Malý Kežmarský štít
| Malý Kežmarský štít | |
|---|---|
 | |
| Vrchol | 2514,4 m n. m. |
| Poloha | |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Slovensko |
| Pohoří | Vysoké Tatry |
| Souřadnice | 49°12′5″ s. š., 20°13′11″ v. d. |
| Prvovýstup | 1834 Ján Still |
| Hornina | diority až granodiority |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jako Malý Kežmarský štít je obvykle označován předvrchol Kežmarského štítu, ale jeho 900 metrová severní stěna, nejvyšší v Tatrách, z něj dělá horolezecký pojem první kategorie. Z jihovýchodu je snadno dostupný, zato jeho mohutnou severní stěnou už vede přes 100 horolezeckých tras, z nichž několik má v tatranském horolezectví přelomový význam. Zimní výstupy jsou tou nejlepší přípravou na na hoerolezecké expedice ve světových velehorách. Popularitu této stěny zvyšuje i blízkost Chata pri Zelenom plese.
Topologie
Od Kežmarského štítu ho dělí Horní Kežmarská štěrbina, od Kežmarský kopy zase Dolní Kežmarská štěrbina v hřebeni Velké Svišťovky. Středem severní stěny se táhne dlouhá lávka - Německý žebřík, často využívána na sestup. V samotné stěně rozeznáváme několik věží, např.. Kežmarská kupa na východě, Ušatá věž na západě a mezi nimi podél Německého žebříku Szczepanski, Pavúková (podle bratrů Pochylých, kteří se zabili při zimním sestupu Německým žebříkem) a Bocekova věž.
Vysokohorská turistika
Vrchol je dostupný poměrně nenáročným terénem, např.. od Huncovského štítu I, hřebenem od Sedla pod Svišťovka II, jen s horským vůdcem.
Horolezectví
Již v r.. 1911 Gyula Komarnicki a Gyula Hefty vylezli v horní části stěny (nástup Něm. Žebříkem) těžkou cestu (IV - V). V r.. 1929 bratři Szczepanski vylezli cestu[1], která vede šikmo vlevo (IV). Prvovýstup celou stěnou udělal W. Stanislawski v r.. 1932 (spodek VI, nahoru IV-V), pravda na dvakrát, s jinými spolulezce dolní a horní polovinu. V padesátých letech byl považován za nejtěžší zimní cestu v ČSR. Celou Stanislawského cestu, tzv.. Weberovku[2], vylezli v r.. 1953 A. Puškáš a K. Cerman. V r.. 1963 direttissimu vytvořili J. Ďurana, P. Hauschka a P. Pochylý (7 -), v r.. 1967 ještě přímější cestu P. Pochylý a J. Unger-Zrůst[3]. Dnes k nejtěžším cestám patří "Tulák z nížin" (8 +) bratrů Coubalovcov a Superdirettissima ještě z r.. 1973 Kysilková - Rybička - Šmíd (tehdy VI A4, dnes 9 - / 9). Největším znalcem stěny je P. Jackovič, který vylezl všech 106 známých cest a napsal o nich podrobného průvodce.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Malý Kežmarský štít na slovenské Wikipedii.
- ↑ TUREK, Jakub. Szczepaňští na Kežmarský štít [online]. 15.2.2005. Dostupné online.
- ↑ Vysoké Tatry - Kežmarský štít Malý Centrum - 2513 m / 29. Weberovka (VI) . [online]. tatry.nfo.sk [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.
- ↑ ĎURANA, Ján. RETRO: Superdiretissima na Malý Kežmarský štít [online]. 16.3.2013. Dostupné online.
Literatura
- KROUTIL, František. Vysoké Tatry pro horolezce : průvodce. 3. [diel]. Praha: Olympia, 1977. 233 s.
- JACKOVIČ, Pavol. Vysoké Tatry horolezecký sprievodca - Malý Kežmarský štít. Poprad: s.n, 2006. ISBN 8096947370.
Jiné projekty
Obrázky, zvuky či videa k tématu Malý Kežmarský štít na Wikimedia Commons