Částice "ó můj bože"

Faktická přesnost tohoto článku je zpochybněna. Relevantní diskuse je na diskusní stránce.
Informace pro vkladatele šablony: Vložte prosím na diskusní stránku zdůvodnění vložení šablony.

Tento článek nebo jeho část potřebuje upravit do jednotného stylu Wikipedie nebo přiměřeně doplnit wikiodkazy na ostatní články.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte.

Večer 15. října 1991 byla nad Salt Lake City v Utahu pozorována částice s ultra vysokou energií. Přezdívka ó můž bože (v angličtině Oh-My-God particle) vznikla jako variace přezdívky „božská částice“, kterou se honosí Higgsův boson. Bylo zjištěno, že tato částice měla energii zhruba 3,2·10²⁰ elektronvoltů, což odpovídá přibližně 50 joulům – jinými slovy makroskopická energie srovnatelná s kinetickou energií letícího baseballového míčku nebo s celkovou energií mikrobu. Částice se nejvíce podobala protonu pohybujícímu se téměř rychlostí světla (jestliže to byl proton, pak jeho energie musela být srovnatelná s (1−4,9·10⁻²⁴)·c – při pohybu touto rychlostí po dobu jednoho roku by částice zaostávala pouze o 46 nanometrů za fotonem, který by vyrazil ve stejnou dobu) a její pozorování způsobilo šok astrofyzikům.

Od prvního pozorování na detektoru univerzity v Utahu bylo zaznamenáno minimálně patnáct podobných událostí, které tento fenomén potvrzují. Zdroj takto vysokoenergetických částic zůstává záhadou, především protože interakce s modrým posuvem kosmického mikrovlnného záření ohraničuje vzdálenost, kterou tyto částice můžou urazit, než ztratí svou energii (tzv. Greisen-Zatsepin-Kuzminův limit).

Kvůli své hmotnosti by tato částice měla být jen málo ovlivňována kosmickým elektromagnetickým a gravitačním polem a její trajektorie by měla být snadno vypočitatelná. Ve vypočítaném směru však nebylo nic nalezeno.

12. ledna 2005 na konferenci Americké astronomické společnosti představil fyzik Glennys Farrar závěr, že pět podobných vysokoenergetických kosmických paprsů, jež všechny byly detekovány v letech 1993 až 2003, vystopoval až k páru kolidujících galaxií vzdálených 450 miliónů světelných let od Země. Farrar spekuluje, že výkonná elektromagnetická pole mohla být při kolizi narušena, a urychlila tak nabité částice na extrémní energie, jež nakonec astronomové pozorovali.

Externí odkazy

• Nejenergetičtější částice jaká byla kdy zaznamenána (anglicky) – detaily události na oficiálním webu detektoru Fly's Eye.
• Vzrušující analýza (anglicky) Johna Walkera o události v roce 1991, publikovaná v roce 1994.
• Aktualizovaný článek: Science 2000 (anglicky, jen pro předplatitele). Odkazuje se pravděpodobně na Science 288(5469): 1147.
• Určen zdroj vysokoenergetických kosmických částic (anglicky), od Marka Peplowa pro news@nature.com, publikovaný 13. ledna 2005.