Alfa a omega

A. Gaudí: Alfa a Omega na katedrále v Barceloně

Monogram PX s písmeny AΩ (náhrobek, kolem 680, Louvre)

Alfa a omega na mozaice v římském kostele San Clemente (12. stol.)

Alfa a omega, AΩ je první a poslední písmeno klasické (jónské) řecké abecedy. Mohou tak znamenat počátek a konec, první a poslední, případně i celek nějakého děje nebo celku, podobně jako české „od A do Zet“.

Původ

V pozdním starověku se písmena abecedy – z nichž lze sestavit všechna slova - někdy pokládala za jakési prvky světa a výraz „alfa a omega“ tak mohl znamenat počátek i konec, případně celek Vesmíru. V židovské rabínské literatuře se podobně užívají písmena alef א a tav ת a výraz „plnit Zákon od alef po tav“ znamenal plnit celý Zákon.

V podobném významu používá výraz alfa a omega biblická kniha Zjevení Janova (Apokalypsa):

„	Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí.	“
— Zj 1,8

Výraz se pak ještě opakuje ve Zj 21, 6 (Kral, ČEP) a Zj 22, 13 (Kral, ČEP), kde jej o sobě říká Ježíš Kristus. Obrat „první a poslední“, což je citát z knihy Izajáš (Iz 44, 6 (Kral, ČEP), se kromě toho opakuje ještě několikrát.

Spojení „První a poslední“ používá jako Boží titul také Korán (Súra 57,3).

V historii

Symbol AO se pak velmi často vyskytuje ve starokřesťanském umění, na náhrobcích a reliéfech, často jako součást Kristova monogramu PX. V této podobě pak od doby císaře Konstantina (+337) nosily také římské legie na svých standartách (labarum). Objevuje se pak porůznu v křesťanské ikonografii, zejména na mozaikách a freskách.

Výraz „alfa a omega“ se pak stal poměrně běžnou metaforou pro celek nějakého děje, pro „první a poslední“. Objevuje se i v literatuře, jako název hudebních alb, filmů a podobně.

Odkazy

Literatura

• A. Novotný, Biblický slovník. Praha: Kalich 1956.
• H. Haag (hsg.), Bibel-Lexikon. Einsiedeln: Benziger 1968

Související články

• Zjevení Janovo

Externí odkazy

• (anglicky)
• Catholic Encyclopedia
• Jewish Encyclopedia