Třída M (1933)
| Třída M / Maljutka | |
|---|---|
 Polská ponorka Kujawiak patřící k sérii XV | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | .svg){kind=small} Sovětské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 141 |
| Osud | 33 potopeno 108 vyřazeno |
| Předchůdce | třída S |
| Nástupce | třída K |
| Technické údaje série VI | |
| Výtlak | 160 t (na hladině) 200 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 37,81 m |
| Šířka | 3,13 m |
| Ponor | 2,58 m |
| Pohon | 1 diesel, 1 elektromotor 685 + 240 hp 1 lodní šroub |
| Rychlost | 13 uzlů (na hladině) 6 uzlů (pod hladinou) |
| Posádka | 16 |
| Výzbroj | 2× 533mm torpédomet (2 torpéda) 1× 45mm kanón |
Třída M (jinak též Maljutka, česky: Děťátko) byla třída malých sovětských ponorek vyvinutá na počátku 30. let 20. století. Malé ponorky byly určeny zejména k ochraně pobřeží a vlastních základen, případně k blokádě základen nepřítele. Byly dokonce nasazeny i na Ladožském jezeře během blokády Leningradu. Vzhledem k jejich rozměrům byla možná jejich přeprava po železnici. Celkem bylo postaveno 141 ponorek této třídy. Rozděleny byly do čtyř postupně vylepšovaných sérií. První byly do služby přijaty roku 1934 a poslední až roku 1953.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Série prvních třicet kusů série VI byla vyrobena v letech 1932–1934. Dalších devatenáct kusů série VI-bis bylo postaveno do roku 1936. V letech 1936-1941 bylo vyrobeno dalších 45 kusů série XII. Od roku 1940 byla vyráběna zvětšená a modernizovaná série XV, z níž do konce druhé světové války byly vyrobeny pouze čtyři kusy, jejich stavba však pokračovala do roku 1953, celkově bylo dokončeno 57 kusů série XV.
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Ponorky byly vyzbrojeny dvěma 533mm torpédomety se dvěma torpédy a dále jedním 45mm kanónem. Pohonný systém tvořil jeden diesel 38B8 o výkonu 685 hp a jeden elektromotor PG60/34 o výkonu 240 hp, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala třináct uzlů na hladině a šest uzlů pod hladinou. Operační hloubka ponoru dosahovala padesát metrů.[2]
Modifikace[editovat | editovat zdroj]
Pozdější série měly větší výtlak (u série XII bis 210/261 tn) i rozměry (délka u série XII bis činila 44,5 m). Verze XV nesla dvojnásobný počet torpédometů a torpéd (4 kusy). I pohon byl u novějších sérií zesílen. U série XII bis měl dieselový motor výkon 800 hp a elektromotor 400 hp.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 336. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Maljutka na Wikimedia Commons - "Series VI" submarines (M-1) (1934 - 1935) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-09-27]. Dostupné online. (anglicky)
- "Series VI-bis" submarines (M-53) (1935 - 1936) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-09-27]. Dostupné online. (anglicky)
- "Series XII" submarines (M-87) (project 40) (1937 - 1943) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-09-27]. Dostupné online. (anglicky)
- "Series XV" submarines (M-200) (project 96) (1943 - 1953) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-09-27]. Dostupné online. (anglicky)
