Začínající učitel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Začínajícím učitelem je učitel, který má příslušné vysokoškolské vzdělání a pedagogickou způsobilost, chybí mu však pedagogická zkušenost, je na začátku své profesní dráhy.[1] Označení je možné chápat jako: mladý, nezkušený, nezralý, neovládající dosud všechny pracovní techniky a postupy, nebo též jako perspektivní, nadšený, nadějný.[2]

Nutná kvalifikace učitele v Česku[editovat | editovat zdroj]

Pedagog musí splňovat několik stanovených předpokladů vymezených v zákoně o pedagogických pracovnících. Jedná se zejména o plnou způsobilost k právním úkonům, odbornou kvalifikaci, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a prokázanou znalost českého jazyka. Učitel musí mít odbornou kvalifikaci, kterou získává vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu.[3]

Časové rozmezí začínajícího učitele[editovat | editovat zdroj]

Časové rozmezí „začátečnictví“ nelze přesně vymezit, neboť závisí na typu školy, aprobaci, výši úvazku, individuálních zkušenostech učitele; obvykle se stanovuje na období prvních 5 let profesní praxe. [1]

V tomto rozmezí se ale většina autorů neshoduje. Šimoník hovoří o začínajícím učiteli v prvním roce jeho nástupu do praxe.[4] Naopak autoři Kalhous a Horák vymezují období začínajícího učitele dobou jednoho až tří let od nástupu do zaměstnání.[5] Podlahová období stanovuje na dobu pěti let ve školství.[6]

Činnosti (nejen) začínajícího učitele[editovat | editovat zdroj]

  • administrativa (vedení agendy žáků, záznamy jejich hodnocení, výkazy, korespondence, evidence nábytku…)
  • operativní činnost (dozory o přestávkách, suplování za kolegy, porady učitelského sboru, sběry papíru, soutěže, školní výlety, vybírání peněz na divadla, přednášky, exkurze, plavání…)
  • přípravy na výuku (více než 2 hodiny příprav připadají na jednu vyučovací hodinu, zejména při přípravách začátečníků)
  • sebevzdělávání (je nutné, aby učitelé zvyšovali své profesní kompetence pomocí různých workshopů, přednášek nad rámec školy)
  • konzultační činnost (setkávání a rozhovory se žáky a jejich rodiči, nejběžněji třídní schůzky, konzultační hodiny…)
  • hodnocení (posuzování žáků za dosažené výsledky svého učení, zejména pro začínající učitele je hodnocení žáků velmi obtížené)
  • styk s veřejností (zapojení učitelů do veřejných akcí, publikování článků do regionálního tisku, tvorba informačních materiálů, prezentace školy při veřejných vystoupeních)[7]

Šok z reality[editovat | editovat zdroj]

Tzv.. „šok z reality“ neboli profesní náraz postihuje učitele zejména v jejich prvním roce působnosti ve škole. Začínající učitelé zjišťují, že nejsou připraveni na to, co vše se od nich ve škole očekává. Nejčastějšími příčinami šoku z reality, který může končit i odchodem do jiné profese, nebo minimálně přechodem do jiné školy je spoustu.

Některými z nich jsou: nedostatečné materiální vybavení školy, nekázeň žáků v hodinách, časová náročnost, vztahy na pracovišti, malé pravomoci učitele, postoje rodičů ke škole, výše učitelské platu či celková odlišnost školní reality od představ.[2]

Uvádějící učitel[editovat | editovat zdroj]

Jelikož je učitel začátečník nezkušený a potřebuje pomoc kolegů, spousta ředitelů škol určí tzv. uvádějícího učitele. Tato funkce není zákonem dána, proto je využívána jen na některých školách. Uvádějící učitel je ve svém oboru již zkušeným a má za úkol poskytnou začátečníkovi odbornou i psychickou oporu a tím omezit jeho profesní nejistoty na minimum.[2] Může mu předat své zkušenosti ze své učitelské praxe. Měl by ho podpořit a pomoci mu v jeho nejistých krocích zejména v prvním roce jeho učitelské praxe.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Průcha, J., Walterová, E., & Mareš, J. (2009). Pedagogický slovník (6., rozš. a aktualiz. vyd.). Praha: Portál..
  2. a b c Podlahová, L. (2004). První kroky učitele (Vyd. 1.). Praha: Triton..
  3. Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících.
  4. Šimoník, O. (c1994). Začínající učitel: některé pedagogické problémy začínajících učitelů (1. vyd.). Brno: Masarykova univerzita.
  5. Kalhous, Z., & Horák, F. (1996). František. K aktuálním problémům začínajících učitelů. Pedagogika, 46(3), 245-255.
  6. Podlahová, L. (2004). První kroky učitele (Vyd. 1.). Praha: Triton.
  7. Vašutová, J. (2007). Být učitelem: co by měl učitel vědět o své profesi (2. přeprac. vyd.). Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta.