Alfred Habermann
| Alfred Habermann | |
|---|---|
 | |
| Narození | 3. května 1930 Jihlava |
| Úmrtí | 28. dubna 2008 (ve věku 77 let) |
| Povolání | sochař, restaurátor a umělecký kovář |
| Ocenění | Kříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (2001) Skleněná medaile Kraje Vysočina (2017) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alfred Habermann (3. května 1930 Jihlava – 28. dubna 2008 Waidhofen an der Ybbs) byl česko-německý umělecký kovář, sochař, restaurátor, designér a pedagog. Je spoluzakladatelem mezinárodního kovářského sympozia Hefaiston na hradě Helfštýn, kde se na jeho počest od roku 2008 opakovaně udělila Cena Alfreda Habermanna.
Život[editovat | editovat zdroj]
Alfred Habermann pocházel z kovářské dynastie v Jihlavě. V roce 1944 nastoupil jako čtrnáctiletý do učení ke svému dědečkovi, neboť otec byl povolán na frontu. Učení však záhy přerušilo Alfredovo válečné nasazení a nucené práce v Karviné (1944–1945). Po roce 1945 se opět vrátil do kovárny a v roce 1948 složil učednickou zkoušku. Svou mistrovskou práci – kopii renesančního klepadla – zhotovil v roce 1958, ale tím jeho vzdělávání neskončilo. Touha po větším uměleckém rozhledu ho zavedla v roce 1963 do Východního Berlína k prof. F. Kühnovi, který patřil k uznávaným zástupcům poválečné moderny.[1] Mezi lety 1966–1968 pobýval na stipendijním pobytu u prof. Toniho Benettona v Benátkách a Trevisu.[2]
V roce 1959 převzal vedení kovárny Ústředí uměleckých řemesel v Jihlavě. Už v 60. letech, zvláště pak po návratu z Itálie, platil za odborníka v oblasti restaurování kovaných doplňků architektury a dostával řadu zakázek od památkové péče. Byl ovšem činný i v oblasti volné tvorby. Po roce 1975 pracoval ve vlastním ateliéru ve Studené u Jihlavy.
Začátkem 80. let založil setkání uměleckých kovářů na hradě Helfštýn.[3] Zpočátku se setkání účastnili jen mistři kováři z Československa, Habermann nicméně Hefaiston propagoval i v zahraničí a dopomohl k jeho mezinárodnímu věhlasu.[4] Po roce 1985 odešel s rodinou – svou druhou ženou Marií a nejmladší dcerou Christine – do Německa, kde se nadále věnoval umění. Rodina se kvůli jeho práci musela často stěhovat po Německu. V roce 1986 si založil dílnu v Gernsbachu, o rok později se přesunul do bavorského města Simbach am Inn, kde působil do roku 1993. Habermann byl mimoto mezinárodně činný jako pedagog, působil například v USA, Německu, Rakousku, Belgii nebo v Izraeli, kde vyučoval v kibucu. Habermann byl odborníkem na kovářské techniky v různých historických obdobích. Ty vyučoval po řadu let např. v Benátkách na škole Centro Europeo per i Mestieri del Patrimonio, která si klade za cíl zachovat kulturní paměť v oblasti uměleckých řemesel. Zasazoval se i o to, aby nadaní čeští umělečtí kováři získali stipendium v Benátkách.[5]
V roce 2000 se Alfred Habermann usadil v dolnorakouském Ybbsitz, kde si zřídil ateliér a významně se podílel na organizaci kovářských slavností Ferraculum. Byl ovšem nadále mezinárodně aktivní. V roce 2001 mu byl udělen kříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo.
V Ybbsitz žil až do své smrti v roce 2008.[6] Je pohřben na místním hřbitově, náhrobní plastiku pro něj vytvořila nejmladší dcera, sochařka a designérka Christine Habermann von Hoch. Ta po jeho smrti založila soukromé muzeum a galerii Alfreda Habermanna v Ybbsitz, kde mohli návštěvníci zhlédnout modely, fotografie a některá jeho díla. Po roce 2018 byly exponáty zapůjčeny městu Lipník nad Bečvou. Od roku 2008 se na jeho počest na Helfštýně několikrát udělila významným osobnostem v oboru uměleckého zpracování kovu Cena Alfreda Habermanna.[7][8]
Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- Plastika tří kovaných tyčí, 1970. Čtyřmetrová plastika se nyní nachází ve sbírkách Moravské galerie v Brně.
- Tulipán přátelství, Brno Bohunice. Dílo složené ze sedmi pětimetrových vykovaných ocelových prutů Habermann dokončil počátkem 80. let 20. století, nedlouho před emigrací do Německa.[9]
- Přesýpací hodiny Panta Rhei, Ybbsitz, 2000. Plastiku vytvořil Habermann spolu s dalšími kováři v rámci festivalu Ferraculum.[10]
- Europa wächst zusammen, Ybbsitz, 2002. Plastiku vytvořil Habermann spolu s dalšími kováři v rámci festivalu Ferraculum.[11]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alfred Habermann na Wikimedia Commons
Literatura[editovat | editovat zdroj]
ELGASS, Peter. Alfred Habermann: Schmied und Gestalter / Blacksmith and Designer. 1. vyd. Immenstadt im Allgäu: HEPHAISTOS 1999. ISBN 978-3931951085.
Dokumentární film[editovat | editovat zdroj]
Jako 5. díl dokumentárního cyklu Der letzte seines Standes? vznikl v roce 1992 snímek Der Schmied aus Böhmen, věnovaný Alfredu Habermannovi. Bayerischer Rundfunk, režie Benedikt Kuby.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ OPLETALOVÁ, Veronika. Slavný kovář z Čech. Listy. Duben 2021, roč. 51, čís. 2, s. 103.
- ↑ HOROVÁ, Anděla. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. 1. vyd. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0521-8.
- ↑ Forum. helfstyn.cz [online]. [cit. 2021-03-20]. Dostupné online.
- ↑ Historie festivalu. hefaiston-helfstyn.cz [online]. [cit. 2021-03-20]. Dostupné online.
- ↑ 20120415-galerie-konirna-lipnik-habermann | www.prerovan.cz. www.prerovan.cz [online]. [cit. 2021-03-27]. Dostupné online.
- ↑ Zemřel mistr kovář Alfred Habermann. Olomoucký deník. 2008-05-06. Dostupné online [cit. 2021-03-27].
- ↑ Na hradě Helfštýn se chystá mezinárodní přehlídka kovářů Hefaiston. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-03-20]. Dostupné online.
- ↑ ROZKOŠNÁ, Dagmar. Cenu slavného kováře převezme jako první město Lipník. Hranický deník. 2008-08-28. Dostupné online [cit. 2021-03-27].
- ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2021-03-27]. Dostupné online.
- ↑ "Schmiedepapst" Prof. Alfred Habermann in Ybbsitz. OTS.at [online]. [cit. 2021-03-27]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Ferraculum: Europa wächst zusammen. www.metall-aktiv.de [online]. [cit. 2021-05-06]. Dostupné online.
