Bělení korálů: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Rozšíření
Rozšíření
značky: možné problémové formulace editace z Vizuálního editoru
Řádek 1 009: Řádek 1 009:
| url = https://www.mdpi.com/2072-4292/15/16/4077
| url = https://www.mdpi.com/2072-4292/15/16/4077
| datum přístupu = 2023-12-19
| datum přístupu = 2023-12-19
}}</ref> První masové globální bělení bylo zaznamenáno v letech 1998 a 2010, kdy v důsledku jevu El Niño stoupla teplota oceánu a zhoršily se životní podmínky korálů.<ref>{{Citace elektronického periodika
}}</ref> První masové globální bělení bylo zaznamenáno v letech 1998 a 2010, kdy v důsledku jevu El Niño stoupla teplota oceánu a zhoršily se životní podmínky korálů.<ref name=":17">{{Citace elektronického periodika
| titul = Cornell Chronicle: Global warming is quickly killing off coral
| titul = Cornell Chronicle: Global warming is quickly killing off coral
| periodikum = web.archive.org
| periodikum = web.archive.org
Řádek 1 016: Řádek 1 016:
| datum přístupu = 2023-12-19
| datum přístupu = 2023-12-19
}}</ref> V letech 2014–2017 byl zaznamenán nejdelší a pro korály nejškodlivější jev El Niño, který poškodil více než 70 % našich korálových útesů.<ref name=":7" /> Více než dvě třetiny [[Velký bariérový útes|Velkého bariérového útesu]] byly hlášeny jako vybělené nebo odumřelé.<ref name=":7" /> K přesnému sledování rozsahu a vývoje bělení vědci používají podvodní fotogrammetrické techniky k vytváření přesných ortofotografií transektů korálových útesů a segmentaci snímků za pomoci umělé inteligence pomocí open source nástrojů, jako je TagLab, aby z těchto fotografií určili zdravotní stav korálů.<ref name=":16" />
}}</ref> V letech 2014–2017 byl zaznamenán nejdelší a pro korály nejškodlivější jev El Niño, který poškodil více než 70 % našich korálových útesů.<ref name=":7" /> Více než dvě třetiny [[Velký bariérový útes|Velkého bariérového útesu]] byly hlášeny jako vybělené nebo odumřelé.<ref name=":7" /> K přesnému sledování rozsahu a vývoje bělení vědci používají podvodní fotogrammetrické techniky k vytváření přesných ortofotografií transektů korálových útesů a segmentaci snímků za pomoci umělé inteligence pomocí open source nástrojů, jako je TagLab, aby z těchto fotografií určili zdravotní stav korálů.<ref name=":16" />

=== Změny v chemickém složení oceánů ===
Rostoucí [[okyselování oceánů]] v důsledku zvyšování hladiny [[Oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] zhoršuje účinky bělení způsobené tepelným stresem. Okyselování ovlivňuje schopnost korálů vytvářet vápenaté kostry, které jsou nezbytné pro jejich přežití.<ref name=":17" /><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Kleypas
| jméno = Joan A.
| příjmení2 = Buddemeier
| jméno2 = Robert W.
| příjmení3 = Archer
| jméno3 = David
| titul = Geochemical Consequences of Increased Atmospheric Carbon Dioxide on Coral Reefs
| periodikum = Science
| datum vydání = 1999-04-02
| ročník = 284
| číslo = 5411
| strany = 118–120
| issn = 0036-8075
| doi = 10.1126/science.284.5411.118
| jazyk = en
| url = https://www.science.org/doi/10.1126/science.284.5411.118
| datum přístupu = 2023-12-19
}}</ref> Okyselování oceánu totiž snižuje množství uhličitanových iontů ve vodě, což korálům ztěžuje vstřebávání [[Uhličitan vápenatý|uhličitanu vápenatého]], který potřebují pro kostru. V důsledku toho se snižuje odolnost útesů a zároveň se snáze erodují a rozpouštějí,<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Manzello
| jméno = Derek P.
| příjmení2 = Mark Eakin
| jméno2 = C.
| příjmení3 = Glynn
| jméno3 = Peter W.
| titul = Effects of Global Warming and Ocean Acidification on Carbonate Budgets of Eastern Pacific Coral Reefs
| url = https://doi.org/10.1007/978-94-017-7499-4_18
| editoři = Peter W. Glynn, Derek P. Manzello, Ian C. Enochs
| vydavatel = Springer Netherlands
| místo = Dordrecht
| edice = Coral Reefs of the World
| strany = 517–533
| isbn = 978-94-017-7499-4
| doi = 10.1007/978-94-017-7499-4_18
| poznámka = DOI: 10.1007/978-94-017-7499-4_18
| jazyk = en
}}</ref> navíc nárůst CO<sub>2</sub> umožňuje nadměrnému lovu býložravců a nutrici měnit ekosystémy s převahou korálů na ekosystémy s převahou řas.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Anthony
| jméno = Kenneth R. N.
| příjmení2 = Maynard
| jméno2 = Jeffrey A.
| příjmení3 = Diaz-Pulido
| jméno3 = Guillermo
| titul = Ocean acidification and warming will lower coral reef resilience: CO2 AND CORAL REEF RESILIENCE
| periodikum = Global Change Biology
| datum vydání = 2011-05
| ročník = 17
| číslo = 5
| strany = 1798–1808
| doi = 10.1111/j.1365-2486.2010.02364.x
| jazyk = en
| url = https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1365-2486.2010.02364.x
| datum přístupu = 2023-12-19
}}</ref> Nedávná studie Atkinsonova centra pro udržitelnou budoucnost zjistila, že při kombinaci acidifikace a nárůstu teploty by se hladina CO<sub>2</sub> mohla stát příliš vysokou pro přežití korálů již za 50 let.<ref name=":17" />

