Postabortivní syndrom: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Překlad části článku na anglické wikipedii (+ doplnění odpovídajících zdrojů)
Doplnění z en:wiki. Informace, že PAS v uváděné podobě velmi pravděpodobně neexistuje, je dosti podstatná.
Řádek 117: Řádek 117:
* byly k interrupci dotlačeny svým okolím<ref>Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: ''Čas k uzdravení'', Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 23)</ref>
* byly k interrupci dotlačeny svým okolím<ref>Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: ''Čas k uzdravení'', Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 23)</ref>
* jejich výchova, osobní postoje či postoje okolí vedou k pochybnostem o správnosti interrupce<ref>Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: ''Čas k uzdravení'', Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 23-24)</ref>
* jejich výchova, osobní postoje či postoje okolí vedou k pochybnostem o správnosti interrupce<ref>Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: ''Čas k uzdravení'', Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 23-24)</ref>


== Existence postabortivního syndromu ==
Z analýzy publikovaných studií pokoušejících se systematicky analyzovat výskyt postabortivního syndromu vyplývá, že postabortivní syndrom v takové podobě, v jaké je popisován, neexistuje. Z toho důvodu tuto jednotku neuznávají jako existující nemoc četné významné odborné organizace.<ref>{{cite web | url=https://www.guttmacher.org/pubs/gpr/09/3/gpr090308.html | title=Abortion and Mental Health: Myths and Realities | publisher=Guttmacher Institute | website=Guttmacher Policy Review | date=2006 | accessdate=4 November 2014 | author=Cohen, Susan A.}}</ref><ref>{{Cite web |accessdate=5 November 2014 |url=https://www.rcog.org.uk/en/news/campaigns-and-opinions/human-fertilisation-and-embryology-bill/qa-abortion-and-mental-health/ |website=Royal College of Obstetricians and Gynaecologists |title=Q&A: Abortion and mental health |date=August 2008}}</ref> Postabortivní syndrom není uveden v klasifikačních seznamech DSM&nbsp;IV<ref>American Psychiatric Association (2000). Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, Fourth Edition: DSM-IV-TR. American Psychiatric Pub. {{ISBN|978-0-89042-025-6}}.</ref> ani MKN&nbsp;10.<ref>{{Cite web | url=https://icd.who.int/browse10/2016/en | title=ICD-10 Version:2016}}</ref> Naopak v relevnatní medicínské komunitě, a také mezi pro-choice aktivisty, panuje přesvědčení, že tvrzení o existenci postabortivního syndromu je především taktický nástroj protipotratových aktivistů.<ref name="Bazelon">{{cite news | work= [[New York Times Magazine]] | url = https://www.nytimes.com/2007/01/21/magazine/21abortion.t.html | title = Is There a Post-Abortion Syndrome? | last = Bazelon | first = Emily | authorlink = Emily Bazelon | date = 21 January 2007| accessdate = 11 January 2008| archiveurl= https://web.archive.org/web/20090424092919/http://www.nytimes.com/2007/01/21/magazine/21abortion.t.html| archivedate=April 24, 2009<!--DASHBot-->| deadurl= no}}</ref><ref name="stotlandreview">{{cite journal |author =Stotland NL |title=Abortion and psychiatric practice |journal=J Psychiatr Pract |volume=9 |issue=2 |pages=139–49 |year=2003 |pmid=15985924 |doi=10.1097/00131746-200303000-00005}} ''"Currently, there are active attempts to convince the public and women considering abortion that abortion frequently has negative psychiatric consequences. This assertion is not borne out by the literature: the vast majority of women tolerate abortion without psychiatric sequelae."''</ref><ref name="Mooney">{{cite news|url=http://www.washingtonmonthly.com/features/2004/0410.mooney.html |title=Research and Destroy: How the religious right promotes its own 'experts' to combat mainstream science |last=Mooney |first=Chris |authorlink=Chris Mooney (journalist) |work=[[Washington Monthly]] |date=October 2004 |deadurl=yes |archiveurl=https://web.archive.org/web/20080404034430/http://www.washingtonmonthly.com/features/2004/0410.mooney.html |archivedate=4 April 2008 |df= }}</ref><ref name=stotland_1404747>{{cite journal |author =Stotland NL |title=The myth of the abortion trauma syndrome |journal=JAMA |volume=268 |issue=15 |pages=2078–9 |date=October 1992 |pmid=1404747 |doi= 10.1001/jama.268.15.2078|url=}}</ref>

