Acetylacetonát zirkoničitý
| Acetylacetonát zirkoničitý | |
|---|---|
4Clegg.png) | |
| Obecné | |
| Systematický název | (Z)-4-oxopent-2-en-2-olát zirkoničitý |
| Sumární vzorec | C20H28ZrO8 |
| Vzhled | bílá pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 17501-44-9 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 241-540-5 |
| PubChem | 11134693 |
| SMILES | CC(=CC(=O)C)O.CC(=CC(=O)C)O.CC(=CC(=O)C)O.CC(=CC(=O)C)O.[Zr] |
| InChI | 1S/4C5H8O2.Zr/c4*1-4(6)3-5(2)7;/h4*3,6H,1-2H3;/b4*4-3-; |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 487,66 g/mol |
| Teplota tání | 194 až 195 °C (467 až 468 K) |
| Hustota | 1,419 g/cm3 |
| Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech | rozpustný v benzenu |
| Bezpečnost | |
 GHS07 | |
| H-věty | H302 H312 H315 H319 H332 H335[1] |
| P-věty | P261 P264 P270 P271 P280 P304+340 P305+351+338 P321 P330 P332 P337 P362 P403+233 P405 P501[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Acetylacetonát zirkoničitý je komplexní sloučenina se vzorcem Zr(C5H7O2)4, acetylacetonátový komplex zirkonia. Jedná se o bílou pevnou látku dobře rozpustnou v nepolárních organických rozpouštědlech, ovšem ne v jednoduchých uhlovodících.[2]
Připravuje se reakcí zirkonylchloridu s acetylacetonem:[2]
- ZrOCl2 + 4 Hacac → Zr(acac)4 + 2 HCl + H2O
Molekula má grupu symetrie D2, komplex je tedy chirální.[3]
Obdobný 1,1,1-trifluoracetylacetonátový komplex je těkavější než Zr(acac)4.[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zirconium acetylacetonate na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/11134693
- ↑ a b R. C. Young; Arnold Arch. Zirconium Acetylacetonate. Inorganic Syntheses. 1946, s. 121–148. ISBN 9780470132333. DOI 10.1002/9780470132333.ch35.
- ↑ William Clegg. Redetermination of the structure of tetrakis(acetylacetonato)zirconium(IV). Acta Crystallographica Section C. 1987, s. 789–791. DOI 10.1107/S0108270187094083.
- ↑ M. L. Morris; Ross W. Moshier; Robert E. Sievers. Tetrakis(1,1,1-trifluoro-2,4-pentanedionato)zirconium (and Hafnium). Inorganic Syntheses. 1967, s. 50–52. ISBN 9780470132401. DOI 10.1002/9780470132401.ch15.