=== Bělení korálů v důsledku fotoinhibice zooxanthelly ===
[[Zooxanthela|Zooxanthely]] jsou typem [[Obrněnky|dinoflagel]], které žijí v [[Cytoplazma|cytoplazmě]] mnoha mořských bezobratlých živočichů.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Zooxanthella {{!}} Definition of Zooxanthella by Oxford Dictionary on Lexico.com also meaning of Zooxanthella
| periodikum = web.archive.org
| url = https://web.archive.org/web/20201116082118/https://www.lexico.com/en/definition/zooxanthella
| datum vydání = 2020-11-16
| datum přístupu = 2023-12-19
}}</ref> Patří do fylogeneze Dinoflagellata, jsou to kulaté mikrořasy, které mají se svým hostitelem [[Symbióza|symbiotický vztah]]. Patří také do rodu Symbiodinium a říše Alveolata. Tyto organismy jsou fytoplanktonem, a proto fotosyntetizují. Hostitelský organismus využívá produkty fotosyntézy, tj. kyslík, cukr atd., a na oplátku zooxantelám nabízí bydlení a ochranu, stejně jako oxid uhličitý, fosfáty a další nezbytné anorganické sloučeniny, které jim pomáhají přežít a prosperovat. Zooxantely sdílejí 95 % produktů fotosyntézy se svými hostitelskými korály.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Smith
| jméno = David J.
| příjmení2 = Suggett
| jméno2 = David J.
| příjmení3 = Baker
| jméno3 = Neil R.
| titul = Is photoinhibition of zooxanthellae photosynthesis the primary cause of thermal bleaching in corals?
| periodikum = Global Change Biology
| datum vydání = 2005-01
| ročník = 11
| číslo = 1
| strany = 1–11
| issn = 1354-1013
| doi = 10.1111/j.1529-8817.2003.00895.x
| jazyk = en
| url = https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1529-8817.2003.00895.x
| datum přístupu = 2023-12-19
}}</ref> Podle studie, kterou provedli D. J. Smith a kol. je fotoinhibice pravděpodobným faktorem blednutí korálů.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Smith
| jméno = David J.
| příjmení2 = Suggett
| jméno2 = David J.
| příjmení3 = Baker
| jméno3 = Neil R.
| titul = Is photoinhibition of zooxanthellae photosynthesis the primary cause of thermal bleaching in corals?
| periodikum = Global Change Biology
| datum vydání = 2005-01
| ročník = 11
| číslo = 1
| strany = 1–11
| issn = 1354-1013
| doi = 10.1111/j.1529-8817.2003.00895.x
| jazyk = en
| url = https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1529-8817.2003.00895.x
| datum přístupu = 2023-12-19
}}</ref> Naznačuje také, že [[peroxid vodíku]] produkovaný zooxantelami hraje roli v signalizaci, aby samy utekly z korálů.<ref name=":18">{{Citace periodika
| příjmení = Zhong
| jméno = Xin
| příjmení2 = Downs
| jméno2 = Craig A.
| příjmení3 = Che
| jméno3 = Xingkai
| titul = The toxicological effects of oxybenzone, an active ingredient in suncream personal care products, on prokaryotic alga Arthrospira sp. and eukaryotic alga Chlorella sp.
| periodikum = Aquatic Toxicology
| datum vydání = 2019-11-01
| ročník = 216
| strany = 105295
| issn = 0166-445X
| doi = 10.1016/j.aquatox.2019.105295
| url = https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0166445X19305934
| datum přístupu = 2023-12-19
}}</ref> Podle studie, kterou provedli D. J. Smith a kol. Fotoinhibice zooxanthel může být způsobena vystavením UV filtrům, které se nacházejí v přípravcích osobní hygieny.<ref name=":18" /> Ve studii provedené Zhongem a spol. měl na zdraví zooxanthel nejvíce negativní vliv oxybenzon (BP-3). Kombinace zvýšení teploty a přítomnosti UV filtrů v oceánu dále snížila zdraví zooxanthelly.<ref name=":19">{{Citace elektronického periodika
| autor = Tim Wijgerde, Mike van Ballegooijen, Reindert Nijland, Luna van der Loos, Christiaan Kwadijk, Ronald Osinga, Albertinka Murk, Diana Slijkerman
| titul = Adding insult to injury: Effects of chronic oxybenzone exposure and elevated temperature on two reef-building corals
| periodikum = BioRxiv
| url = https://doi.org/10.1101/2019.12.19.882332
| datum vydání = 2019-12-20
| datum přístupu = 2023-12-19
}}</ref> Kombinace UV filtrů a vyšších teplot vedla k aditivnímu účinku na fotoinhibici a celkový stres korálových druhů.<ref name=":19" />

=== Infekční onemocnění ===
Infekční bakterie druhu [[Vibrio]] shiloi jsou původcem bělení korálů Oculina patagonica ve [[Středozemní moře|Středozemním moři]] a způsobují tento účinek napadáním zooxantel,<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Kushmaro
| jméno = A.
| příjmení2 = Loya
| jméno2 = Y.
| příjmení3 = Fine
| jméno3 = M.
| titul = Bacterial infection and coral bleaching
| periodikum = Nature
| datum vydání = 1996-04
| ročník = 380
| číslo = 6573
| strany = 396–396
| issn = 1476-4687
| doi = 10.1038/380396a0
| jazyk = en
| url = https://www.nature.com/articles/380396a0
| datum přístupu = 2023-12-19
}}</ref><ref name=":20">{{Citace periodika
| příjmení = Rosenberg
| jméno = Eugene
| příjmení2 = Ben‐Haim
| jméno2 = Yael
| titul = Microbial diseases of corals and global warming
| periodikum = Environmental Microbiology
| datum vydání = 2002-06
| ročník = 4
| číslo = 6
| strany = 318–326
| issn = 1462-2912
| doi = 10.1046/j.1462-2920.2002.00302.x
| jazyk = en
| url = https://sfamjournals.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1046/j.1462-2920.2002.00302.x
| datum přístupu = 2023-12-19
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Sheridan
| jméno = Christopher
| příjmení2 = Kramarsky-Winter
| jméno2 = Esti
| příjmení3 = Sweet
| jméno3 = Michael
| titul = Diseases in coral aquaculture: causes, implications and preventions
| periodikum = Aquaculture
| datum vydání = 2013-06-01
| ročník = 396-399
| strany = 124–135
| issn = 0044-8486
| doi = 10.1016/j.aquaculture.2013.02.037
| url = https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0044848613001026
| datum přístupu = 2023-12-19
}}</ref> V. shiloi je infekční pouze v teplých obdobích. Zvýšená teplota zvyšuje virulenci V. shiloi, které se pak dokáží přichytit na receptor obsahující beta-galaktosid v povrchovém hlenu hostitelského korálu.<ref name=":20" /><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Sutherland
| jméno = Kathryn P.
| příjmení2 = Porter
| jméno2 = James W.
| příjmení3 = Torres
| jméno3 = Cecilia
| titul = Disease and immunity in Caribbean and Indo-Pacific zooxanthellate corals
| periodikum = Marine Ecology Progress Series
| datum vydání = 2004-01-30
| ročník = 266
| strany = 273–302
| issn = 0171-8630
| doi = 10.3354/meps266273
| jazyk = en
| url = https://www.int-res.com/abstracts/meps/v266/p273-302/
| datum přístupu = 2023-12-19
}}</ref> V. shiloi pak proniká do epidermis korálu, množí se a produkuje tepelně stabilní i tepelně citlivé toxiny, které ovlivňují zooxantely tím, že inhibují fotosyntézu a způsobují jejich lýzu.

Během léta 2003 se zdálo, že korálové útesy ve Středozemním moři získaly vůči patogenu odolnost a další infekce nebyla pozorována.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Reshef
| jméno = Leah
| příjmení2 = Koren
| jméno2 = Omry
| příjmení3 = Loya
| jméno3 = Yossi
| titul = The Coral Probiotic Hypothesis
| periodikum = Environmental Microbiology
| datum vydání = 2006-12
| ročník = 8
| číslo = 12
| strany = 2068–2073
| issn = 1462-2912
| doi = 10.1111/j.1462-2920.2006.01148.x
| jazyk = en
| url = https://sfamjournals.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1462-2920.2006.01148.x
| datum přístupu = 2023-12-19
}}</ref> Hlavní hypotézou pro vzniklou odolnost je přítomnost symbiotických společenstev ochranných bakterií žijících v korálech. Bakteriální druhy schopné lyzovat V. shiloi nebyly do roku 2011 identifikovány.


== Odkazy ==
== Odkazy ==

Verze z 19. 12. 2023, 15:24

Vybělení koráli
Zdraví koráli

Bělení korálů je proces, kdy korály zbělají v důsledku různých stresorů, jako jsou změny teploty, světla nebo živin.[1][2] K bělení dochází, když korálové polypy vypudí zooxantely (obrněnky, které jsou běžně označovány jako řasy), které žijí uvnitř jejich tkáně, což způsobí, že korál zbělá.[1] Zooxantely jsou fotosyntetické a se zvyšující se teplotou vody začínají produkovat reaktivní formy kyslíku.[2] To je pro korály toxické, takže korál vypudí zooxantely.[2] Vzhledem k tomu, že zooxantely produkují většinu korálového zbarvení[2] korálová tkáň se stává průhlednou a odhaluje kostru korálu vyrobenou z uhličitanu vápenatého.[2] Většina vybělených korálů vypadá jasně bíle, ale některé jsou modré, žluté nebo růžové díky pigmentovým proteinům v korálech.[2]