[[Systematický přehled]] publikovaný v roce 2008 konstatuje, že v dlouhodobém měřítku není rozdíl v duševním zdraví žen, které podstoupily umělý potrat, a žen z adekvátní kontrolní skupiny, tedy žen, které neplánované těhotenství neukončily indukovaným potratem.<ref name="charles-2008">{{cite journal |vauthors=Charles VE, Polis CB, Sridhara SK, Blum RW |title=Abortion and long-term mental health outcomes: a systematic review of the evidence |journal=Contraception |volume=78 |issue=6 |pages=436–50 |year=2008 |pmid=19014789 |doi=10.1016/j.contraception.2008.07.005}}</ref>
Některé studie skutečně poukazovaly na korelaci mezi potratem a psychickými problémy, ale tyto studie byly obvykle metodologicky špatně provedené a selhávaly v podchycení významných zavádějících faktorů.<ref name=APA2008>{{Cite book|title=Report of the APA Task Force on Mental Health and Abortion|last1=Major |first1=B |last2=Appelbaum |first2=M |last3=Beckman |first3=L |last4=Dutton |first4=MA |last5=Russo |first5=NF |last6=West |first6=C|publisher=American Psychological Association|year=2008|isbn=|location=Washington, DC|pages=4–5, 11–12|url=https://www.apa.org/pi/women/programs/abortion/mental-health.pdf}}</ref><ref name=Horvath2017>{{cite journal |last1=Horvath |first1=S |last2=Schreiber |first2=CA |title=Unintended Pregnancy, Induced Abortion, and Mental Health. |journal=Current Psychiatry Reports |date=14 September 2017 |volume=19 |issue=11 |pages=77 |doi=10.1007/s11920-017-0832-4 |pmid=28905259}}</ref> Higher-quality studies have consistently found no causal relationship between abortion and mental-health problems.<ref name="charles-2008"/> The correlations observed in some studies may be explained by pre-existing social circumstances and emotional health.<ref name=Horvath2017/> Various factors, such as emotional attachment to the pregnancy, lack of support, and conservative views on abortion may increase the likelihood of experiencing negative reactions. However, negative mental health impacts can result from any pregnancy outcome.<ref name=Cochrane2013>{{cite journal |last1=Dennis |first1=CL |last2=Dowswell |first2=T |title=Psychosocial and psychological interventions for preventing postpartum depression. |journal=The Cochrane Database of Systematic Reviews |date=28 February 2013 |issue=2 |pages=CD001134 |doi=10.1002/14651858.CD001134.pub3 |pmid=23450532}} {{open access}} {{cite journal |last1=Trivedi |first1=D |title=Cochrane Review Summary: psychosocial and psychological interventions for preventing postpartum depression. |journal=Primary Health Care Research & Development |date=July 2014 |volume=15 |issue=3 |pages=231–3 |doi=10.1017/S1463423614000206 |pmid=24825395}} {{open access}}</ref><ref name=Grigoriadis2013>{{cite journal |last1=Grigoriadis |first1=S |last2=VonderPorten |first2=EH |last3=Mamisashvili |first3=L |last4=Tomlinson |first4=G |last5=Dennis |first5=CL |last6=Koren |first6=G |last7=Steiner |first7=M |last8=Mousmanis |first8=P |last9=Cheung |first9=A |last10=Radford |first10=K |last11=Martinovic |first11=J |last12=Ross |first12=LE |title=The impact of maternal depression during pregnancy on perinatal outcomes: a systematic review and meta-analysis. |journal=The Journal of Clinical Psychiatry |date=April 2013 |volume=74 |issue=4 |pages=e321–41 |doi=10.4088/JCP.12r07968 |pmid=23656857}}</ref>

