Šrucha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Šrucha

Šrucha Portulaca eruca
Šrucha Portulaca eruca
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleď: šruchovité (Portulacaceae)
Rod: šrucha (Portulaca)
L., 1753

Šrucha (Portulaca) je podle současného taxonomického pojetí jediný rod čeledi šruchovité (Portulacaceae) vyšších dvouděložných rostlin z řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales).

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Šruchy jsou jednoleté nebo vytrvalé byliny s plazivým nebo vystoupavým stonkem. Kořeny jsou hlízovité, dužnaté, vláknité nebo mrkvovité. Listy jsou vstřícné nebo střídavé, obvykle přisedlé, ploché nebo s okrouhlým průřezem. Květy jsou pravidelné, oboupohlavné, jednotlivé nebo ve vrcholových hlávkách podepřených listeny zákrovu. Květy se obvykle otevírají jen za slunečného počasí. Kalich je nenápadný, kališní lístky jsou na bázi srostlé v krátkou trubku. Koruna je prchavá, složená ze 4 až 5, výjimečně až 8 korunních plátků, volná nebo srostlá jen na bázi. Tyčinek je 4 až mnoho a jsou přirostlé na bázi korunních lístků. Semeník je polospodní až spodní, s jednou čnělkou a 2 až 7-ramennou bliznou. Plodem je kulovitá přisedlá tobolka, pukající kolem dokola. Semena jsou drobná, okrouhle ledvinovitá, většinou leskle černá nebo kovově šedá, řidčeji hnědá.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod šrucha zahrnuje asi 116 druhů.[3] Je rozšířen v tropech a subtropech celého světa, výjimečně přesahuje i do mírného pásu. Nejvíce druhů se vyskytuje v tropické Americe.[4]

V Evropě včetně České republiky se vyskytuje pouze šrucha zelná (Portulaca oleracea), pocházející pravděpodobně z Afriky nebo z Asie a dnes rozšířená v teplejších oblastech celého světa.[5][6]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Molekulární analýza přinesla silný převrat do pojetí celého podřádu Portulacineae řádu hvozdíkotvaré. Klasicky bylo v jeho rámci rozlišováno 6 čeledí: baselkovité (Basellaceae), kaktusovité (Cactaceae), Didiereaceae, Halophytaceae, Hectorellaceae a šruchovité (Portulacaceae). Molekulární analýzou bylo prokázáno, že čeleď šruchovité je parafyletická a skládá se z několika různých větví, které obsahují i čeledi kaktusovité, Didiereaceae a Hectorellaceae. Rody byly proto rozděleny celkem do 5 monofyletických čeledí a v čeledi šruchovité zůstal jediný rod, šrucha:

  • Anacampserotaceae (rody Anacampseros, Grahamia a Talinopsis)
  • Didiereaceae (Calyptrotheca, Ceraria, Portulacaria + rody původní čeledi Didiereaceae)
  • Montiaceae (Calandrinia, Cistanthe, Claytonia, Lewisia, Montia, Phemeranthus a rody z bývalé čeledi Hectorellaceae)
  • Talinaceae (Amphipetalum, Talinella, Talinum)
  • Portulacaceae (Portulaca)[3]


Kladogram podřádu Portulacineae řádu hvozdíkotvaré[editovat | editovat zdroj]

 Portulacineae


zdrojovkovité (Montiaceae)






Didiereaceae




Halophytaceae



baselkovité (Basellaceae)






Talinaceae




šruchovité (Portulacaceae)




Anacampserotaceae



kaktusovité (Cactaceae)









[3]

Šrucha zelná (Portulaca oleracea)

Význam[editovat | editovat zdroj]

Šrucha zelná setá (Portulaca oleracea subsp. sativa) je v tropických zemích především Starého světa oblíbená listová zelenina.[7] Jako letnička se u nás běžně pěstuje šrucha velkokvětá (Portulaca grandiflora), a to i v pestrobarevné směsi a v plnokvětých kultivarech.

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Flora of China: Portulaca [online]. . Dostupné online.  
  2. Flora of North America: Portulaca [online]. . Dostupné online.  
  3. a b c NYFFELLER, R.; UGGLY, U.. Taxon, vol. 59: Disintegrating Portulacaceae: A new familial classification of the suborder Portulacineae (Caryophyllales) based on molecular and morphological data. [s.l.] : International Association for Plant Taxonomy, 2010.  
  4. STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  5. SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 2. Praha : Academia, 1990. ISBN 80-200-1089-0.  
  6. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  7. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.