Hlavní příčinou bělení korálů je zvyšující se teplota oceánů v důsledku změny klimatu.[3] Teplota asi o 1 °C nad průměrem může způsobit bělení.[3] Podle Programu OSN pro životní prostředí zabíjelo korály v letech 2014 až 2016 nejdelší zaznamenané globální bělení korálů v bezprecedentním měřítku. V roce 2016 bělení korálů na Velkém bariérovém útesu zabilo 29 až 50 procent korálů na útesu.[4][5][6][7] V roce 2017 se bělení rozšířilo do centrální oblasti útesu.[8][9] Průměrný interval mezi bělením se mezi lety 1980 a 2016 zkrátil na polovinu.[10] Nejodolnější korály na světě se nacházejí v jižní části Perského zálivu a Arabského zálivu. Některé z těchto korálů bělí pouze tehdy, když teplota vody překročí ~35 °C.[11][12]

Vybělené korály nadále žijí, ale jsou zranitelnější vůči nemocem a hladovění.[13][14] Zooxanthellae poskytují až 90 procent energie korálů,[2] takže koráli jsou zbaveni živin, když jsou zooxanthely vypuzeny.[15] Některé korály se zotaví[1] pokud se podmínky vrátí do normálu[13] a některé korály se mohou živit samy.  Většina korálů bez zooxantel však hladoví.[13]

Za normálních okolností žijí korálové polypy v endosymbiotickém vztahu se zooxantelami.[16] Tento vztah je zásadní pro zdraví korálů a útesů[16] které poskytují útočiště přibližně 25 % veškerého mořského života.[17]  V tomto vztahu korál poskytuje zooxantele úkryt.[17] Zooxantely na oplátku poskytují sloučeniny, které dodávají energii korálům prostřednictvím fotosyntézy.[17] Tento vztah umožnil korálům přežít nejméně 210 milionů let v prostředí chudém na živiny.[17]  Bělení korálů je způsobeno rozpadem tohoto vztahu.[2]

Koráli a mikroskopické řasy jsou v symbiotickém vztahu. Když se teplota vody příliš zvýší, řasy opustí korálovou tkáň a korál začne hladovět.[18]
Zooxanthely, mikroskopické řasy, které žijí uvnitř korálů, dodávají jim barvu a zajišťují jim potravu prostřednictvím fotosyntézy.

Procesy

Koráli, kteří tvoří velké ekosystémy útesů v tropických mořích, jsou závislí na symbiotickém vztahu s jednobuněčnými bičíkovci podobnými řasám zvanými zooxanthely, které žijí v jejich tkáních a dodávají korálům jejich zbarvení. Zooxantely dodávají korálům živiny prostřednictvím fotosyntézy, což je v čistých tropických vodách chudých na živiny zásadní faktor. Korál na oplátku poskytuje zooxantelám oxid uhličitý a amonium potřebné pro fotosyntézu. Negativní podmínky prostředí, jako jsou abnormálně vysoké nebo nízké teploty, vysoké osvětlení, a dokonce i některé mikrobiální choroby, mohou vést k rozpadu symbiózy korálů a zooxanthel.[19] Aby si korál-polyp zajistil krátkodobé přežití, spotřebuje nebo vyloučí zooxanthely. To vede ke světlejšímu nebo zcela bílému vzhledu, odtud termín „vybělený“.[20] Za mírně stresových podmínek mohou někteří koráli vypadat místo bíle jasně modře, růžově, fialově nebo žlutě, a to v důsledku pokračující nebo zvýšené přítomnosti vlastních pigmentových molekul korálových buněk, což je jev známý jako „barevné bělení“.[21] Jelikož zooxantely zajišťují až 90 % energetických potřeb korálů prostřednictvím produktů fotosyntézy, může korál po jejich vyloučení začít hladovět.[2]

Koráli mohou přežít krátkodobé poruchy, ale pokud podmínky, které vedou k vyloučení zooxanthel, přetrvávají, šance korálů na přežití se snižují. Aby se korál po bělení zotavil, musí zooxantely znovu vstoupit do tkání korálových polypů a znovu zahájit fotosyntézu, aby udržely korál jako celek a ekosystém, který je na něm závislý.[22] Pokud korálové polypy po bělení odumřou hladem, rozpadnou se. Tvrdé druhy korálů pak po sobě zanechají kostru z uhličitanu vápenatého, kterou převezmou řasy, čímž účinně zablokují opětovný růst korálů. Nakonec dojde k erozi korálových koster, což způsobí zhroucení struktury útesu.

Zdravý korál vlevo a vybělený, ale stále živý korál vpravo.
Barevné bělení vyfotografované na filipínském Palawanu v roce 2010. Barvy jsou důsledkem vysoké koncentrace pigmentů chránících před sluncem, které produkuje hostitelský korál.[23]
Vybělený korál-částečně zarostlý řasami
Vybělený korál Acropora s normálním korálem v pozadí

Spouštěče bělení

Bělení korálů může být způsobeno řadou faktorů. Zatímco lokální faktory vedou k lokálnímu bělení, rozsáhlé případy bělení korálů v posledních letech byly vyvolány globálním oteplováním. Očekává se, že za zvýšené koncentrace oxidu uhličitého, které se očekávají v 21. století, budou korály v útesových systémech stále vzácnější.[24] Korálové útesy nacházející se v teplých, mělkých vodách s nízkým průtokem vody byly postiženy více než útesy nacházející se v oblastech s vyšším průtokem vody.[25]

Seznam spouštěčů bělení

  • Zvýšená teplota vody (vlny mořských veder, nejčastěji v důsledku globálního oteplování) nebo snížená teplota vody,[26][27][28][29]
  • zvýšená intenzita slunečního záření (fotosynteticky aktivní záření a ultrafialové záření),
  • zvýšená sedimentace (v důsledku splavování bahna),[30]
  • bakteriální infekce,[31]
  • změny salinity,[32]
  • herbicidy,[33]
  • extrémní příliv a odliv,[34]
  • rybolov s využitím kyanidů,[35]
  • zvýšená hladina moří v důsledku globálního oteplování (Watson),
  • minerální prach z afrických prachových bouří způsobených suchem,[36]
  • znečišťující látky, jako je oxybenzon, butylparaben, oktylmethoxycinamát nebo enzakamen: čtyři běžné složky opalovacích krémů, které jsou biologicky nerozložitelné a mohou se smýt z pokožky,[37][38][39][40]
  • okyselování oceánů v důsledku zvýšené hladiny CO2 způsobené zvýšenými koncentracemi CO2 v ovzduší,[41]
  • vystavení ropě nebo jiným uniklým chemickým látkám,[42]
  • změny chemického složení vody, zejména nerovnováha v poměru makroživin dusičnanů a fosforečnanů.[43]

Trendy způsobené změnou klimatu

Oteplování povrchových vod oceánu může vést k bělení korálů, které může způsobit jejich vážné poškození a úhyn. Šestá hodnotící zpráva IPCC z roku 2022 uvádí, že: „Od počátku 80. let 20. století se četnost a závažnost hromadných případů bělení korálů celosvětově prudce zvýšila“[44]:s.416 Korálové útesy, stejně jako další ekosystémy šelfových moří, jako jsou skalnaté pobřeží, chaluhové lesy, mořské trávy a mangrovové porosty, byly v poslední době vystaveny masovému úhynu v důsledku mořských veder[44]:s.381 Očekává se, že mnoho korálových útesů „projde nevratnými změnami v důsledku mořských vln veder při globálním oteplení o >1,5 °C“.[44]:s.382

Tento problém již v roce 2007 označil Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) za největší hrozbu pro světové útesové systémy.[45][46]

Velký bariérový útes zažil první velké bělení v roce 1998. Od té doby se četnost bělení zvyšuje, přičemž v letech 2016–2020 se vyskytly tři události.[47] Předpokládá se, že pokud se oteplení udrží na 1,5 °C, bude se bělení na Velkém bariérovém útesu vyskytovat třikrát za desetiletí a každý druhý rok při zvýšení průměrné teploty o 2 °C.[48]

