Émile Gebhart

Émile Gebhart
Émile Gebhart
	ilustrace Gebharta z roku 1905
Narození	19. července 1839; Nancy
Úmrtí	22. dubna 1908 (ve věku 68 let); Paříž
Povolání	pedagog, spisovatel
Národnost	francouzská
Ocenění	Rozpočtová cena (1876); Bordinova cena (1881); důstojník Řádu čestné legie
Příbuzní	Antoine Douot – prastrýc
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Émile Gebhart (19. července 1839 Nancy – 22. dubna 1908 Paříž) byl francouzský pedagog, spisovatel, romanista, kulturní historik a člen Francouzské akademie.

Život

Byl prasynovcem generála Antoine Drouota (1774–1847).

Émile Gebhart dokončil svá studia na lycée v Nancy a byl přijat na École Française v Aténách (1861–1863). Po návratu do Francie, byl poslán jako středoškolský učitel na lycée v Nice (1863–1866) a poté byl jmenován profesorem zahraniční literatury na univerzitě v Nancy. V letech 1880 až 1904 se stal profesorem na katedře jihoevropské literatury na Sorbonně.

V roce 1895 byl zvolen do Académie des sciences morales et politiques, v roce 1904 do Académie française. Za své náboženské a vlastenecké ideály byl napadán radikály. Jeho oblíbenými náměty byla řecká antika a italská renesance. Jeho styl byl jasný, i když občas lehce sarkastický.

Každé léto po pětadvacet let trávil tři měsíce v Itálii, navštívil Řím, Milán, Florencii, Benátky, sháněl knihy v knihovnách, pobýval v klášterech, mluvil s mnichy a sbíral populární legendy.

Dílo

Praxitèle. Essai sur l’histoire de l’art et du génie grecs depuis l’époque de Périclès jusqu’à celle d’Alexandre, Paris 1864
De l'esprit artiste et de l'esprit humoriste. Discours d'ouverture du cours de littérature étrangère, Nancy 1866
Le XVIIIe siècle anglais et le XVIIIe siècle français. Discours d'ouverture du cours de littérature étrangère à la Faculté de Nancy, Nancy 1868
De l'Italie. Essais de critique et d’histoire, Paris 1876
Rabelais, la Renaissance et la Réforme, Paris 1877
Les origines de la Renaissance en Italie, Paris 1879
Études méridionales. La Renaissance italienne et la philosophie de l'histoire. Machiavel. Fra Salimbene. Le Roman de don Quichotte. La Fontaine. Le Palais pontifical, Paris 1887
La Renaissance italienne et la philosophie de l’histoire Machiavel. Fra Salimbene. Le roman de Don Quichotte. La Fontaine. Le Palais pontifical. Les Cenci, Paris 1887
L'Italie mystique. Histoire de la Renaissance religieuse au Moyen Âge, Paris 1890
Autour d'une tiare, Paris 1894
Rabelais, Paris 1895
Moines et papes. Essais de psychologie historique. Un moine de l'an 1000. Sainte Catherine de Sienne. Les Borgia. Le dernier pape roi, Paris 1896
Au Son des cloches. Contes et légendes, Paris 1898
Le Baccalauréat et les études classiques, Paris 1899
Conteurs florentins du Moyen Age, Paris 1901
D'Ulysse à Panurge. Contes héroï-comiques, Paris 1902
Florence, Paris 1906
Sandro Botticelli et son époque, Paris 1907
Michel-Ange. Sculpteur et peintre, Paris 1908
La Vieille Eglise, Paris 1910
De Panurge à Sancho Pança. Mélanges de littérature européenne, Paris 1911
Les Jardins de l'histoire, Paris 1911
Souvenirs d'un vieil Athénien, Paris 1911
Contes et fantaisies, Paris 1912
Petits mémoires, Paris 1912
Les Siècles de bronze, Paris 1913
L'Age d'or, Paris 1914
Le Mariage de Panurge, Paris 1928

V češtině

Jidášova poslední noc – přeložil R. Javorský; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 23. Praha: J. R. Vilímek, 1912

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Émile Gebhart na anglické Wikipedii a Émile Gebhart na německé Wikipedii.

Literatura

Paul Hervieu, Réponse au discours de réception à l’Académie française du 23 février 1905, Paris 1905.
Henry Bordeaux, Pèlerinages littéraires, Paris 1907, 1913.
Raymond Poincaré, Discours de réception à l’Académie française du 9 décembre 1909, Paris 1909.
Charles Benoist: Notice sur la vie et les travaux de M. Emile Gebhart (1839–1908), lue dans la séance du samedi 14 juin 1924, Institut de France, Académie des sciences morales et politiques, Paris 1924.
Gianturco Elio: The Italian Renaissance in the Estimates of Émile Gebhart and Dilthey, in: Comparative Literature 4, 1952, S. 268–276.