Alba Fucens
| Alba Fucens | |
|---|---|
 Alba Fucens, v pozadí hora Monte Velino (červen 2003) | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 42°4′48″ s. š., 13°24′32″ v. d. |
| Stát |  Itálie |
| region | Abruzzo |
| provincie | L'Aquila |
  Alba Fucens | |
| Správa | |
| Vznik | 304 př. n. l. |
| Oficiální web | www |
| emanuela | |
| PSČ | 67050 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alba Fucens bylo starobylé italické město, které zaujímalo vyvýšenou polohu (1 000 m n. m.) na úpatí hory Monte Velino, asi 6,5 km severně od Avezzana v provincii Abruzzo ve střední Itálii. Jeho pozůstatky se nachází v obci Massa d'Albe.[1]
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Osada původně patřila italickému kmeni Aequů, třebaže ležela na hranici s kmenem Marsů. V roce 304 př. n. l. v ní Římané, kteří rozpoznai strategický význam místa, založili latinskou kolonii.[2] Město leželo na kopci severně od silnice Via Valeria, která byla pravděpodobně právě v této době prodloužena za Tibur. Za druhé punské války zůstala Alba zpočátku věrná Římu, v průběhu války ale odmítla poslat vojenské posily, a byla za to potrestána.[3]
Později se stala častým místem, kde byli zadržováni významní státní vězňové, jako například Syfax, makedonský král Perseus nebo arvernský král Bituitus. Ve spojenecké válce byla napadena italickýni spojenci, ale ubránila se a zůstala věrná Římu;[4] její silné opevnění z ní učinilo místo určitého významu i za občanských válek.[3] O její prosperitě v císařském období lze usuzovat pouze z počtu tamních nápisů. Město bylo v 10. století zcela zničeno Saracény.[5]
Stavby[editovat | editovat zdroj]
Místo je pozoruhodné především svým zachovalým opevněním. Vnější zdi, které mají obvod asi 3 km, jsou stavěny z polygonálního zdiva; bloky jsou pečlivě spojeny a lícové stěny vyhlazeny. S našimi současnými znalostmi podobných konstrukcí nelze s jistotou určit datum jejich vybudování. Nejsou zachovány do nějaké velké výšky, ale uspořádání bran je stále jasně zřetelné; zpravidla se nacházejí na konci dlouhého a rovného úseku zdi a jsou umístěny tak, aby měli útočící nepřátelští vojáci pravou stranu nekrytou. Na severu se v délce asi 150 metrů nachází trojitá obranná linie pozdějšího data, pravděpodobně postavena římskými kolonisty, protože jak vlastní městská hradba, tak i dvojitá hradba vysunutá před ní je částečně postavena z betonu a obložena jemnějším polygonálním zdivem (u kterého, jak se zdá, se záměrně nevyskytují vodorovné spáry).[3]
Asi 1,5 km na sever od města se nachází rozměrný val s příkopem po každé jeho straně (ale ve značné vzdálenosti od něj), který má sám délku několik kilometrů. Uvnitř hradeb se nenalézají téměř žádné stavby pozdějšího data. Vykopávky byly prováděny pouze nahodile, lze však vysledovat zbytky budov a cest a také rozsáhlý systém podzemních chodeb, který pravděpodobně souvisí s obranou města. Na pahorku na západním výběžku stál chrám v toskánském řádu, do kterého byl vestavěn kostel San Pietro; ten obsahuje starověké sloupy a některé pozoruhodně jemné vzory motivu cosmatesque.[3] Je to jediný klášterní kostel v Abruzzách, jehož hlavní loď je od bočních oddělena starobylými sloupy.[6]
Kolegiátní kostel San Nicola stojící v dnešní obci obsahuje pozoruhodnou staurotéku asi z 11. století a dřevěný triptych napodobující byzantský styl se smalty ze 13. století.[3]
Vykopávky[editovat | editovat zdroj]
Ve 20. století zde provedla vykopávky Belgická akademie v Římě pod vedením Josepha Mertense. Tento projekt později vedl k sérii publikací o místě a jeho pozůstatcích.[7]
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
-
Fórum v Albě Fucens -
Amfiteátr v Albě Fucens -
Pozůstatky hradeb -
Vyústění římského akvaduktu -
Antické sloupy v kostele San Pietro -
Torzo Venuše z Alby Fucens -
Bronzová busta Agrippiny mladší z Alby Fucens
,_interno,_1.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alba Fucens na anglické Wikipedii.
- ↑ Liberatore 2004, s. 148–.
- ↑ Livius 1979, s. 398, 10.1.1.2.
- ↑ a b c d e Ashby 1911, s. 480.
- ↑ Cornell et al 2013, s. 318–.
- ↑ Facaros, Pauls 2003, s. 315.
- ↑ Abbate 1997, s. 159–.
- ↑ Mertens 1969.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ABBATE, Francesco. Storia dell'arte nell'Italia meridionale: Dai Longobardi agli Svevi. [s.l.]: Donzelli Editore, 1997. 279 s. Dostupné online. ISBN 978-88-7989-351-0. (italsky)
- ASHBY, Thomas. Encyclopædia Britannica. In: CHISHOLM, Hugh. 11. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press, 1911. Dostupné online. Svazek 1. Kapitola Alba Fucens. (anglicky)
- CORNELL, Tim; BISPHAM, Edward; RICH, John; SMITH, Christopher John. The Fragments of the Roman Historians. [s.l.]: Oxford University Press 2634 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-927705-6. (anglicky)
- FACAROS, Dana; PAULS, Michael. Central Italy. [s.l.]: Cadogan Guides, 2009. 352 s. Dostupné online. ISBN 9781860111129. (anglicky)
- LIBERATORE, Daniela. Alba Fucens: studi di storia e di topografia. [s.l.]: Edipuglia srl, 2004. 177 s. Dostupné online. ISBN 978-88-7228-423-0. (italsky)
- LIVIUS, Titus. Dějiny (původním názvem: Ab urbe condita libri). Překlad Pavel Kucharský. 1. vyd. Kniha X. Praha: Svoboda, 1979. 503 s. (Antická knihovna; sv. 17). Kapitola 1.
- MERTENS, Joseph. Alba Fucens: Rapports et études. [s.l.]: Institut historique belge de Rome, 1969. 105 s. Dostupné online. (francouzsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alba Fucens na Wikimedia Commons - Archivio Mertens (Alba Fucens) na Academia Belgica (italsky)