V souvislosti s nárůstem počtu případů bělení korálů po celém světě National Geographic v roce 2017 poznamenal: „V posledních třech letech zažilo 25 útesů – které tvoří tři čtvrtiny světových útesových systémů – závažné bělení, což vědci označili za dosud nejhorší sled bělení v historii.“[49]

Hromadné bělení

Zvýšená teplota mořské vody je hlavní příčinou masového bělení korálů.[50] V letech 1979–1990 došlo k šedesáti velkým epizodám bělení korálů a s tím spojený úhyn korálů postihl útesy ve všech částech světa.[51][52] V roce 2016 byla zaznamenána nejdelší událost bělení korálů[53] – nejdelší a nejničivější událost bělení korálů byla způsobena jevem El Niño, který se vyskytoval v letech 2014 až 2017.[54] Během této doby bylo poškozeno více než 70 % korálových útesů na celém světě.[54]

Mezi faktory, které ovlivňují výsledek bělení, patří odolnost vůči stresu, která snižuje bělení, tolerance vůči absenci zooxanthel a to, jak rychle vyrostou nové korály, které nahradí odumřelé. Vzhledem k nerovnoměrné povaze bělení mohou místní klimatické podmínky, jako je stín nebo proud chladnější vody, snížit výskyt bělení.[55] Na bělení má vliv také zdraví korálů a zooxanthel a genetika.[55]

Velké kolonie korálů, jako je Porites, jsou schopny odolávat extrémním teplotním šokům, zatímco křehké větvené korály, jako je Acropora, jsou mnohem náchylnější ke stresu po změně teploty.[56] Koráli trvale vystavení nízké úrovni stresu mohou být vůči bělení odolnější.[57][58]

Vědci se domnívají, že nejstarším známým bělením bylo bělení v pozdním devonu (frazén/famenián), které bylo rovněž vyvoláno zvýšením teploty mořské hladiny. Mělo za následek zánik největších korálových útesů v historii Země.[59][60]

Podle Cliva Wilkinsona z Global Coral Reef Monitoring Network z australského Townsvillu bylo v roce 1998 masové bělení, ke kterému došlo v oblasti Indického oceánu, způsobeno zvýšením teploty moře o 2 °C ve spojení se silným jevem El Niño v letech 1997–1998.[61]

Dva snímky Velkého bariérového útesu, které ukazují, že nejteplejší voda (horní obrázek) se shoduje s korálovými útesy (spodní obrázek), což vytváří podmínky, které mohou způsobit bělení korálů.

Dopady

Bělení korálů a následný úbytek korálového pokryvu má často za následek pokles rozmanitosti ryb. Ztráta rozmanitosti a početnosti býložravých ryb ovlivňuje zejména ekosystémy korálových útesů.[62] S častějším výskytem masového bělení se budou rybí populace nadále homogenizovat. Menší a specializovanější druhy ryb, které vyplňují určité ekologické niky, jež jsou pro zdraví korálů klíčové, jsou nahrazovány druhy obecnějšími. Ztráta specializace pravděpodobně přispívá ke ztrátě odolnosti ekosystémů korálových útesů po bělení.[63]

Hospodářský a politický dopad

Podle Briana Skoloffa z deníku The Christian Science Monitor „by v případě zániku útesů mohl podle odborníků nastat hlad, chudoba a politická nestabilita.“[64] Vzhledem k tomu, že na útesech je závislých nespočet mořských živočichů, kteří se zde ukrývají a chrání před predátory, vyvolal by zánik útesů dominový efekt, který by se promítl do mnoha lidských společností, které jsou na těchto rybách závislé jako na potravě a obživě. Za posledních 20 let došlo k úbytku o 44 % v oblasti Florida Keys a až o 80 % v samotném Karibiku.[65]

Korálové útesy poskytují různé ekosystémové služby, jednou z nich je i to, že jsou přirozeným lovištěm ryb, protože mnoho často konzumovaných komerčních ryb se v korálových útesech v tropických oblastech tře nebo v nich prožívá svůj mladý život.[66][67][68] Útesy jsou tedy oblíbeným místem rybolovu a jsou důležitým zdrojem příjmů pro rybáře, zejména pro drobné místní rybáře.[68] S úbytkem biotopů korálových útesů v důsledku bělení se snižují i populace ryb vázaných na útesy, což má vliv na rybolovné možnosti.[66] Model z jedné studie Speerse a kol. vyčíslil přímé ztráty pro rybolov v důsledku úbytku korálového pokryvu na přibližně 49–69 miliard dolarů, pokud bude lidská společnost i nadále vypouštět vysoké množství skleníkových plynů.[66] Tyto ztráty by však mohly být sníženy za cenu přínosu spotřebitelského přebytku ve výši přibližně 14–20 miliard dolarů, pokud by se společnosti místo toho rozhodly vypouštět nižší úroveň skleníkových plynů.[66] Tyto ekonomické ztráty mají také důležité politické důsledky, neboť dopadají neúměrně na rozvojové země, kde se útesy nacházejí, konkrétně v jihovýchodní Asii a v okolí Indického oceánu.[66][68][69] Reakce na úbytek korálových útesů by pro země v těchto oblastech znamenala vyšší náklady, protože by se musely obrátit k jiným zdrojům příjmů a potravin a navíc by přišly o další ekosystémové služby, jako je ekoturistika.[67][69] Studie dokončená Chenem a kol. naznačuje, že komerční hodnota útesů klesá téměř o 4 % pokaždé, když se pokryv korálů sníží o 1 %, a to kvůli ztrátám v ekoturistice a dalších potenciálních rekreačních aktivitách v přírodě.[67]

Korálové útesy také působí jako ochranná bariéra pobřeží tím, že snižují dopady vln, což snižuje škody způsobené bouřemi, erozí a záplavami. Země, které o tuto přirozenou ochranu přijdou, přijdou o více peněz kvůli zvýšené náchylnosti k bouřím. Tyto nepřímé náklady spolu se ztrátou příjmů z cestovního ruchu budou mít za následek obrovské ekonomické dopady.[20]

Sledování blednutí korálů a teploty povrchu útesů

Americký Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) monitoruje „horká místa“ bělení, tedy oblasti, kde teplota povrchu moře stoupne o 1 °C nebo více nad dlouhodobý měsíční průměr. V těchto „horkých místech“ se měří tepelný stres a s rozvojem týdne stupňového ohřevu (Degree Heating Week, DHW) se sleduje tepelný stres korálových útesů.[70][71] globální bělení korálů se díky satelitnímu dálkovému snímání nárůstu teploty moře zjišťuje dříve.[70][72] Je nutné sledovat vysoké teploty, protože bělení korálů ovlivňuje reprodukci korálových útesů a jejich normální růstovou schopnost a také oslabuje korály, což nakonec vede k jejich úhynu.[73] Tento systém odhalil celosvětové bělení v roce 1998,[74][75] které odpovídalo události El Niño v letech 1997–98.[76] V současné době NOAA monitoruje 190 míst na útesech po celém světě a zasílá upozornění vědcům zabývajícím se výzkumem a správcům útesů prostřednictvím webových stránek NOAA Coral Reef Watch (CRW).[76] Díky sledování oteplování teploty moře včasná varování před bělením korálů upozorňují správce útesů, aby se připravili na budoucí bělení a upozornili na ně.[77] První masové globální bělení bylo zaznamenáno v letech 1998 a 2010, kdy v důsledku jevu El Niño stoupla teplota oceánu a zhoršily se životní podmínky korálů.[78] V letech 2014–2017 byl zaznamenán nejdelší a pro korály nejškodlivější jev El Niño, který poškodil více než 70 % našich korálových útesů.[54] Více než dvě třetiny Velkého bariérového útesu byly hlášeny jako vybělené nebo odumřelé.[54] K přesnému sledování rozsahu a vývoje bělení vědci používají podvodní fotogrammetrické techniky k vytváření přesných ortofotografií transektů korálových útesů a segmentaci snímků za pomoci umělé inteligence pomocí open source nástrojů, jako je TagLab, aby z těchto fotografií určili zdravotní stav korálů.[77]

