Zdravý rozum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o filosofickém pojmu. Další významy jsou uvedeny v článku Rozum (rozcestník).

Výraz zdravý rozum (či prostý rozum a tak dále) se v češtině používá jako ekvivalent latinského výrazu sensus communis tj. obecné smýšlení (řecky koiné aísthesis (ϰοινὴ αἴσθησις), angl. common sense, fr. bon sens), označujícího filosofický princip počítající s rozumem (smýšlením), vycházejícího z praktických soudů a hodnocení, postavených na empirických zkušenostech, bez vlivu vědomostí a znalostí získaných studiem či školním vzděláním, a který je přirozený všem lidem.[1] Tímto pojmem se zabýval již Aristotelés, který ho považoval spolu s ostatními smysly za předpoklad poznání. Zpopularizování tohoto pojmu je ale připisováno Jamesovi Beattiemu, který tento výraz použil ve své eseji „An Essay on The Nature and Immutability of Truth In Opposition to Sophistry and Scepticism“ (1770), která se ve své době stala často čtenou. [2]. Na Aristotelovo pojetí navázali v 18. století filosofové skotské školy v čele s Thomasem Reidem (často označovaným jako „filosof zdravého rozumu“[2]), kteří zavedli tento pojem do filosofie a v zdravém rozumu viděli vrozenou schopnost všech lidí, iracionální (intuitivní) zdroj základních a evidentních pravd a předpoklad poznání a pramene jistoty o existenci Boha.[3] Později mezi tyto schopnosti zařazují další vrozený princip - mravní smysl, tj. schopnost rozeznávat dobro a zlo. Filosofové skotské školy dále dovozovali, že co se příčí zdravému rozumu, vede na scestí a k chybným závěrům. Takovéto pojetí vznikalo a sloužilo jako opozice k racionalismu Réné Descarta, skepticismu Davida Humeho a Johna Locka a subjektivnímu idealismu George Berkeleye.[4] Immanuel Kant, který kritizoval přílišné protežování zdravého rozumu, v něm neviděl jeden ze smyslů, ale princip soudnosti.[5]

V češtině mají podobný význam i spojení selský rozum a zdravý selský rozum,[6] jimiž se označují prosté realistické úvahy. Tento prostý rozum je nadřazen rozumovému poznání, avšak selhává při hodnocení a představách věcí, s kterými nemáme každodenní přímou zkušenost, jako například obecná teorie relativity anebo kvantová mechanika, které prostému rozumu odporují,[7] jsou ale vnitřně konzistentní a obecně uznávané.Lidé se zdravého rozumu s oblibou dovolávají, když chtějí prosadit svoje názory a mohou argumentovat pouze empirickými zkušenostmi.[1]

V psychologii a sociologii bývá tento pojem v některých situacích užíván v původním smyslu jako "vox populi", na který je dobré nahlížet pro jeho racionálně empirické jádro, v jiných situacích spíše s důrazem na negativně hodnotící problematický soud, který vychází z povrchní empirie a staví si svůj základ na předsudcích pověrách apod. [1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gemeinsinn na německé Wikipedii.

  1. a b c PETRUSEK, Miloslav; MAŘÍKOVÁ, Hana; VODÁKOVÁ, Alena (za kolektiv). Velký sociologický slovník. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1996. I. svazků (379 s.) ISBN 80-7184-164-1. S. 150.  
  2. a b NICHOLS, Ryan. Thomas Reid [online]. 2014, [cit. 2015-11-29]. Dostupné online.  
  3. Malá československá encyklopedie, VI. svazek, písmeno Š-Ž, heslo: Zdravý rozum, vydala Academia, Praha 1987
  4. Britannica: Common sense
  5. STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filozofie. Praha : Zvon, 1991. ISBN 80-7113-041-9. S. 303.  
  6. Zdravý selský rozum na WordReference (Anglicko-český slovník)
  7. BRITANNICA EDUCATIONAL PUBLISHING. The Britannica Guide to Relativity and Quantum Mechanics. [s.l.] : The Rosen Publishing Group, 2011. 269 s. ISBN 9781615303830. S. 232. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • JANDOUREK, Jan. Michal Viewegh jako sociolog?. Sociologický časopis. 2004, čís. 1, s. 195 - 205. Na stránce 196 je úvaha o zdravém rozumu, která je dále dávána do souvislosti s tvorbou Michala Viewegha. Dostupné online.