Začínající učitel

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mladá učitelka ve třídě

Začínajícím učitelem je chápán učitel, který má vhodné vysokoškolské vzdělání a pedagogickou způsobilost, zároveň mu chybí pedagogická zkušenost, je na začátku své profesní dráhy.[1] Na některých školách vyučují i studenti posledních ročníků vysokých škol, kteří tedy nemají patřičné vzdělání.[2] Označení začínající učitel/učitelka je možné chápat jako: mladý/á, nezkušený/á, nezralý/á, neovládající dosud všechny pracovní techniky a postupy nebo též jako perspektivní, nadšený/á, nadějný/á.[3]

Specifika práce[editovat | editovat zdroj]

Adaptační období[editovat | editovat zdroj]

Vstup do profese učitele je jedním z klíčových období. Učitel v adaptačním období, které je vyznačeno po dobu dvou let od nástupu do zaměstnání, uplatňuje své poznatky, které získal během studia. Zároveň dochází k profesní socializaci a seznamování se s kulturou školy.[4] Na začátku adaptačního období je podstatné uvádění do praxe a mentoring, o který by se měl starat mimo jiné i uvádějící učitel.[5]

Uvádějící učitel[editovat | editovat zdroj]

Začínající učitel je nezkušený začátečník, který potřebuje pomoc kolegů. Ředitelé škol často určí tzv. uvádějícího učitele. Funkce uvádějícího učitele není zákonem dána, proto je využívána jen na některých školách.[3] Uvádějící učitel je zkušený učitel, který napomáhá začínajícímu učiteli v období jeho nástupu do učitelské profese.[1] Má za úkol poskytnout začátečníkovi odbornou i psychickou oporu, a tím omezit jeho profesní nejistotu na minimum. Uvádějící učitel slouží i jako dohled, vedení a prostředek zdokonalování začínajícího učitele.[1] Stejně tak začínajícímu učiteli může uvádějící učitel předat zkušenosti ze své učitelské praxe. Měl by ho podpořit a pomoci mu v jeho nejistých krocích zejména v prvním roce učitelské praxe.

Činnosti (nejen) začínajícího učitele[editovat | editovat zdroj]

Mezi běžnou agendu začínajícího učitele patří:[6]

  • administrativa (vedení agendy žáků, záznamy jejich hodnocení, výkazy, korespondence, evidence nábytku…)
  • operativní činnost (dozor o přestávkách, suplování za kolegy, porady učitelského sboru, sběr papíru, soutěže, školní výlety, vybírání peněz na divadla, přednášky, exkurze, plavání…)
  • přípravy na výuku (více než dvě hodiny příprav připadají na jednu vyučovací hodinu, zejména při přípravách začátečníků)
  • sebevzdělávání (je nutné, aby učitelé zvyšovali své profesní kompetence pomocí různých workshopů a přednášek nad rámec školy)
  • konzultační činnost (setkávání a rozhovory se žáky a jejich rodiči, nejběžněji třídní schůzky, konzultační hodiny…)
  • hodnocení (posuzování žáků za dosažené výsledky, zejména pro začínající učitele je hodnocení žáků velmi obtížné)
  • styk s veřejností (zapojení učitelů do veřejných akcí, publikování článků v regionálním tisku, tvorba informačních materiálů, prezentace školy při veřejných vystoupeních)

Problémy s prací spojené[editovat | editovat zdroj]

Šok z reality[editovat | editovat zdroj]

Šok z reality neboli profesní náraz postihuje učitele zejména v prvním roce působení ve škole. Začínající učitelé zjišťují, že nejsou připraveni na to, co vše se od nich ve škole očekává. Příčin šoku z reality, který může končit i odchodem do jiné profese nebo přechodem do jiné školy, je spousta. Některými z nich jsou: nedostatečné materiální vybavení školy, nekázeň žáků v hodinách, časová náročnost, vztahy na pracovišti, malé pravomoci učitele, postoje rodičů ke škole, výše učitelské platu či celková odlišnost školní reality od představ.[3]

