Čirůvka havelka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Čirůvka havelka

Čirůvka havelka
Čirůvka havelka
Vědecká klasifikace
Říše: houby (Fungi)
Oddělení: stopkovýtrusné houby (Basidiomycota)
Třída: stopkovýtrusé (Basidiomycetes)
Podtřída: houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád: lupenotvaré (Agaricales)
Čeleď: čirůvkovité (Tricholomataceae)
Rod: čirůvka (Tricholoma)
Binomické jméno
Tricholoma portentosum
(Fr.) Quél. 1873

Čirůvka havelka (Tricholoma portentosum) je houba z čeledi čirůvkovitých. Vyskytuje se hojně, a to zejména v jehličnatých lesích s písčitou půdou. Tvoří mykorhizu se smrky a borovicemi. Často se nachází v blízkosti vzácnější čirůvky zelánky (Tricholoma equestre). Jedná se o jednu z nejchutnějších jedlých čirůvek.[1]

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Agaricus portentosus Fr.[2]
  • Melanoleuca portentosa (Fr.) Murrill[2]
  • Tricholoma portentosum var. portentosum (Fr.) Quél.[2]
české názvy
  • čirůvka šedivka[2]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Makroskopický[editovat | editovat zdroj]

Klobouk dorůstá velikosti 4-12 cm v průměru. V mládí je kuželovitě klenutý s tence podvinutým okrajem, časem plochý se zaobleným hrbolkem uprostřed a zvlněným okrajem. Mnohdy se objevuje nepravidelné laločnaté zprohýbání. Barva klobouku bývá tmavě šedá, šedohnědá až šedočerná, často s nádechem fialové nebo žluté.

Pokožka je holá, vlivem vlhka lepkavá až mírně slizká, vrostle radiálně vláknitá. Je možné ji téměř celou sloupnout.[1]

Čirůvka havelka

Lupeny mají bílou, později lehce našedlou barvu s citrónově žlutým nebo fialovým nádechem, ve stáří žloutnou.[2] Jejich výška se pohybuje kolem 4-10 mm, jsou silné, na ostří tenké. Připojují se zoubkem ke třeni. V mládí se vyskytují hustě, časem řídnou.

Třeň je plný, dosahuje délky zhruba 4-10 cm a tloušťky asi 1-2 cm. Tvar je kyjovitě zduřelý, válcovitý, rovný či prohnutý. Povrch vláknitý, hedvábně lesklý, lysý. Barva je bílá, v době zralosti žloutne nebo získává hnědozelený nádech.[1]

Bělavá dužnina příjemně moučně voní a chutná.[3] Pod pokožkou klobouku přechází v šedou barvu, pod korovou vrstvou svrchní části třeně může získávat nažloutlé odstíny.[1]

Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]

Výtrusný prach je bílý. Výtrusy mají vejčitě elipsoidní tvar, jsou hladké a velikostně se pohybují v rozmezí 5-6 x 3,5-5 µm.[2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Čirůvka havelka se vyskytuje hojně od září do listopadu, a to převážně v jehličnatých lesích, zejména pod borovicemi, taktéž i smrky, jedlemi a výjimečně i pod listnáči.[3] Roste ve skupinách, ale také jednotlivě. Preferuje hlavně písčité, neutrální až kyselé půdy.[2]

Možné záměny[editovat | editovat zdroj]

  • čirůvka zemní (Tricholoma terreum) - taktéž jedlá, avšak méně chutná. Má menší plodnice, vláknitě plstnatý až drobně šupinkatý klobouk. V dospělosti s našedlými, na ostří zoubkatými lupeny. Dužnina má palčivou chuť.[1]
  • čirůvka žíhaná (Tricholoma virgatum) - je nejedlá.[1] Rozdíl spočívá ve špičatě kuželovitém klobouku, jehož barva je šedavá až nafialovělá s temným žíháním. Lupeny mívají černé nebo černě tečkované ostří. Dužnina chutná hořce až palčivě.[2]
  • čirůvka tygří (Tricholoma pardinum) - jedovatá, ovšem velmi vzácná houba.[1] Nachází se především v bučinách, podhorských a horských lesech, zejména na vápencových podkladech. [2] Od čirůvky havelky se liší povrchem klobouku, který je plstnatý až šupinatý s hojně se vyskytujícím kyjovitým třenem. [1]

Obsah bioaktivních látek[editovat | editovat zdroj]

Čirůvka havelka

Čirůvku havelku lze zařadit mezi jedlé léčivé houby. Z plodnic bylo získáno a posléze identifikováno 11 rozličných sterolů [4], z nichž jeden byl pojmenován podle druhového latinského jména této houby - portensterol. Biologické účinky získaných látek však nejsou známy. Čirůvka havelka byla podrobena několika pokusům, při nichž se mimo jiné zjistilo, že 1 gram houby obsahuje až 11 mg fenolických sloučenin a flavonoidů [5] . Laboratorní experimenty odhalily, že methanolové extrakty vykazují významné antioxidační účinky [6]. Mimo jiné výtažek z této houby projevoval také antibakteriální vlastnosti vůči některým grampozitivním bakteriím - Bacillus cereus a Bacillus subtilis, a antifungální vliv proti houbě kvasinkového typu Cryptococcus neoformans [7] vyvolávající kryptokokální meningitidu .[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i SOCHA, Radomír; JEGOROV, Alexandr. Encyklopedie léčivých hub. Praha : Academia, 2014. 768 s. ISBN 978-80-200-2312-4.  
  2. a b c d e f g h i ZICHA, Ondřej. www.biolib.cz, 13.03.2005, rev. 29.05.2010. Dostupné online.  
  3. a b ANTONÍN, Vladimír. Encyklopedie hub a lišejníků. Praha : Libri: Academia, 2006. 472 s. ISBN 8072771647 (Libri), ISBN 8020014764 (Academia).  
  4. YAOITA, Y.; ENDO, M.; TANI, Y., MACHIDA K.; AMEMIYA K.; FURUMURA K.; KIKUCHI M. Sterol Constituents from Seven Mushrooms. Chemical and Pharmaceutical Bulletin. , roč. 1999, čís. 47, s. 847-851.  
  5. BARROS, L.; FERREIRA, M.J.; QUEIRÓS, B, FERREIRA I.C.F.R.; BAPTISTA P. Total phenols, ascorbic acid, β-carotene and lycopene in Portuguese wild edible mushrooms and their antioxidant activities. Food Chemistry. , roč. 2007, čís. 103, s. 413-419.  
  6. FERREIRA, I.C.F.R.; BAPTISTA, P.; VILAS-BOAS, M, BARROS L. Chemical and Pharmaceutical Bulletin. Food Chemistry. , roč. 2007, čís. 100, s. 1511-1516.  
  7. BARROS, L.; CALHELHA, R.C.; VAZ, J.A., FERREIRA I.C.F.R.; BAPTISTA P.; ESTEVINHO L.M. Antimicrobial activity and bioactive compounds of Portuguese wild edible mushrooms methanolic extracts. European Food Research and Technology. , roč. 2007, čís. 225, s. 151-156.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]