molekuly
Model molekuly
Obecné
Systematický název3-aminopropannitril
Ostatní názvyaminopropionitril, β-aminopropionitril, BAPN
Funkční vzorecH2N(CH2)2CN
Sumární vzorecC3H6N2
Vzhledbezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS151-18-8
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)205-786-0
PubChem1647
SMILESNCCC#N
InChI1S/C3H6N2/c4-2-1-3-5/h1-2,4H2
Číslo RTECSUG0350000
Vlastnosti
Molární hmotnost70,090 g/mol
Teplota tání<25 °C (<298 K)[1]
Teplota varu185 °C (458 K)[1]
Hustota0,9584 g/cm3 (20 °C)[1]
Index lomu1,4396 (20 °C)[1]
Tlak páry0,11 kPa[1]
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
[1]
H-větyH302 H314 H361[1]
P-větyP201 P202 P260 P264 P270 P280 P281 P301+312 P301+330+331 P303+361+353 P304+340 P305+351+338 P308+313 P310 P321 P330 P363 P405 P501[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aminopropionitril (také nazývaný β-aminopropionitril, zkráceně BAPN) je organická sloučenina obsahující nitrilovou i aminovou skupinu. Vyskytuje se v přírodě a má využití v biomedicíně.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Aminopropionitril se vyrábí reakcí amoniakuakrylonitrilem.[2]

Výskyt a použití[editovat | editovat zdroj]

BAPN se vyskytuje v rostlinách z rodu hrachor, jako je například hrachor vonný.[3] Způsobuje nemoci osteolatyrismus, neurolatyrismus a angiolatyrismus.

Také se používá jako antirevmatikum ve veterinárním lékařství.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aminopropionitrile na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/1647
  2. Karsten Eller, Erhard Henkes, Roland Rossbacher, Hartmut Höke "Amines, Aliphatic" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, Wiley-VCH, Weinheim, 2005. DOI:10.1002/14356007.a02_001
  3. Lathyrus. Washington, D.C.: American Association for Clinical Chemistry, 2014. Dostupné online.