Změny v chemickém složení oceánů

Rostoucí okyselování oceánů v důsledku zvyšování hladiny oxidu uhličitého zhoršuje účinky bělení způsobené tepelným stresem. Okyselování ovlivňuje schopnost korálů vytvářet vápenaté kostry, které jsou nezbytné pro jejich přežití.[78][79] Okyselování oceánu totiž snižuje množství uhličitanových iontů ve vodě, což korálům ztěžuje vstřebávání uhličitanu vápenatého, který potřebují pro kostru. V důsledku toho se snižuje odolnost útesů a zároveň se snáze erodují a rozpouštějí,[80] navíc nárůst CO2 umožňuje nadměrnému lovu býložravců a nutrici měnit ekosystémy s převahou korálů na ekosystémy s převahou řas.[81] Nedávná studie Atkinsonova centra pro udržitelnou budoucnost zjistila, že při kombinaci acidifikace a nárůstu teploty by se hladina CO2 mohla stát příliš vysokou pro přežití korálů již za 50 let.[78]

Bělení korálů v důsledku fotoinhibice zooxanthelly

Zooxanthely jsou typem dinoflagel, které žijí v cytoplazmě mnoha mořských bezobratlých živočichů.[82] Patří do fylogeneze Dinoflagellata, jsou to kulaté mikrořasy, které mají se svým hostitelem symbiotický vztah. Patří také do rodu Symbiodinium a říše Alveolata. Tyto organismy jsou fytoplanktonem, a proto fotosyntetizují. Hostitelský organismus využívá produkty fotosyntézy, tj. kyslík, cukr atd., a na oplátku zooxantelám nabízí bydlení a ochranu, stejně jako oxid uhličitý, fosfáty a další nezbytné anorganické sloučeniny, které jim pomáhají přežít a prosperovat. Zooxantely sdílejí 95 % produktů fotosyntézy se svými hostitelskými korály.[83] Podle studie, kterou provedli D. J. Smith a kol. je fotoinhibice pravděpodobným faktorem blednutí korálů.[84] Naznačuje také, že peroxid vodíku produkovaný zooxantelami hraje roli v signalizaci, aby samy utekly z korálů.[85] Podle studie, kterou provedli D. J. Smith a kol. Fotoinhibice zooxanthel může být způsobena vystavením UV filtrům, které se nacházejí v přípravcích osobní hygieny.[85] Ve studii provedené Zhongem a spol. měl na zdraví zooxanthel nejvíce negativní vliv oxybenzon (BP-3). Kombinace zvýšení teploty a přítomnosti UV filtrů v oceánu dále snížila zdraví zooxanthelly.[86] Kombinace UV filtrů a vyšších teplot vedla k aditivnímu účinku na fotoinhibici a celkový stres korálových druhů.[86]

Infekční onemocnění

Infekční bakterie druhu Vibrio shiloi jsou původcem bělení korálů Oculina patagonica ve Středozemním moři a způsobují tento účinek napadáním zooxantel,[87][88][89] V. shiloi je infekční pouze v teplých obdobích. Zvýšená teplota zvyšuje virulenci V. shiloi, které se pak dokáží přichytit na receptor obsahující beta-galaktosid v povrchovém hlenu hostitelského korálu.[88][90] V. shiloi pak proniká do epidermis korálu, množí se a produkuje tepelně stabilní i tepelně citlivé toxiny, které ovlivňují zooxantely tím, že inhibují fotosyntézu a způsobují jejich lýzu.

