Čirůvka fialová
|
|
||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Čirůvka fialová (Lepista nuda)
|
||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
| Lepista nuda (Bull.) Cooke 1871 |
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
|
Čirůvka fialová (Lepista nuda) je podzimní jedlá houba z čeledi čirůvkovitých nápadná svým fialovým zbarvením.
Obsah |
Popis [editovat]
Plodnice je 5 – 15 cm vysoká a celá je zbarvená modrfialově či růžovofialově.
Klobouk mívá v prměru asi 3 – 10 cm, v mládí je vyklenutý, postupně se však zplošťuje, až je nakonec v dospělosti plchý nebo jen mírně vyklenutý, někdy zprohýbaný, občas s hrbolem uprostřed. Jeho barva je zejména v mládí jasně modrofialová, stárnutím přechází spíše ve hnědofialovou, místy s hnědavými skrvnami.
Hymenofor na spodní straně klobouku je tvořen poměrně hustými lupeny, jež přirůstají ke třeni drobným vykrojeným zoubkem a zbarveny jsou taktéž fialově, někdy však postupně blednou do světle růžovofialova [1].
Třeň je válcovitý, poměrně široký, cca 3 – 10 cm dlouhý, poněkud vláknitý, bledě fialový.
Dužnina je fialová, poměrně aromatické chuti i vůně [2][1].
Výtrusný prach má barvu bělavou až narůžovělou [2]; výtrusy jsou elipsoidní, zrnité, o velikosti 6 – 8 × 4 – 5 μm [3][4].
Výskyt [editovat]
Vyskytuje se hojně na podzim (zhruba od září do prosince) v listnatých i jehličnatých lesích, na loukách, v zahradách a pod.
Užití [editovat]
Čirůvka fialová je oblíbená a chutná jedlá houba. Syrové či nedostatečně tepelně upravené plodnice jsou však jedovaté a mohou způsobit hemolýzu. Tyto toxiny rozkládající červené krvinky se však tepelnou úpravou rozkládají; vařené plodnice jsou neškodné [3] [1] [2]. Podle přílohy vyhlášky č. 157/2003 Sb. je čirůvka fialová zařazena mezi houby určené pro přímý prodej [5].
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b c HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Velký atlas hub. Praha : Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 978-80-7360-334-2.
- ↑ a b c PŘÍHODA, Antonín; URBAN, Ladislav. Kapesní atlas hub 1. Praha : SPN, 1986.
- ↑ a b KUBIČKA, Jiří; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Jedovaté houby. Praha : Avicenum, 1980. 248 s.
- ↑ KOTLABA, František; ANTONÍN, Vladimír. Houby, česká encyklopedie. Praha : Reader's digest Výběr, 2003. ISBN 80-86196-71-2.
- ↑ SZPI Vyhláška č. 157/2003 Sb.