Významné odborné skupiny konzistentě tvrdí, že potrat nepůsobí negativně na duševní zdraví. Americká psychologická asociace v roce 2008 po kritickém přehledu vědeckých publikací zabývajících se vztahem potratů a duševního zdraví konstatovala, že riziko problému s duševním zdravím u dospělé ženy po jediném indukovaném potratu v prvním trimestru není větší než riziko duševních problémů po donošení něchtěného těhotenství. Potrat může současně vyvolávat stres i vést ke zmírnění stresu, Americká psychologická asociace proto odmítá myšlenku, že by byl potrat "inherentně traumatický. Pokud došlo k manifestaci duševní poruchy v souvislosti s potratem, jde podle Americké psychologické asociace pravděpodobně o projev již před potratem existujících rizikových faktorů. Protože tyto i jiné rizikové faktory mohou predisponovat i k rozvoji závažnější psychopatologie po porodu, vyšší podíl duševních problémů u rodiček s potratem v anamnéze je vysvětlitelné spíše působením faktorů na potratu nezávislých. Co se týče mnohočetných potratů, panel expertů Americké psychologické asociace konstatoval nekonzistentnost publikovaných výsledků. Navíc je zřejmé, že faktory predisponující ženu k opakovaným nechtěným těhotenstvím mohou predisponovat i k rozvoji duševních poruch. Proto v případě opakovaných potratů nebyl stanoven jasný závěr.<ref name=APA2008/><ref name="nyt-aug-2008">{{cite news|url=https://www.nytimes.com/2008/08/13/health/research/13brfs-ABORTIONDOES_BRF.html|title=Abortion Does Not Cause Mental Illness, Panel Says|last=Carey|first=Benedict|date=2008-08-12|work=[[New York Times]]|accessdate=2008-08-12}}</ref><ref>{{cite journal|last1=Major|first1=Brenda|last2=Appelbaum|first2=Mark|last3=Beckman|first3=Linda|last4=Dutton|first4=Mary Ann|last5=Russo|first5=Nancy Felipe|last6=West|first6=Carolyn|title=Abortion and mental health: Evaluating the evidence|journal=American Psychologist|date=2009|volume=64|issue=9|pages=863–890|doi=10.1037/a0017497|pmid=19968372}}</ref>

Systematický přehled britské Royal College of Psychiastrists zveřejněný v roce 2011 konstatuje, že nechtěné těhotenství může zvyšovat riziko psychických obtíží, ale riziko není ovlivněno tím, zda se žena rozhodne pro potrat, nebo pro donošení.<ref name="nccmh">{{cite web|url=http://aomrc.org.uk/publications/reports-a-guidance/doc_download/9432-induced-abortion-and-mental-health.html|title=Induced Abortion and Mental Health: A systematic review of the evidence|date=December 2011|publisher=[[National Collaborating Centre for Mental Health]]|format=PDF|archiveurl=https://web.archive.org/web/20120325013129/http://aomrc.org.uk/publications/reports-a-guidance/doc_download/9432-induced-abortion-and-mental-health.html|archivedate=25 March 2012}}</ref>

Některé ženy skutečně prožívají po indukovaném potratu negativní emoce. Podíl takových žen je ale stejný jako u žen, které potratily.<ref name=Kelly2014>{{cite journal|last1=Kelly|first1=Kimberly|title=The spread of 'Post Abortion Syndrome' as social diagnosis|journal=Social Science & Medicine|date=February 2014|volume=102|pages=18–25|doi=10.1016/j.socscimed.2013.11.030|pmid=24565137}}</ref><ref name="BostonG">{{cite news | url = http://www.boston.com/news/nation/washington/articles/2005/07/31/science_in_support_of_a_cause_the_new_research/?rss_id=Boston+Globe+--+National+News | title = Science in support of a cause: the new research | last = Kranish | first = Michael | work= [[Boston Globe]] | date = 2005-07-31 | accessdate= 2007-11-27}}</ref>