Během léta 2003 se zdálo, že korálové útesy ve Středozemním moři získaly vůči patogenu odolnost a další infekce nebyla pozorována.[91] Hlavní hypotézou pro vzniklou odolnost je přítomnost symbiotických společenstev ochranných bakterií žijících v korálech. Bakteriální druhy schopné lyzovat V. shiloi nebyly do roku 2011 identifikovány.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Coral bleaching na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c US DEPARTMENT OF COMMERCE, National Oceanic and Atmospheric Administration. What is coral bleaching?. oceanservice.noaa.gov [online]. [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. (EN-US) 
  2. ↑ a b c d e f g h i CORAL BLEACHING – A REVIEW OF THE CAUSES AND CONSEQUENCES [online]. NOAA [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Coral Reefs and Corals | Smithsonian Ocean. ocean.si.edu [online]. 2018-04-30 [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ PRESS, Australian Associated. Coral bleaching on Great Barrier Reef worse than expected, surveys show. The Guardian. 2017-05-29. Dostupné online [cit. 2023-12-03]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  5. ↑ GILMOUR, James P.; SMITH, Luke D.; HEYWARD, Andrew J. Recovery of an Isolated Coral Reef System Following Severe Disturbance. Science. 2013-04-05, roč. 340, čís. 6128, s. 69–71. Dostupné online [cit. 2023-12-03]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1232310. (anglicky) 
  6. ↑ The United Nations just released a warning that the Great Barrier Reef is dying. The Independent [online]. 2017-06-03 [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ HUGHES, Terry P.; KERRY, James T.; ÁLVAREZ-NORIEGA, Mariana. Global warming and recurrent mass bleaching of corals. Nature. 2017-03, roč. 543, čís. 7645, s. 373–377. Dostupné online [cit. 2023-12-03]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature21707. (anglicky) 
  8. ↑ BOWERMAN, Mary. Mass coral bleaching hits the Great Barrier Reef for the second year in a row. USA TODAY [online]. [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Portion of Great Barrier Reef hit with back-to-back coral bleaching has 'zero prospect for recovery'. web.archive.org [online]. 2017-04-18 [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. 
  10. ↑ HUGHES, Terry P.; ANDERSON, Kristen D.; CONNOLLY, Sean R. Spatial and temporal patterns of mass bleaching of corals in the Anthropocene. Science. 2018-01-05, roč. 359, čís. 6371, s. 80–83. Dostupné online [cit. 2023-12-03]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.aan8048. (anglicky) 
  11. ↑ SHUAIL, Dawood; WIEDENMANN, Jörg; D'ANGELO, Cecilia. Local bleaching thresholds established by remote sensing techniques vary among reefs with deviating bleaching patterns during the 2012 event in the Arabian/Persian Gulf. Marine Pollution Bulletin. 2016-04-30, roč. 105, čís. Coral Reefs of Arabia, s. 654–659. Dostupné online [cit. 2023-12-03]. ISSN 0025-326X. DOI 10.1016/j.marpolbul.2016.03.001. 
  12. ↑ HUME, Benjamin C. C.; VOOLSTRA, Christian R.; ARIF, Chatchanit. Ancestral genetic diversity associated with the rapid spread of stress-tolerant coral symbionts in response to Holocene climate change. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2016-04-19, roč. 113, čís. 16, s. 4416–4421. Dostupné online [cit. 2023-12-03]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1601910113. PMID 27044109. (anglicky) 
  13. ↑ a b c What is Coral Bleaching and What Causes It - Fight For Our Reef. Australian Marine Conservation Society [online]. [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Coral bleaching. Great Barrier Reef Foundation [online]. [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ SLEZAK, Michael. The Great Barrier Reef: a catastrophe laid bare. The Guardian. 2016-06-06. Dostupné online [cit. 2023-12-03]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  16. ↑ a b Coral reefs and climate change: science and management. Příprava vydání Jonathan T. Phinney. Washington, DC: American Geophysical Union 244 s. (Coastal and estuarine series). ISBN 978-0-87590-359-0. S. 1–18. 
  17. ↑ a b c d ZANDONELLA, Catherine; NOV. 2, Office of the Dean for Research on; 2016. When corals met algae: Symbiotic relationship crucial to reef survival dates to the Triassic. Princeton University [online]. [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ US DEPARTMENT OF COMMERCE, National Oceanic and Atmospheric Administration. What is coral bleaching?. oceanservice.noaa.gov [online]. [cit. 2023-12-17]. Dostupné online. (EN-US) 
  19. ↑ LESSER, Michael P. Coral Bleaching: Causes and Mechanisms. Příprava vydání Zvy Dubinsky, Noga Stambler. Dordrecht: Springer Netherlands Dostupné online. ISBN 978-94-007-0114-4. DOI 10.1007/978-94-007-0114-4_23. S. 405–419. (anglicky) DOI: 10.1007/978-94-007-0114-4_23. 
  20. ↑ a b HOEGH-GULDBERG, Ove. Climate change, coral bleaching and the future of the world's coral reefs. Marine and Freshwater Research. 1999, roč. 50, čís. 8, s. 839–866. Dostupné online [cit. 2023-12-17]. ISSN 1448-6059. DOI 10.1071/mf99078. (anglicky) 
  21. ↑ BOLLATI, Elena; D’ANGELO, Cecilia; ALDERDICE, Rachel. Optical Feedback Loop Involving Dinoflagellate Symbiont and Scleractinian Host Drives Colorful Coral Bleaching. Current Biology. 2020-07, roč. 30, čís. 13, s. 2433–2445.e3. Dostupné online [cit. 2023-12-17]. ISSN 0960-9822. DOI 10.1016/j.cub.2020.04.055. 
  22. ↑ NIR, Orit; GRUBER, David F.; SHEMESH, Eli. Seasonal Mesophotic Coral Bleaching of Stylophora pistillata in the Northern Red Sea. PLOS ONE. 15. 1. 2014, roč. 9, čís. 1, s. e84968. Dostupné online [cit. 2023-12-17]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0084968. PMID 24454772. (anglicky) 
  23. ↑ BOLLATI, Elena; D’ANGELO, Cecilia; ALDERDICE, Rachel. Optical Feedback Loop Involving Dinoflagellate Symbiont and Scleractinian Host Drives Colorful Coral Bleaching. Current Biology. 2020-07, roč. 30, čís. 13, s. 2433–2445.e3. Dostupné online [cit. 2023-12-18]. ISSN 0960-9822. DOI 10.1016/j.cub.2020.04.055. 
  24. ↑ HOEGH-GULDBERG, O.; MUMBY, P. J.; HOOTEN, A. J. Coral Reefs Under Rapid Climate Change and Ocean Acidification. Science. 2007-12-14, roč. 318, čís. 5857, s. 1737–1742. Dostupné online [cit. 2023-12-17]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1152509. (anglicky) 
  25. ↑ BAKER, Andrew C.; GLYNN, Peter W.; RIEGL, Bernhard. Climate change and coral reef bleaching: An ecological assessment of long-term impacts, recovery trends and future outlook. Estuarine, Coastal and Shelf Science. 2008-12-10, roč. 80, čís. 4, s. 435–471. Dostupné online [cit. 2023-12-17]. ISSN 0272-7714. DOI 10.1016/j.ecss.2008.09.003. 
  26. ↑ Reef "at risk in climate change" - UQ News - The University of Queensland, Australia. web.archive.org [online]. 2016-09-13 [cit. 2023-12-18]. Dostupné online. 
  27. ↑ HOEGH-GULDBERG, O.; ANTHONY, K.; BERKELMANS, R. Chapter 10: Vulnerability of reef-building corals on the Great Barrier Reef to climate change. [s.l.]: Great Barrier Reef Marine Park Authority and the Australian Greenhouse Office Dostupné online. ISBN 978-1-876945-61-9. (anglicky) 
  28. ↑ SAXBY, Tracey; DENNISON, William C.; HOEGH-GULDBERG, Ove. Photosynthetic responses of the coral Montipora digitata to cold temperature stress. Marine Ecology Progress Series. 2003-02-20, roč. 248, s. 85–97. Dostupné online [cit. 2023-12-18]. ISSN 0171-8630. DOI 10.3354/meps248085. (anglicky) 
  29. ↑ MARIMUTHU, N.; JERALD WILSON, J.; VINITHKUMAR, N. V. Coral reef recovery status in south Andaman Islands after the bleaching event 2010. Journal of Ocean University of China. 2013-03-01, roč. 12, čís. 1, s. 91–96. Dostupné online [cit. 2023-12-18]. ISSN 1993-5021. DOI 10.1007/s11802-013-2014-2. (anglicky) 
  30. ↑ ROGERS, CS. Responses of coral reefs and reef organisms to sedimentation. Marine Ecology Progress Series. 1990, roč. 62, s. 185–202. Dostupné online [cit. 2023-12-18]. ISSN 0171-8630. DOI 10.3354/meps062185. 