Syndrom vyhoření[editovat | editovat zdroj]

Syndrom vyhoření vzniká z reakce na dlouhodobý stres, což má za následek stav vyčerpání, které se projevuje v oblasti fyzické, kognitivní a emoční.[7] Syndrom vyhoření je spojován s profesemi, kde jsou pracovníci v denním kontaktu s lidmi (učitelé, lékaři, zdravotní sestry a atd.).[8] Tedy i začínající učitelé mohou být syndromem vyhoření postihnuti, z tohoto důvodu u nich dochází i k brzké změně povolání.[9]

Mezi nejčastější důvody syndromu vyhoření u začínajících učitelů jsou:

  • ztráta ideálů (pocit jedince při nástupu do školy, že dokáže vše změnit k dobrému, velká motivace do všeho, nevadí mu pracovat přesčas)
  • velkolepé cíle (plánovaná snaha o zásadní změny)
  • workoholismus (závislost na práci)

Postupně dochází k tomu, že velkolepé cíle mizí, stanou se z nich až cíle nedosažitelné. Začínající učitel časem zjistí, že nepřinese žádné revoluční změny jako jedinec. Časem se u něj může objevit nedůvěra v sama sebe, práce pro něj nebude tak smysluplná. To vše pak může postupně vést až ke vzniku syndromu vyhoření.[10]

Drop-out[editovat | editovat zdroj]

Drop-outem u učitelů se vyznačuje odchod z profese či přechod na jinou školu. Mezi jednu z nejohroženějších profesních skupin drop-outem patří začínající učitelé.[5] Na začínající učitele je kladena stejná odpovědnost jako na profesionálně kvalifikovaného odborníka.[2] Mezi hlavní důvody drop-outu u začínáních učitelů patří nesrovnalosti s ředitelem školy, socializace učitele a interakce s žáky (žákovská nekázeň).[5]

Kvalifikace učitele v Česku[editovat | editovat zdroj]

Pedagog musí splňovat několik stanovených předpokladů vymezených v zákoně o pedagogických pracovnících. Jedná se zejména o plnou způsobilost k právním úkonům, odbornou kvalifikaci, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a prokázanou znalost českého jazyka. Učitel musí mít odbornou kvalifikaci a to vysokoškolské vzdělání získané studiem v akreditovaném magisterském studijním programu.[11]

Součástí jsou i osobní kompetence začínajícího učitele. Kompetence tak stanovují standardní kvality učitele, které jsou tím pádem požadavkem pro výkon učitele. Patří k nim psychická odolnost a fyzická zdatnost, osobní postoje a hodnotové orientace, sociální a emoční schopnosti (empatie, tolerance, entuziasmus, sociální cítění, optimismus aj.), osobní dovednosti (řešení problémů, kooperace, kritické myšlení) a osobní vlastnosti (zodpovědnost, důslednost, přesnost aj.).[2]