== Odkazy ==
== Odkazy ==

Verze z 24. 3. 2019, 18:57

Postabortivní syndrom (PAS) je kontroverzní teorie o souboru příznaků a obtíží, které by se dle této teorie měly dostavit po prodělaném potratu u části žen, ať už po potratu samovolném či uměle vyvolaném[1] (v druhém případě se používá též pojem postinterrupční syndrom). Některými autory je považován za specifickou formu posttraumatické stresové poruchy (PTSP).[2]

Symptomy

PAS je popisován jednak běžnými obecnými symptomy PTSP, jako jsou např. deprese, zvýšená konzumace alkoholu a drog, návaly úzkosti a zlosti, noční můry, psychotické stavy, poruchy sociálního chování a podobně, jednak má i specifičtější projevy. Mezi ty patří např. „výroční syndrom“, strach z neplodnosti či nadměrná touha znovu otěhotnět, vyhýbání se specifickým situacím a podnětům a úzkost z nich (těhotné ženy, malé děti, gynekologická vyšetření), poruchy příjmu potravy, problémy ve vztahu k vlastním dětem, psychosexuální poruchy či náhlé nekontrolované výbuchy pláče.[3]

Vznik teorie

Myšlenka, že by potraty měly mít negativní psychologický dopad, byla široce podporována v 70. letech Centry pro krizové těhotenství (Crisis Pregnancy Centers, CPCs) a termín postabortivní syndrom, používán odpůrci potratů, zahrnoval jakékoli negativní emoční reakce přisouzené potratu.[4][5][6][7]

PAS a interrupce

Pojem postabortivní (postinterrupční) syndrom je značně kontroverzní a hraje významnou roli ve sporu o interrupce. Zatímco odpůrci interrupcí mají tendenci klást na něj velký důraz a s poukazy na něj odrazovat ženy od podstoupení tohoto zákroku, zastánci práva na interrupci v souvislosti s pojmem PAS většinou popírají, že by existoval (či existoval ve významné míře), či se jej snaží vysvětlit čistě jako pocit viny vnucený ženě k interrupci nepřátelským okolím.[8][9]

Je značně obtížné zkoumat existenci postinterrupčního syndromu (resp. podíl žen podstoupivších interrupci, které jím byly zasaženy), neboť jeho příznaky jsou z velké části shodné s příznaky ostatních PTSP a stejně jako u nich si dotčená osoba nemusí být vědoma původu svých obtíží. Navíc podle psychologů pracujících s ženami trpícími po potratech problémy nemusí ženy vůbec přijít bezprostředně, ale mnohem později (např. po mnoha letech po narození dítěte).[10]

Studií zabývajících se touto problematikou zatím není mnoho, nejsou příliš průkazné a docházejí k protichůdným výsledkům. Studie tvrdící, že PAS existuje jsou kritizovány pro mnohé chyby.[11] Studie a články také popisují PAS jako mýtus smyšlení hnutím Pro-life v Americe.[12][13][6]Podle studie pracovníků Univerzity Johnse Hopkinse z Baltimoru není PAS (či přesněji PIS) významným problémem.[14] Naproti tomu k opačnému výsledku došla Anne Nordal Broen,[15], jejíž práce navíc ukazuje na určité zásadní rozdíly mezi klasickým PAS a PIS (např. v opožděnosti příchodu potíží v případě PIS).[16]

Zdá se, že ve významné míře se syndromy spojené s PAS projevují pouze u malé části žen podstoupivších interrupci. Mohou však u nich nabývat velmi drastických podob a dovést postiženou až k myšlence na sebevraždu.[1]

