Postabortivní syndrom

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Postabortivní syndrom (PAS) je soubor příznaků a obtíží, které se u části žen dostavují po prodělaném potratu, ať už samovolném či uměle vyvolaném[1] (v druhém případě se používá též pojem postinterrupční syndrom). Je považován za specifickou formu posttraumatické stresové poruchy (PTSP).[2]

Symptomy[editovat | editovat zdroj]

PAS se vyznačuje jednak běžnými obecnými symptomy PTSP, jako jsou např. deprese, zvýšená konzumace alkoholu a drog, návaly úzkosti a zlosti, noční můry, psychotické stavy, poruchy sociálního chování a podobně, jednak má i specifičtější projevy. Mezi ty patří např. „výroční syndrom“, strach z neplodnosti či nadměrná touha znovu otěhotnět, vyhýbání se specifickým situacím a podnětům a úzkost z nich (těhotné ženy, malé děti, gynekologické vyšetření), poruchy příjmu potravy, problémy ve vztahu k vlastním dětem, psychosexuální poruchy či náhlé nekontrolované výbuchy pláče.[3]

PAS a interrupce[editovat | editovat zdroj]

Pojem postabortivní (postinterrupční) syndrom je značně kontroverzní především v tom smyslu, že hraje významnou roli ve sporu o interrupce. Zatímco odpůrci interrupcí mají tendenci klást na něj velký důraz a s poukazy na něj odrazovat ženy od podstoupení tohoto zákroku, zastánci práva na interrupci pojem PAS v souvislosti s ní většinou bagatelizují a buďto popírají, že by existoval (či existoval ve významné míře), či se jej snaží vysvětlit čistě jako pocit viny vnucený ženě k interrupci nepřátelským okolím,[4] byť toto neplatí obecně.[5]

Je značně obtížné zkoumat význam postinterrupčního syndromu (resp. podíl žen podstoupivších interrupci, které jím byly zasaženy), neboť jeho příznaky jsou z velké části shodné s příznaky ostatních PTSP a stejně jako u nich si dotčená osoba nemusí být vědoma původu svých obtíží. Navíc podle psychologů pracujících s ženami trpícími PAS problémy nemusí vůbec přijít bezprostředně, ale mnohem později (např. po mnoha letech po narození dítěte).[6] Studií zabývajících se touto problematikou zatím není mnoho, nejsou příliš průkazné a docházejí k protichůdným výsledkům.

Např. podle studie pracovníků Univerzity Johnse Hopkinse z Baltimoru není PAS (či přesněji PIS) významným problémem.[7] Naproti tomu k opačnému výsledku došla Anne Nordal Broen,[8], jejíž práce navíc ukazuje na určité zásadní rozdíly mezi klasickým PAS a PIS (např. v opožděnosti příchodu potíží v případě PIS).[9]

Každopádně se zdá, že ve významné míře se PAS projevuje pouze u malé části žen podstoupivších interrupci. Může však u nich nabývat velmi drastických podob a dovést postiženou až k myšlence na sebevraždu.[1]

Rizikové skupiny[editovat | editovat zdroj]

Psychologové pracující s ženami postiženými PAS charakterizují určité skupiny žen, u nichž lze očekávat výskyt postinterrupčního syndromu s vyšší pravděpodobnostní. Jde především o ženy, které

  • podstoupily interrupci ve velmi mladém věku[10]
  • podstoupily interrupci v pozdní fázi těhotenství[11]
  • v době podstoupení interrupce už měly děti[12]
  • byly k interrupci dotlačeny svým okolím[13]
  • jejich výchova, osobní postoje či postoje okolí vedou k pochybnostem o správnosti interrupce[14]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení (Naděje a pomoc při překonávání postabortivního syndromu), Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b http://zdravi.idnes.cz/deti.asp?c=A080410_120835_zdravi_deti_bad
  2. Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 15)
  3. Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 19-20)
  4. např. Henry David, viz http://www.zena-in.cz/rubrika.asp?idc=7653&id=5
  5. Např. pro-choice stanovisko prosazující práce Lindy Sokačové Reprodukční práva žen a mužů od Gender Studies z roku 2006 (ISBN 80-86520-16-1) na straně 9 výslovně připouští významné riziko PAS po interrupci ze zdravotních důvodů: Mnohé studie ukazují, že pokud je dítě postiženo vrozenou vadou, je pro psychiku ženy lepší, porodí-li takové dítě, i když jsou jeho vady neslučitelné se životem a ono třeba několik hodin po porodu zemře. Poskytnutí šance a možnosti důstojného rozloučení pomáhá ženě lépe se vyrovnat s nelehkou situací. V opačném případě se velmi často žena dostává do střetu s „postinterrupční depresí“ z pocitu, že zabila a s tímto pocitem většinou žije až do konce života.; dostupné: http://www.feminismus.cz/download/reproprava.pdf (navštíveno 20. 11. 2008)
  6. Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4
  7. http://www.tyden.cz/rubriky/veda-a-technika/veda/pro-souvislost-interrupce-s-depresi-pry-neexistuji-dukazy_94028.html
  8. http://rodina.dama.cz/clanek.php?d=5842
  9. http://www.curehunter.com/public/pubmed16343341.do
  10. Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 21)
  11. 2. a 3. třetina těhotenství; Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 22)
  12. Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 22-23)
  13. Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 23)
  14. Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 23-24)