  31. ↑ A, Kushmaro; E, Rosenberg; M, Fine. Bleaching of the coral Oculina patagonica by Vibrio AK-1. Marine Ecology Progress Series. 1997-02-27, roč. 147, s. 159–165. Dostupné online [cit. 2023-12-18]. ISSN 0171-8630. DOI 10.3354/meps147159. (anglicky) 
  32. ↑ HOEGH-GULDBERG, Ove; SMITH, G. Jason. The effect of sudden changes in temperature, light and salinity on the population density and export of zooxanthellae from the reef corals Stylophora pistillata Esper and Seriatopora hystrix Dana. Journal of Experimental Marine Biology and Ecology. 1989-08-22, roč. 129, čís. 3, s. 279–303. Dostupné online [cit. 2023-12-18]. ISSN 0022-0981. DOI 10.1016/0022-0981(89)90109-3. 
  33. ↑ JONES, RJ; MULLER, J.; HAYNES, D. Effects of herbicides diuron and atrazine on corals of the Great Barrier Reef, Australia. Marine Ecology Progress Series. 2003-01-01, roč. 251, s. 153–167. ADS Bibcode: 2003MEPS..251..153J. Dostupné online [cit. 2023-12-18]. DOI 10.3354/meps251153. 
  34. ↑ ANTHONY, K. R. N.; KERSWELL, A. P. Coral mortality following extreme low tides and high solar radiation. Marine Biology. 2007-06-01, roč. 151, čís. 5, s. 1623–1631. Dostupné online [cit. 2023-12-18]. ISSN 1432-1793. DOI 10.1007/s00227-006-0573-0. (anglicky) 
  35. ↑ JONES, Ross J.; HOEGH-GULDBERG, Ove. Effects of cyanide on coral photosynthesis: implications for identifying the cause of coral bleaching and for assessing the environmental effects of cyanide fishing. Marine Ecology Progress Series. 1999-02-11, roč. 177, s. 83–91. Dostupné online [cit. 2023-12-18]. ISSN 0171-8630. DOI 10.3354/meps177083. (anglicky) 
  36. ↑ The Effects of African Dust on Coral Reefs and Human Health. web.archive.org [online]. 2012-05-02 [cit. 2023-12-18]. Dostupné online. 
  37. ↑ The impacts of sunscreens on our coral reefs. web.archive.org [online]. National Park Service [cit. 2023-12-18]. Dostupné online. 
  38. ↑ Coral Reef Safe Sunscreen Information - Badger. web.archive.org [online]. 2014-03-24 [cit. 2023-12-18]. Dostupné online. 
  39. ↑ DANOVARO, Roberto; BONGIORNI, Lucia; CORINALDESI, Cinzia. Sunscreens Cause Coral Bleaching by Promoting Viral Infections. Environmental Health Perspectives. 2008-04, roč. 116, čís. 4, s. 441–447. Dostupné online [cit. 2023-12-18]. ISSN 0091-6765. DOI 10.1289/ehp.10966. PMID 18414624. (anglicky) 
  40. ↑ DOWNS, C. A.; KRAMARSKY-WINTER, Esti; FAUTH, John E. Toxicological effects of the sunscreen UV filter, benzophenone-2, on planulae and in vitro cells of the coral, Stylophora pistillata. Ecotoxicology. 2014-03-01, roč. 23, čís. 2, s. 175–191. Dostupné online [cit. 2023-12-18]. ISSN 1573-3017. DOI 10.1007/s10646-013-1161-y. (anglicky) 
  41. ↑ ANTHONY, K. R. N.; KLINE, D. I.; DIAZ-PULIDO, G. Ocean acidification causes bleaching and productivity loss in coral reef builders. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2008-11-11, roč. 105, čís. 45, s. 17442–17446. Dostupné online [cit. 2023-12-18]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.0804478105. PMID 18988740. (anglicky) 
  42. ↑ How Do Oil Spills Affect Coral Reefs? | response.restoration.noaa.gov. response.restoration.noaa.gov [online]. [cit. 2023-12-18]. Dostupné online. 
  43. ↑ WIEDENMANN, Jörg; D’ANGELO, Cecilia; SMITH, Edward G. Nutrient enrichment can increase the susceptibility of reef corals to bleaching. Nature Climate Change. 2013-02, roč. 3, čís. 2, s. 160–164. Dostupné online [cit. 2023-12-18]. ISSN 1758-6798. DOI 10.1038/nclimate1661. (anglicky) 
  44. ↑ a b c IPCC AR6 WG2 2002, Kapitola 3: Oceans and Coastal Ecosystems and Their Services
  45. ↑ IPCC AR4 WG2 2007, Summary for Policymakers, S 7–22
  46. ↑ IPCC AR4 WG2 2007, Kapitola 4: Ecosystems, their properties, goods and services
  47. ↑ DAVIDSON, Jordan. Great Barrier Reef Has Third Major Bleaching Event in Five Years. EcoWatch [online]. 2020-03-25 [cit. 2023-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ MCWHORTER, Jennifer K.; HALLORAN, Paul R.; ROFF, George. The importance of 1.5°C warming for the Great Barrier Reef. Global Change Biology. 2022-02, roč. 28, čís. 4, s. 1332–1341. Dostupné online [cit. 2023-12-18]. ISSN 1354-1013. DOI 10.1111/gcb.15994. (anglicky) 
  49. ↑ Coral Reefs Could Be Gone in 30 Years. web.archive.org [online]. 2019-05-07 [cit. 2023-12-18]. Dostupné online. 
  50. ↑ BAKER, Andrew C.; GLYNN, Peter W.; RIEGL, Bernhard. Climate change and coral reef bleaching: An ecological assessment of long-term impacts, recovery trends and future outlook. Estuarine, Coastal and Shelf Science. 2008-12-10, roč. 80, čís. 4, s. 435–471. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. ISSN 0272-7714. DOI 10.1016/j.ecss.2008.09.003. 
  51. ↑ CHUMKIEW, Sirilak; JAROENSUTASINEE, Mullica; JAROENSUTASINEE, Krsanadej. Impact of Global Warming on Coral Reefs. WJST [online]. 2011-11-06 [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. 
  52. ↑ HUPPERT, Amit; STONE, Lewi. Chaos in the Pacific's Coral Reef Bleaching Cycle. The American Naturalist. 1998-09, roč. 152, čís. 3, s. 447–459. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. ISSN 0003-0147. DOI 10.1086/286181. (anglicky) 
  53. ↑ Coral bleaching event is longest on record [online]. 2016-06-22 [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ a b c d ALBRIGHT, Rebecca. Scientists Are Taking Extreme Steps to Help Corals Survive. Scientific American [online]. 2018-01-01 [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. DOI 10.1038/scientificamerican0118-42. (anglicky) 
  55. ↑ a b MARSHALL, Paul; SCHUTTENBERG, Heidi. A Reef Manager’s Guide to CORAL BLEACHING. web.archive.org [online]. [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. 
  56. ↑ BAIRD, Ah; MARSHALL, Pa. Mortality, growth and reproduction in scleractinian corals following bleaching on the Great Barrier Reef. Marine Ecology Progress Series. 2002, roč. 237, s. 133–141. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. ISSN 0171-8630. DOI 10.3354/meps237133. (anglicky) 
  57. ↑ GRIMSDITCH, Gabriel D.; SALM, Rodney V. Coral Reef Resilience and Resistance to Bleaching. Gland, Switzerland ; Cambridge: Intern. Union for Conserv. of Nature and Natural Resources 52 s. (IUCN Resiliience Science Group Working Paper Series). Dostupné online. ISBN 978-2-8317-0950-5. 
  58. ↑ IGUCHI, Akira; OZAKI, Saori; NAKAMURA, Takashi. Effects of acidified seawater on coral calcification and symbiotic algae on the massive coral Porites australiensis. Marine Environmental Research. 2012-02-01, roč. 73, s. 32–36. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. ISSN 0141-1136. DOI 10.1016/j.marenvres.2011.10.008. 
  59. ↑ BRIDGE, Tom C. L.; BAIRD, Andrew H.; PANDOLFI, John M. Functional consequences of Palaeozoic reef collapse. Scientific Reports. 2022-01-26, roč. 12, čís. 1, s. 1386. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/s41598-022-05154-6. PMID 35082318. (anglicky) 
  60. ↑ ZAPALSKI, Mikołaj K.; NOWICKI, Jakub; JAKUBOWICZ, Michał. Tabulate corals across the Frasnian/Famennian boundary: architectural turnover and its possible relation to ancient photosymbiosis. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 2017-12-01, roč. 487, s. 416–429. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. ISSN 0031-0182. DOI 10.1016/j.palaeo.2017.09.028. 
  61. ↑ WILKINSON, C. P. The 1997-1998 Mass Bleaching Event Around the World. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) 
  62. ↑ PRATCHETT, Morgan S.; HOEY, Andrew S.; WILSON, Shaun K. Changes in Biodiversity and Functioning of Reef Fish Assemblages following Coral Bleaching and Coral Loss. Diversity. 2011-09, roč. 3, čís. 3, s. 424–452. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. ISSN 1424-2818. DOI 10.3390/d3030424. (anglicky) 
  63. ↑ The Hidden Coral Crisis: Loss of Fish Diversity After Bleaching Strikes. Oceans [online]. 2018-04-10 [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ Death of coral reefs could devastate nations. Christian Science Monitor. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. ISSN 0882-7729. 