Rizikové skupiny

Psychologové pracující s ženami postiženými PAS charakterizují určité skupiny žen, u nichž lze očekávat výskyt postinterrupčního syndromu s vyšší pravděpodobnostní. Jde především o ženy, které

  • podstoupily interrupci ve velmi mladém věku[17]
  • podstoupily interrupci v pozdní fázi těhotenství[18]
  • v době podstoupení interrupce už měly děti[19]
  • byly k interrupci dotlačeny svým okolím[20]
  • jejich výchova, osobní postoje či postoje okolí vedou k pochybnostem o správnosti interrupce[21]


Existence postabortivního syndromu

Z analýzy publikovaných studií pokoušejících se systematicky analyzovat výskyt postabortivního syndromu vyplývá, že postabortivní syndrom v takové podobě, v jaké je popisován, neexistuje. Z toho důvodu tuto jednotku neuznávají jako existující nemoc četné významné odborné organizace.[22][23] Postabortivní syndrom není uveden v klasifikačních seznamech DSM IV[24] ani MKN 10.[25] Naopak v relevnatní medicínské komunitě, a také mezi pro-choice aktivisty, panuje přesvědčení, že tvrzení o existenci postabortivního syndromu je především taktický nástroj protipotratových aktivistů.[26][27][28][29]

Systematický přehled publikovaný v roce 2008 konstatuje, že v dlouhodobém měřítku není rozdíl v duševním zdraví žen, které podstoupily umělý potrat, a žen z adekvátní kontrolní skupiny, tedy žen, které neplánované těhotenství neukončily indukovaným potratem.[30] Některé studie skutečně poukazovaly na korelaci mezi potratem a psychickými problémy, ale tyto studie byly obvykle metodologicky špatně provedené a selhávaly v podchycení významných zavádějících faktorů.[31][32] Higher-quality studies have consistently found no causal relationship between abortion and mental-health problems.[30] The correlations observed in some studies may be explained by pre-existing social circumstances and emotional health.[32] Various factors, such as emotional attachment to the pregnancy, lack of support, and conservative views on abortion may increase the likelihood of experiencing negative reactions. However, negative mental health impacts can result from any pregnancy outcome.[33][34]

Významné odborné skupiny konzistentě tvrdí, že potrat nepůsobí negativně na duševní zdraví. Americká psychologická asociace v roce 2008 po kritickém přehledu vědeckých publikací zabývajících se vztahem potratů a duševního zdraví konstatovala, že riziko problému s duševním zdravím u dospělé ženy po jediném indukovaném potratu v prvním trimestru není větší než riziko duševních problémů po donošení něchtěného těhotenství. Potrat může současně vyvolávat stres i vést ke zmírnění stresu, Americká psychologická asociace proto odmítá myšlenku, že by byl potrat "inherentně traumatický. Pokud došlo k manifestaci duševní poruchy v souvislosti s potratem, jde podle Americké psychologické asociace pravděpodobně o projev již před potratem existujících rizikových faktorů. Protože tyto i jiné rizikové faktory mohou predisponovat i k rozvoji závažnější psychopatologie po porodu, vyšší podíl duševních problémů u rodiček s potratem v anamnéze je vysvětlitelné spíše působením faktorů na potratu nezávislých. Co se týče mnohočetných potratů, panel expertů Americké psychologické asociace konstatoval nekonzistentnost publikovaných výsledků. Navíc je zřejmé, že faktory predisponující ženu k opakovaným nechtěným těhotenstvím mohou predisponovat i k rozvoji duševních poruch. Proto v případě opakovaných potratů nebyl stanoven jasný závěr.[31][35][36]

Systematický přehled britské Royal College of Psychiastrists zveřejněný v roce 2011 konstatuje, že nechtěné těhotenství může zvyšovat riziko psychických obtíží, ale riziko není ovlivněno tím, zda se žena rozhodne pro potrat, nebo pro donošení.[37]

