V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Zikmund Berchtold z Uherčic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zikmund Berchtold z Uherčic
Zikmund II. Berchtold z Uherčic

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1879 – 1899

Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1871 – 1871
Ve funkci:
1884 – 1896

Člen Sněmovny magnátů
Ve funkci:
??? – ???
Stranická příslušnost
Členství Str. konz. velkostatku
Str. středního velkostatku
Coroniniho klub

Narození 6. února 1834
Buchlovice, Morava
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 19. března 1900 (ve věku 66 let)
Brgud
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Zikmund I. Berchtold z Uherčic
matka Ludmila Vratislavová
manželka Josefina Gabriela Trautmannsdorf-Weinsberg
dcera Josefina Ludmila Eleonora Berchtold
syn Leopold Antonín Josef Berchtold

Zikmund Berchtold z Uherčic, též Zikmund II. Samuel Cosinus hrabě Berchtold, německy Sigismund Berchtold (6. února 1834 Buchlovice[1]19. března 1900 Brgud[2][3][4]), byl rakouský šlechtic z rodu Berchtoldů z Uherčic a politik z Moravy, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Působil jako statkář v Buchlovicích.[3] Jeho otcem byl hrabě Zikmund I. Berchtold z Uherčic, matkou byla Ludmila Vratislavová. Vystudoval gymnázium a pak lesnickou školu v Aschaffenburgu a uherském Mosonmagyaróváru. 8. července 1860 se jeho manželkou stala Josefina Gabriela Trautmannsdorf-Weinsberg. Měli dceru Josefinu Ludmilu Eleonoru a syna Leopolda Antonína Josefa Berchtolda. Když zemřela jeho matka Ludmila, převzal Zikmund správu panství Buchlov a Žeravice. Zaměřoval se na chov ušlechtilých koní. Pořádal prodejní výstavy koní.[5] Patřily mu též statky v Čechách a Uhersku. Díky tomu byl i členem uherské Sněmovny magnátů (horní nevolená komora uherského parlamentu).[4]

Byl veřejně a politicky činný. Roku 1858 získal titul c. k. komořího a 5. června 1884 titul tajného rady. Od 25. května 1877 byl komandérem Leopoldova řádu a hlavním porotcem u krajského soudu v Uherském Hradišti. Papež mu udělil Řád svatého Řehoře Velikého.[5][2][4]

V zemských volbách v září 1871 se stal poslancem Moravského zemského sněmu. Reprezentoval velkostatkářskou kurii, II. sbor. Na sněm se vrátil v zemských volbách v roce 1884 a mandát zde obhájil v zemských volbách v roce 1890.[6] Na zemském sněmu zastupoval Stranu středního velkostatku.[2]

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1879 za velkostatkářskou kurii na Moravě. Mandát obhájil ve volbách roku 1885, volbách roku 1891 a volbách roku 1897. Rezignace byla oznámena na schůzi 18. října 1899. Pak ho nahradil Alfred Skene II.[7] Ve volebním období 1879–1885 byl zmiňován jako hrabě Sigismund Berchtold, c. k. tajný rada, komoří a statkář, bytem Buchlovice.[8] Zasedal v komisi pro státní dluhy. Zastával funkci viceprezidenta privilegované rakousko-uherské společnosti státní dráhy a byl předsedou konsorcia moravské transversální dráhy. Ministerstvo orby ho vyslalo jako zástupce pro chov koní na Moravě.[5]

Uvádí se jako konzervativní šlechtic.[9] List Das Vaterland ovšem po volbách v roce 1879 napsal, že ze čtyř konzervativních velkostatkářů zvolených na Moravě jen Egbert Belcredi je zároveň státoprávně orientován (tedy podporuje český státoprávní program), zbylí tři (včetně Berchtolda) nejsou státoprávně vyhranění.[10] Po volbách do Říšské rady roku 1885 se uvádí jako člen Coroniniho klubu, oficiálně nazývaného Klub liberálního středu, který byl orientován vstřícněji k vládě Eduarda Taaffeho.[11] V roce 1890 se uvádí jako poslanec bez klubové příslušnosti.[12] Po volbách roku 1891 je řazen do Strany středu.[13] Po volbách roku 1897 patřil do klubu Strany středního velkostatku.[14]

Zemřel v březnu 1900 po dlouhé nemoci.[2][4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b c d Úmrtí. Národní politika. Březen 1900, roč. 18, čís. 78, s. 3. Dostupné online. 
  3. a b KNAUER, Oswald. Das österreichische Parlament von 1848–1966, Österreich-Reihe, 358–361. [s.l.]: Bergland Verlag, 1969. 316 s. Dostupné online. S. 68. (německy) 
  4. a b c d Graf Sigismund Berchtold. Znaimer Wochenblatt. Březen 1900, roč. 51, čís. 24, s. 8. Dostupné online. 
  5. a b c PŮVOD RODU BERCHTOLDŮ [online]. muni.cz [cit. 2015-07-13]. Dostupné online. (česky) 
  6. MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. 
  7. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  8. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&page=58&size=45
  9. Národní listy, 11. 7. 1879, s. 1.
  10. Das Vaterland, 11. 7. 1879, s. 1-2.
  11. Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
  12. Südsteirische Post, 14. 2. 1891, s. 2.
  13. Národní listy, 25. 3. 1891, s. 5.
  14. Das Vaterland, 20. 3. 1897, s. 4.