Profesní kompetence, které by měl mít každý začínající učitel, popisuje také dokument zvaný Kompetenční rámec začínajícího učitele, který vznikl ve spolupráci fakult připravujících učitele s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Znamená to, že začínající učitelé musí být kvalifikovaní v příslušné oblasti a měli by umět danou činnost vykonávat, aby se z nich stal/a úspěšný/á a dobrý/á učitel/učitelka.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. 7., aktualiz. a rozš. vyd.. vyd. Praha: Portál, 2013. 395 s. ISBN 978-80-262-0403-9. 
  2. ↑ a b c VÍTEČKOVÁ, Miluše. Začínající učitel: jeho potřeby a uvádění do praxe. Brno: Paido, 2018. 186 s. ISBN 978-80-7315-269-7. 
  3. ↑ a b c PODLAHOVÁ, Libuše. První kroky učitele. 1. vyd. Praha: Triton, 2004. 223 s. ISBN 80-7254-474-8.. 
  4. ↑ JANÍK, Tomáš; WILDOVÁ, Radka; ULIČNÁ, Klára. Adaptační období pro začínající učitele. Pedagogika. 2017-04-12, roč. 67, čís. 1. Dostupné online [cit. 2024-01-02]. ISSN 2336-2189. DOI 10.14712/23362189.2017.433. 
  5. ↑ a b c PÍŠOVÁ, Michaela; HANUŠOVÁ, Světlana. Začínající učitelé a drop-out. Pedagogika. 2016-10-20, roč. 66, čís. 4. Dostupné online [cit. 2023-12-25]. ISSN 2336-2189. DOI 10.14712/23362189.2016.353. 
  6. ↑ VAŠUTOVÁ, Jaroslava. Být učitelem: co by měl učitel vědět o své profesi. 2. přeprac. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2007. 76 s. ISBN 9788072903252.
  7. ↑ SMETÁČKOVÁ, Irena; VONDROVÁ, Eliška; TOPKOVÁ, Petra. Zvládání stresu a syndrom vyhoření u učitelek a učitelů ZŠ. e-Pedagogium. 2017-02-01, roč. 17, čís. 1, s. 59–75. Dostupné online. DOI 10.5507/epd.2017.006. 
  8. ↑ PTÁČEK, Radek; VŇUKOVÁ, Martina; RABOCH, Jiří a kol. SYNDROM VYHOŘENÍ A ŽIVOTNÍ STYL UČITELŮ ČESKÝCH ZÁKLADNÍCH ŠKOL. Česká a Slovenská Psychiatrie. 2018, roč. 114, čís. (5), s. 199–204. Dostupné online. 
  9. ↑ GODDARD, Richard; GODDARD, Marion. Beginning teacher burnout in Queensland schools: Associations with Serious Intentions to Leave. Australian Educational Researcher. 2006-08, roč. 33, s. 61–75. Dostupné online. 
  10. ↑ SMETÁČKOVÁ, Irena; ŠTECH, Stanislav a kol. Učitelské vyhoření. [s.l.]: Portál, 2020. 246 s. ISBN 978-80-262-1668-1. 
  11. ↑ ČESKO. Zákon č. 563 ze dne 24. září 2004, o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. Sbírka zákonů ČR. 2004, částka 190. ISSN 1211-1244.
  12. ↑ MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY. Kompetenční rámec absolventa učitelství [online]. 2023 [cit. 2023-12-27]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KALHOUS, Zdeněk a HORÁK, František. K aktuálním problémům začínajících učitelů. Pedagogika. 1996, roč. 46, č. 3, s. 245–255. ISSN 0031-3815, ISSN 2336-2189 (online). Dostupné také z: http://pages.pedf.cuni.cz/pedagogika/?cat=10223&lang=cs.
  • ŠIMONÍK, Oldřich. Začínající učitel: některé pedagogické problémy začínajících učitelů = The beginning teacher: some pedagogical problems of beginning teachers. 1. dotisk 1. vyd. [i. e. 2. vyd.]. Brno: Masarykova univerzita, 1995. 101 s. Spisy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 56. ISBN 80-210-8494-4.
  • TRUNDA, Michal. Zákon o pedagogických pracovnících a navazující školské předpisy. 3. vyd. Třinec: RESK, spol. s r.o., 2016. 164 s. ISBN 978-80-87675-11-3.
  • VAŠUTOVÁ, Jaroslava. Být učitelem: co by měl učitel vědět o své profesi. 2. přeprac. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2007. 76 s. ISBN 9788072903252.
  • JUKLOVÁ, Kateřina. Začínající učitel z pohledu profesního vývoje. Gaudeamus, 2013. ISBN: 978-80-7435-266-9
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Začínající_učitel&oldid=23747512“