Některé ženy skutečně prožívají po indukovaném potratu negativní emoce. Podíl takových žen je ale stejný jako u žen, které potratily.[38][39]


Odkazy

Reference

  1. ↑ a b http://zdravi.idnes.cz/deti.asp?c=A080410_120835_zdravi_deti_bad
  2. ↑ Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 15)
  3. ↑ Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 19-20)
  4. ↑ BAZELON, Emily. Is There a Post-Abortion Syndrome?. The New York Times. 2007-01-21. Dostupné online [cit. 2019-03-12]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  5. ↑ "Research and Destroy" by Chris Mooney. web.archive.org [online]. 2008-04-04 [cit. 2019-03-12]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b ScienceDirect. www.sciencedirect.com [online]. [cit. 2019-03-12]. Dostupné online. 
  7. ↑ KRANISH, Michael. Science in support of a cause: the new research. Boston.com. 2005-07-31. Dostupné online [cit. 2019-03-12]. 
  8. ↑ např. Henry David, viz http://www.zena-in.cz/rubrika.asp?idc=7653&id=5
  9. ↑ RUBIN, Lisa; RUSSO, Nancy Felipe. Abortion and Mental Health. Women & Therapy. 2004-03-03, roč. 27, čís. 3-4, s. 69–90. Dostupné online [cit. 2019-03-12]. ISSN 0270-3149. DOI 10.1300/J015v27n03_06. 
  10. ↑ Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4
  11. ↑ ROBINSON, Gail Erlick; STOTLAND, Nada L.; RUSSO, Nancy Felipe. Is There an “Abortion Trauma Syndrome”? Critiquing the Evidence. Harvard Review of Psychiatry. 2009-01-01, roč. 17, čís. 4, s. 268–290. PMID: 19637075. Dostupné online [cit. 2019-03-12]. ISSN 1067-3229. DOI 10.1080/10673220903149119. PMID 19637075. 
  12. ↑ STOTLAND, Nada L. The Myth of the Abortion Trauma Syndrome. JAMA. 1992-10-21, roč. 268, čís. 15, s. 2078–2079. Dostupné online [cit. 2019-03-12]. ISSN 0098-7484. DOI 10.1001/jama.1992.03490150130038. (anglicky) 
  13. ↑ DADLEZ, E. M.; ANDREWS, William L. Post-Abortion Syndrome: Creating an Affliction. Bioethics. 2010, roč. 24, čís. 9, s. 445–452. Dostupné online [cit. 2019-03-12]. ISSN 1467-8519. DOI 10.1111/j.1467-8519.2009.01739.x. (anglicky) 
  14. ↑ http://www.tyden.cz/rubriky/veda-a-technika/veda/pro-souvislost-interrupce-s-depresi-pry-neexistuji-dukazy_94028.html
  15. ↑ http://rodina.dama.cz/clanek.php?d=5842
  16. ↑ http://www.curehunter.com/public/pubmed16343341.do
  17. ↑ Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 21)
  18. ↑ 2. a 3. třetina těhotenství; Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 22)
  19. ↑ Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 22-23)
  20. ↑ Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 23)
  21. ↑ Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 23-24)
  22. ↑ Cohen, Susan A. Abortion and Mental Health: Myths and Realities [online]. Guttmacher Institute, 2006 [cit. 2014-11-04]. Dostupné online. 
  23. ↑ Q&A: Abortion and mental health [online]. August 2008 [cit. 2014-11-05]. Dostupné online. 
  24. ↑ American Psychiatric Association (2000). Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, Fourth Edition: DSM-IV-TR. American Psychiatric Pub. ISBN 978-0-89042-025-6.
  25. ↑ ICD-10 Version:2016 [online]. Dostupné online. 
  26. ↑ BAZELON, Emily. Is There a Post-Abortion Syndrome?. New York Times Magazine. 21 January 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 24, 2009. 
  27. ↑ Stotland NL. Abortion and psychiatric practice. J Psychiatr Pract. 2003, s. 139–49. DOI 10.1097/00131746-200303000-00005. PMID 15985924.  "Currently, there are active attempts to convince the public and women considering abortion that abortion frequently has negative psychiatric consequences. This assertion is not borne out by the literature: the vast majority of women tolerate abortion without psychiatric sequelae."
  28. ↑ MOONEY, Chris. Research and Destroy: How the religious right promotes its own 'experts' to combat mainstream science. Washington Monthly. October 2004. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 April 2008. 
  29. ↑ Stotland NL. The myth of the abortion trauma syndrome. JAMA. October 1992, s. 2078–9. DOI 10.1001/jama.268.15.2078. PMID 1404747. 
  30. ↑ a b Charles VE, Polis CB, Sridhara SK, Blum RW. Abortion and long-term mental health outcomes: a systematic review of the evidence. Contraception. 2008, s. 436–50. DOI 10.1016/j.contraception.2008.07.005. PMID 19014789. 
  31. ↑ a b MAJOR, B; APPELBAUM, M; BECKMAN, L; DUTTON, MA; RUSSO, NF; WEST, C. Report of the APA Task Force on Mental Health and Abortion. Washington, DC: American Psychological Association, 2008. Dostupné online. S. 4–5, 11–12. 
  32. ↑ a b HORVATH, S; SCHREIBER, CA. Unintended Pregnancy, Induced Abortion, and Mental Health.. Current Psychiatry Reports. 14 September 2017, s. 77. DOI 10.1007/s11920-017-0832-4. PMID 28905259. 
  33. ↑ DENNIS, CL; DOWSWELL, T. Psychosocial and psychological interventions for preventing postpartum depression.. The Cochrane Database of Systematic Reviews. 28 February 2013, s. CD001134. DOI 10.1002/14651858.CD001134.pub3. PMID 23450532.  Šablona:Open access TRIVEDI, D. Cochrane Review Summary: psychosocial and psychological interventions for preventing postpartum depression.. Primary Health Care Research & Development. July 2014, s. 231–3. DOI 10.1017/S1463423614000206. PMID 24825395.  Šablona:Open access
  34. ↑ GRIGORIADIS, S; VONDERPORTEN, EH; MAMISASHVILI, L; TOMLINSON, G; DENNIS, CL; KOREN, G; STEINER, M. The impact of maternal depression during pregnancy on perinatal outcomes: a systematic review and meta-analysis.. The Journal of Clinical Psychiatry. April 2013, s. e321–41. DOI 10.4088/JCP.12r07968. PMID 23656857. 
  35. ↑ CAREY, Benedict. Abortion Does Not Cause Mental Illness, Panel Says. New York Times. 2008-08-12. Dostupné online [cit. 2008-08-12]. 
  36. ↑ MAJOR, Brenda; APPELBAUM, Mark; BECKMAN, Linda; DUTTON, Mary Ann; RUSSO, Nancy Felipe; WEST, Carolyn. Abortion and mental health: Evaluating the evidence. American Psychologist. 2009, s. 863–890. DOI 10.1037/a0017497. PMID 19968372. 
  37. ↑ Induced Abortion and Mental Health: A systematic review of the evidence [online]. National Collaborating Centre for Mental Health, December 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 March 2012. 
  38. ↑ KELLY, Kimberly. The spread of 'Post Abortion Syndrome' as social diagnosis. Social Science & Medicine. February 2014, s. 18–25. DOI 10.1016/j.socscimed.2013.11.030. PMID 24565137. 
  39. ↑ KRANISH, Michael. Science in support of a cause: the new research. Boston Globe. 2005-07-31. Dostupné online [cit. 2007-11-27]. 

Literatura

  • Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení (Naděje a pomoc při překonávání postabortivního syndromu), Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Postabortivní_syndrom&oldid=17072825“