Dogmatismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Dogmatismus (z řec. dogma - mínění, rozhodnutí, učení) je spíše pejorativní označení pro takový postoj či způsob myšlení, který určitým tvrzením přisuzuje absolutní platnost. Má-li zároveň k dispozici donucovací prostředky, může pokusy o kritiku těchto mínění zakazovat a trestat. Tak se dogmatismus chápe v politických a ideologických diskusích.

Filosofie[editovat | editovat zdroj]

Ve filosofii se dogmatismus zprvu chápal jako radikální protiklad ke skepticismu. Jenže kdo cítí potřebu zakazovat kritickou diskusi o určitých míněních nemá asi o jejich platnosti či pravdivosti příliš vysoké mínění. Jak říká Pascal: "Naši neschopnost dokazovat nepřemůže žádný dogmatismus. Ale máme ideu pravdy, kterou nepřemůže žádná skepse."[1] Immanuel Kant pokládal za dogmatickou každou metafyziku, která by neprovedla kritiku vlastního poznání a předpokladů. Bez toho totiž ani neví, co může poznat a co ne.[2]

Dogmatika a dogmatismus[editovat | editovat zdroj]

Naproti tomu například právo musí vycházet z určitých základních premis, jako je platné objektivní právo. Tato základní východiska čili právní dogmatiku musí vykládat a interpretovat, nemůže však zpochybnit její platnost.[3] Podobně je tomu i v teologii, pro niž je existence a uznání dogmat přirozeným východiskem výkladu. Za dogmatismus by se pak dal považovat jen postoj, který by se domníval, že žádného výkladu není třeba nebo dokonce chtěl pokusy o výklad zakazovat a trestat.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. B. Pascal, Myšlenky. Vyd. Brunschwicg, zl. 395.
  2. Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998, str. 92.
  3. V. Knapp, Teorie práva. Praha: C. H. Beck 1995, str. 7, odst. 15.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998. Heslo Dogmatismus, str. 92.
  • Ritter – Gründer, Historisches Wörterbuch der Philosophie. Basel 1981nn. Heslo Dogmatismus. Sv. 2, sl. 277n.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]