  65. ↑ Endangered Coral Reefs Die as Ocean Temperatures Rise and Water Turns Acidic | PBS NewsHour. web.archive.org [online]. 2017-10-12 [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. 
  66. ↑ a b c d e SPEERS, Ann E.; BESEDIN, Elena Y.; PALARDY, James E. Impacts of climate change and ocean acidification on coral reef fisheries: An integrated ecological–economic model. Ecological Economics. 2016-08-01, roč. 128, s. 33–43. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. ISSN 0921-8009. DOI 10.1016/j.ecolecon.2016.04.012. 
  67. ↑ a b c CHEN, Ping-Yu; CHEN, Chi-Chung; CHU, LanFen. Evaluating the economic damage of climate change on global coral reefs. Global Environmental Change. 2015-01-01, roč. 30, s. 12–20. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. ISSN 0959-3780. DOI 10.1016/j.gloenvcha.2014.10.011. 
  68. ↑ a b c TEH, Louise S. L.; TEH, Lydia C. L.; SUMAILA, U. Rashid. A Global Estimate of the Number of Coral Reef Fishers. PLOS ONE. 19. 6. 2013, roč. 8, čís. 6, s. e65397. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0065397. PMID 23840327. (anglicky) 
  69. ↑ a b WOLFF, Nicholas H.; DONNER, Simon D.; CAO, Long. Global inequities between polluters and the polluted: climate change impacts on coral reefs. Global Change Biology. 2015-11, roč. 21, čís. 11, s. 3982–3994. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. ISSN 1354-1013. DOI 10.1111/gcb.13015. (anglicky) 
  70. ↑ a b LIU, Gang; STRONG, Alan E.; SKIRVING, William. Remote sensing of sea surface temperatures during 2002 Barrier Reef coral bleaching. Eos, Transactions American Geophysical Union. 2003-04-15, roč. 84, čís. 15, s. 137–141. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. ISSN 0096-3941. DOI 10.1029/2003EO150001. (anglicky) 
  71. ↑ MCCLANAHAN, T. R.; ATEWEBERHAN, M.; RUIZ SEBASTIÁN, C. Predictability of coral bleaching from synoptic satellite and in situ temperature observations. Coral Reefs. 2007-09-01, roč. 26, čís. 3, s. 695–701. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. ISSN 1432-0975. DOI 10.1007/s00338-006-0193-7. (anglicky) 
  72. ↑ Gang LIU , Alan E. STRONG , William SKIRVING , and L. Felipe ARZAYUS. Overview of NOAA Coral Reef Watch Program’s Near-Real�Time Satellite Global Coral Bleaching Monitoring Activitie. Proceedings of 10th International Coral Reef Symposium, 1783-1793 (2006) [online]. 2006 [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. 
  73. ↑ [Coral-List] Fwd: HotSpot myth and history. web.archive.org [online]. 2011-07-16 [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. 
  74. ↑ Home Page - Office of Satellite Data Processing and Distribution. web.archive.org [online]. 2015-04-30 [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. 
  75. ↑ NOAA Coral Reef Watch Methodology Page. web.archive.org [online]. 2014-03-07 [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. 
  76. ↑ a b MAYNARD, J. A.; JOHNSON, J. E.; MARSHALL, P. A. A Strategic Framework for Responding to Coral Bleaching Events in a Changing Climate. Environmental Management. 2009-07-01, roč. 44, čís. 1, s. 1–11. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. ISSN 1432-1009. DOI 10.1007/s00267-009-9295-7. (anglicky) 
  77. ↑ a b KOPECKY, Kai L.; PAVONI, Gaia; NOCERINO, Erica. Quantifying the Loss of Coral from a Bleaching Event Using Underwater Photogrammetry and AI-Assisted Image Segmentation. Remote Sensing. 2023-01, roč. 15, čís. 16, s. 4077. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. ISSN 2072-4292. DOI 10.3390/rs15164077. (anglicky) 
  78. ↑ a b c Cornell Chronicle: Global warming is quickly killing off coral. web.archive.org [online]. 2011-08-06 [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. 
  79. ↑ KLEYPAS, Joan A.; BUDDEMEIER, Robert W.; ARCHER, David. Geochemical Consequences of Increased Atmospheric Carbon Dioxide on Coral Reefs. Science. 1999-04-02, roč. 284, čís. 5411, s. 118–120. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.284.5411.118. (anglicky) 
  80. ↑ MANZELLO, Derek P.; MARK EAKIN, C.; GLYNN, Peter W. Effects of Global Warming and Ocean Acidification on Carbonate Budgets of Eastern Pacific Coral Reefs. Příprava vydání Peter W. Glynn, Derek P. Manzello, Ian C. Enochs. Dordrecht: Springer Netherlands (Coral Reefs of the World). Dostupné online. ISBN 978-94-017-7499-4. DOI 10.1007/978-94-017-7499-4_18. S. 517–533. (anglicky) DOI: 10.1007/978-94-017-7499-4_18. 
  81. ↑ ANTHONY, Kenneth R. N.; MAYNARD, Jeffrey A.; DIAZ-PULIDO, Guillermo. Ocean acidification and warming will lower coral reef resilience: CO2 AND CORAL REEF RESILIENCE. Global Change Biology. 2011-05, roč. 17, čís. 5, s. 1798–1808. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. DOI 10.1111/j.1365-2486.2010.02364.x. (anglicky) 
  82. ↑ Zooxanthella | Definition of Zooxanthella by Oxford Dictionary on Lexico.com also meaning of Zooxanthella. web.archive.org [online]. 2020-11-16 [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. 
  83. ↑ SMITH, David J.; SUGGETT, David J.; BAKER, Neil R. Is photoinhibition of zooxanthellae photosynthesis the primary cause of thermal bleaching in corals?. Global Change Biology. 2005-01, roč. 11, čís. 1, s. 1–11. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. ISSN 1354-1013. DOI 10.1111/j.1529-8817.2003.00895.x. (anglicky) 
  84. ↑ SMITH, David J.; SUGGETT, David J.; BAKER, Neil R. Is photoinhibition of zooxanthellae photosynthesis the primary cause of thermal bleaching in corals?. Global Change Biology. 2005-01, roč. 11, čís. 1, s. 1–11. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. ISSN 1354-1013. DOI 10.1111/j.1529-8817.2003.00895.x. (anglicky) 
  85. ↑ a b ZHONG, Xin; DOWNS, Craig A.; CHE, Xingkai. The toxicological effects of oxybenzone, an active ingredient in suncream personal care products, on prokaryotic alga Arthrospira sp. and eukaryotic alga Chlorella sp.. Aquatic Toxicology. 2019-11-01, roč. 216, s. 105295. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. ISSN 0166-445X. DOI 10.1016/j.aquatox.2019.105295. 
  86. ↑ a b Tim Wijgerde, Mike van Ballegooijen, Reindert Nijland, Luna van der Loos, Christiaan Kwadijk, Ronald Osinga, Albertinka Murk, Diana Slijkerman. Adding insult to injury: Effects of chronic oxybenzone exposure and elevated temperature on two reef-building corals. BioRxiv [online]. 2019-12-20 [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. 
  87. ↑ KUSHMARO, A.; LOYA, Y.; FINE, M. Bacterial infection and coral bleaching. Nature. 1996-04, roč. 380, čís. 6573, s. 396–396. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/380396a0. (anglicky) 
  88. ↑ a b ROSENBERG, Eugene; BEN‐HAIM, Yael. Microbial diseases of corals and global warming. Environmental Microbiology. 2002-06, roč. 4, čís. 6, s. 318–326. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. ISSN 1462-2912. DOI 10.1046/j.1462-2920.2002.00302.x. (anglicky) 
  89. ↑ SHERIDAN, Christopher; KRAMARSKY-WINTER, Esti; SWEET, Michael. Diseases in coral aquaculture: causes, implications and preventions. Aquaculture. 2013-06-01, roč. 396-399, s. 124–135. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. ISSN 0044-8486. DOI 10.1016/j.aquaculture.2013.02.037. 
  90. ↑ SUTHERLAND, Kathryn P.; PORTER, James W.; TORRES, Cecilia. Disease and immunity in Caribbean and Indo-Pacific zooxanthellate corals. Marine Ecology Progress Series. 2004-01-30, roč. 266, s. 273–302. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. ISSN 0171-8630. DOI 10.3354/meps266273. (anglicky) 
  91. ↑ RESHEF, Leah; KOREN, Omry; LOYA, Yossi. The Coral Probiotic Hypothesis. Environmental Microbiology. 2006-12, roč. 8, čís. 12, s. 2068–2073. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. ISSN 1462-2912. DOI 10.1111/j.1462-2920.2006.01148.x. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bělení_korálů&oldid=23478953“