Racek atlantický
 Racek atlantický | |
|---|---|
 Racek atlantický, dospělý pták ve svatebním šatu | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] (jako Larus atricilla) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neoghathae) |
| Řád | dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
| Podřád | racci (Lari) |
| Čeleď | rackovití (Laridae) |
| Rod | racek (Leucophaeus) |
| Binomické jméno | |
| Leucophaeus atricilla Linnaeus, 1758 | |
 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Racek atlantický (Leucophaeus atricilla) je středně velkým severoamerickým druhem racka.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Dospělí ptáci mají černou hlavu, bílé tělo a ocas, tmavošedý hřbet a tmavošedá křídla s černou kresbou na konci a bílým zadním okrajem. Nohy jsou tmavočervené, zobák tmavočervený, jemně dolů zahnutý. V prostém šatu (v zimě) je hlava světlá, s tmavou kresbou za okem, krk a strany hrudi jsou šedé. Mladí ptáci jsou celkově tmavě zbarvení (šedohnědí) s nápadně světlým břichem a bílým kostřecem, ocas je černý.
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Racek atlantický hnízdí na atlantském pobřeží Ameriky od Maine po Venezuelu. Tažný, zimuje od jihu Spojených států po Jižní Ameriku severně od rovníku. Zatoulaní ptáci byli zjištěni na Havajských ostrovech, každoročně zaletuje do západní Evropy a západní Afriky.[3][4] Ojedinělí ptáci byli pozorováni na několika tichooceánských ostrovech (Marshallovy ostrovy, Americká Samoa, Line Islands).[5] Mimo to byl také nejméně čtyřikrát zjištěn v Austrálii. Pozorování v Malajsii (jaro 2000) se stalo prvním pozorováním tohoto druhu v Asii, vzápětí byl nejméně třikrát zaznamenán v Japonsku.[6]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Mladý pták (juvenilní), Atlantic City -
Dospělý pták v prostém šatu -
Dospělý pták v prostém šatu
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ NOVÁK, Jiří; ZICHA, Ondřej. Larus atricilla (racek atlantický) [online]. BioLib.cz, 2004-07-23 19:13:01 CET, rev. 2006-03-17 20:44:19 CET [cit. 2009-02-04]. Dostupné online.
- ↑ HARRISON, P. Seabirds: an identification guide. Londýn: Christopher Helm, 1989. ISBN 0-7136-3510-X.
- ↑ OLSEN, K. M. O.; LARSSON, H. Gulls of North America, Europe and Asia. Princeton & Oxford: Princeton University Press, 2003. ISBN 0-691-11327-0.
- ↑ HAKE, M. E.; GOLDIN, M.; COOK, R. P. Laughing Gull sighted in American Samoa. 'Elepaio. 1998, roč. 58, s. 8.
- ↑ TEBB, G.; VERON, P. K.; CRAIG, M. Laughing Gull Larus atricilla in Malaysia: the first record for Asia. Forktail. 2003, roč. 19, s. 131-133.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu racek atlantický na Wikimedia Commons
