Čárka (diakritika)
Čárka je diakritické znaménko, které má v různých jazycích různou funkci. Odborně se též nazývá akut. Čárka se umísťuje nad základní znak abecedy.
Á | á |
Ć | ć |
É | é |
Ǵ | ǵ |
Í | í |
Ḱ | ḱ |
Ĺ | ĺ |
Ḿ | ḿ |
Ń | ń |
Ó | ó |
Ṕ | ṕ |
Ŕ | ŕ |
Ś | ś |
Ú | ú |
Ẃ | ẃ |
Ý | ý |
Ź | ź |
Ǽ | ǽ |
Funkce čárky
[editovat | editovat zdroj]Čárka (akut) plní v různých jazycích tyto funkce:
- označení délky hlásek;
- označení palatalizace;
- označení výšky samohlásek;
- označení přízvuku;
- označení tónu;
- zdůraznění;
- rozlišení různého významu slov;
- jiné využití.
V češtině
[editovat | editovat zdroj]V češtině se čárkou označují dlouhé samohlásky /á, é, í, ó, ú, ý/. Její užívání doporučuje již traktát De orthographia Bohemica sepsaný v 15. st., jehož autorství je připisováno Janu Husovi. Ve spisu je čárka označována latinským termínem gracilis virgula, který bývá mylně překládán jako dlouhé nabodeníčko.[pozn. 1]
V jiných jazycích
[editovat | editovat zdroj]Dánština, norština
[editovat | editovat zdroj]V dánštině a norštině se používá k rozlišení významu slov, např. én (jeden, jedna) vs. en (neurčitý člen).
V dánštině se navíc používá i k vyznačení důrazu na určité slovo, zejména ve slově der (tam).
Faerština
[editovat | editovat zdroj]V faerštině mění výslovnost samohlásek:
- á: dlouhé [ɔa], krátké [ɔ], pred [a]: [õ]
- í/ý: dlouhé [ʊiː], krátké [ʊi]
- ó: dlouhé [ɔu], [ɛu] anebo [œu], krátké: [œ], ale na Suðuroyě: [ɔ]
- -ógv: [ɛ]gv, anebo Suðuroyě [ɔgv]
- ú: dlouhé [ʉu], krátké [ʏ]
- -úgv: [ɪgv]
Francouzština
[editovat | editovat zdroj]Ve francouzštině se používá k rozlišení /é/ [e] a /e/ [ə].
Irština
[editovat | editovat zdroj]V irštině čárka (nazývaná síneadh fada – „dlouhá značka“ – nebo zkráceně fada) označuje dlouhou samohlásku (á, é, í, ó, ú). Při tom dlouhé „á“ je zavřenější než „a“, blíží se hlásce /ó/.
Islandština
[editovat | editovat zdroj]V islandštině mění výslovnost samohlásek:
- á: [au(ː)]
- é: dlouhé [jeɛː], krátké [jɛ]
- í/ý: [i(ː)]
- ó: [ou(ː)]
- ú: [u(ː)]
Maďarština
[editovat | editovat zdroj]V maďarštině se používá pro označení délky samohlásek.
Polština
[editovat | editovat zdroj]V polštině se čárkou vyznačuje palatalizace (měkčení) souhlásek /ć/ [tɕ], /dź/ [dʑ], /ń/ [ɲ], /ś/ [ɕ], /ź/ [ʑ].
Písmeno /ó/ se čte [u], jeho psaní je dáno historicky (podobně jako u českého /ů/, které se vyvinulo z dlouhého /ó/).
Slovenština
[editovat | editovat zdroj]Ve slovenštině se stejně jako v češtině používá k označení délky samohlásek. Kromě toho se tímto způsobem vyznačuje i délka u slabikotvorného /ŕ, ĺ/, např. sŕňa (srnče), kŕdeľ (hejno), hĺbka (hloubka), stĺp (sloup).
Španělština
[editovat | editovat zdroj]Ve španělštině se používá k označení přízvuku tam, kde by se jinak přízvuk nevyskytoval. V psané podobě (pomocí čárky) i mluvené podobě (pomocí přízvuku) se tak dá odlišit dvě významově různá slova lišící se pouze a právě čárkou (např. se — sé, esta — está, el — él).
Švédština
[editovat | editovat zdroj]Ve švédštině se používá k vyznačení přízvuku (tzv. akutové intonace) v některých slovech, zejména cizího původu, a ve vlastních jménech, např. idé (myšlenka, idea), Nylén, Linné.
Vietnamština
[editovat | editovat zdroj]Ve vietnamštině značí stoupavý tón u samohlásek (tzv. dấu sắc).
Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ PLESKALOVÁ, Jana. Jan Hus a nabodeníčka. In: ČMEJRKOVÁ, Světla; SVOBODOVÁ, Ivana. Oratio et ratio : Sborník k životnímu jubileu Jiřího Krause. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, 2005. Dostupné online. ISBN 80-86496-23-6. S. 283–287. Archivováno 15. 9. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ FIALOVÁ, Zuzana. Zmatky s nabodeníčky [online]. rozhlas.cz, 2007-7-6 [cit. 2014-08-01]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Slovníkové heslo čárka ve Wikislovníku