Racek atlantický

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Racek atlantický

Racek atlantický, dospělý pták ve svatebním šatu
Racek atlantický, dospělý pták ve svatebním šatu
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neoghathae)
Řád: dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Podřád: racci (Lari)
Čeleď: rackovití (Laridae)
Rod: Leucophaeus
Binomické jméno
Leucophaeus atricilla
Linnaeus, 1758
Synonyma
  • racek aztécký
  • Larus atricilla[1]

Racek atlantický (Leucophaeus atricilla) je středně velkým severoamerickým druhem racka ze rodu Leucophaeus.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dospělí ptáci mají černou hlavu, bílé tělo a ocas, tmavošedý hřbet a tmavošedá křídla s černou kresbou na konci a bílým zadním okrajem. Nohy jsou tmavočervené, zobák tmavočervený, jemně dolů zahnutý. V prostém šatu (v zimě) je hlava světlá, s tmavou kresbou za okem, krk a strany hrudi jsou šedé. Mladí ptáci jsou celkově tmavě zbarvení (šedohnědí) s nápadně světlým břichem a bílým kostřecem, ocas je černý.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Racek atlantický hnízdí na atlantském pobřeží Ameriky od Maine po Venezuelu. Tažný, zimuje od jihu Spojených států po Jižní Ameriku severně od rovníku. Zatoulaní ptáci byli zjištěni na Havajských ostrovech, každoročně zaletuje do západní Evropy a západní Afriky.[2][3] Ojedinělí ptáci byli pozorováni na několika tichooceánských ostrovech (Marshallovy ostrovy, Americká Samoa, Line Islands).[4] Mimo to byl také nejméně čtyřikrát zjištěn v Austrálii. Pozorování v Malajsii (jaro 2000) se stalo prvním pozorováním tohoto druhu v Asii, vzápětí byl nejméně třikrát zaznamenán v Japonsku.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Leucophaeus atricilla ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NOVÁK, Jiří; ZICHA, Ondřej. Larus atricilla (racek atlantický) [online]. BioLib.cz, 2004-07-23 19:13:01 CET, rev. 2006-03-17 20:44:19 CET, [cit. 2009-02-04]. Dostupné online.  
  2. HARRISON, P. Seabirds: an identification guide. Londýn : Christopher Helm, 1989.  
  3. OLSEN, K. M. O.; LARSSON, H. Gulls of North America, Europe and Asia. Princeton & Oxford : Princeton University Press, 2003.  
  4. HAKE, M. E.; GOLDIN, M.; COOK, R. P. Laughing Gull sighted in American Samoa. 'Elepaio. 1998, roč. 58, s. 8.  
  5. TEBB, G.; VERON, P. K.; CRAIG, M. Laughing Gull Larus atricilla in Malaysia: the first record for Asia. Forktail. 2003, roč. 19, s. 131-133.