Zazděné okno
| Zazděné okno | |
|---|---|
| Das zugemauerte Fenster | |
 Divadelní vývěska k premiéře Zazděného okna | |
| Základní informace | |
| Žánr | komický singspiel („komická opereta“) |
| Skladatel | Vojtěch Jírovec |
| Libretista | ? |
| Počet dějství | 1 |
| Originální jazyk | němčina |
| Literární předloha | August von Kotzebue: Das zugemauerte Fenster |
| Datum vzniku | 1810 |
| Premiéra | 18. prosince 1810, Vídeň, Theater am Kärntnertor |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zazděné okno (v německém originále Das zugemauerte Fenster) je komický singspiel („komická opereta“) o jednom dějství českého skladatele Vojtěcha Jírovce na libreto neznámého autora upravené ze stejnojmenné veselohry německého dramatika Augusta von Kotzebue. Premiéru Zazděného okna uvedlo 18. prosince 1810 vídeňské Divadlo u Korutanské brány (Theater am Kärntnertor).[1]
Vznik, charakteristika a historie
[editovat | editovat zdroj]Skladatel Vojtěch Jírovec byl v roce 1804 jmenován druhým kapelníkem vídeňského dvorního divadla a v této funkci v následujících letech napsal velké množství oper (jakož i baletů), z nichž některé byly rozměrné, velkou část však tvořily jednoaktové komické opery. Jednou z nich byl komický singspiel Zazděné okno. Podkladem byla krátká veselohra populárního dramatika Augusta von Kotzebue, která nabízela spíše charakterový a poněkud sentimentální žánrový obrázek než skutečný příběh, ale tím se právě hodila k singspielovému zpracování v Jírovcově stylu.
Tato drobná práce byla příznivě přijata obecenstvem i kritikou, ačkoliv tisk o ní referoval jen stručně. Například odborný hudební časopis Allgemeine musikalische Zeitung psal: „18. bylo poprvé dáváno Zazděné okno, komický singspiel v jednom dějství podle Kotzebua s velmi příjemnou a melodickou hudbou pana kapelníka Jírovce, od té doby častěji opakovaný a vždy rád znovu viděný a slyšený. […] Tento singspiel, dobře zahraný, se nikdy nemine účinkem.“ Z účinkujících byl chválen především Carl Weinmüller, hrající ušlechtilého tiskového korektora Heinricha.[2]
V domovském Divadle u Korutanské brány se tato opera hrála do 18. dubna 1812 a dosáhla celkem slušného, byť ne vynikajícího počtu 25 představení.[3] I když se nerozšířila tak jako některé jiné Jírovcovy singspiely, především Oční lékař, pronikla i na některá jiná německá jeviště. Tak například 10. listopadu 1814 ji poprvé uvedlo německé divadlo v uherské Šoproni[4] a 18. dubna 1816 i německé divadlo v Pešti.[5] O tamější inscenaci tisk referoval: „I když je tato hudba hodna slavného mistra, bylo by bývalo lepší nepředělávat tuto milou hříčku na operu.“[6]
Osoby a první obsazení
[editovat | editovat zdroj],_Brustportait_August_von_Kotzebue,_Porzellanmalerei,_Pfeifenkopf,_D2336-2.jpg)
| osoba | hlasový obor | premiéra (18. prosince 1810)[1] |
|---|---|---|
| Paul Lindner, hejtman, invalida | tenor | Carl Ignaz Anton Demmer |
| Malchen, jeho dcera | soprán | Antonia Juliana Laucher (pozd. von Nespern) |
| Heinrich Lindner, jeho bratr, korektor | bas | Carl Friedrich Clemens Weinmüller |
| Mistr Kuper, zedník | bas | Ignaz Saal |
| Franz, jeho syn, knihtiskař | tenor | Wilhelm Ehlers |
| Dirigent: Vojtěch Jírovec | ||
Děj opery
[editovat | editovat zdroj](Hejtmanův pokoj v domě Henricha Lindnera) Hejtman, válečný invalida, sedí, bafá fajfku a brouká si melodii z mladých let; jeho dcera Malchen poklízí a přidává se (píseň Wie wenig doch die Menschen brauchen). Od návratu z vojny hejtman zanevřel na svět a stěží kdy opouští dům. Jeho bratr Heinrich, pod jehož střechou vysloužilec žije, se živí jako tiskový korektor a je naopak vždy dobře naladěn – hejtman ho má proto za blázna. A zejména nerudnému vojákovi nehoví, že jeho jediné okno vede na ulici, kde mu vadí přítomnost lidí, zatímco okno do zahrady, které tu bývávalo za jeho dětství, je zazděné. V hovoru s bratrem – v němž se opět projeví jejich protipólné povahy – sděluje rozhodnutí, že dá okno do zahrady opět prorazit a to na cestu naopak zazdít, aby měl klid. Heinrich beze všeho svoluje (tercet Des Vergangnen Bilder schweben).
V rozhovoru se strýcem se Malchen přiznává, že zamilovala do tiskaře Franze, který nosí Heinrichovi tisky ke korektuře – je to ostatně jediný mladý muž, kterého doma přísně držená dívka pravidelně potkává. Hejtman mezitím objednal zedníka a dozvídá se o nápadníkovi své dcery. Jenže Franz je chudý a hejtman Malchen přes Heinrichovy přímluvy zakazuje i jen pomyšlení na to, že by si ho mohla vzít – vždyť by třeli bídu s nouzí.
Franz přichází s tisky na korekturu. Malchen mu s pláčem sděluje otcovo rozhodnutí, ale strýc je utěšuje a slibuje jim hmotnou pomoc, se kterou se jim při píli a lásce nepovede špatně (tercet Wie unsre Väter es begonnen). O samotě pak Heinrich zpívá humornou píseň o tiskových chybách, které musí opravovat (Statt Tugend sieht man Jugend nur).
Hejtman přivádí zednického mistra Kupera – Franzova otce. Ten začne prolamovat původní okno do zahrady a zpívá si k tomu (Es baut der Vogel sich sein Nest). Při práci nalezne v zazděném okně zjevně cennou schránku. Odolává pokušení si ji přivlastnit. Přichází jeho syn a stěžuje si otci, jak mu hejtman pro chudobu odpírá dceřinu ruku. Otec mu tedy nabízí nalezenou škatuli, ale Franz se pohoršeně odmítá podílet na krádeži a zedník ihned tvrdí, že chtěl syna jen zkoušet (duet O Gott! das ist dein schönster Lohn).
Oba tedy předávají schránku Heinrichovi jako pánovi domu. Ten ji v přítomnosti bratra a neteře otevře (kvintet Erwartung winkt so wunderlich). Naleznou v ní 16 000 tolarů, které tam schoval jejich otec za Sedmileté války. Heinrich se svého podílu vzdává ve prospěch Malchen a jejího milého a hejtman, též na přímluvu zednického mistra, ke sňatku svolí. Všichni se radují (finále Wie ist mir denn? O höchstes Glück! … Dank soll uns im Herzen brennen).[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Divadelní vývěska Dvorních divadel ze dne 18. prosince 1810 [online]. Vídeň: K. k. Hoftheater [cit. 2023-10-13]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Nachrichten – Wien. Allgemeine musikalische Zeitung. 1811-01-30, roč. 14, čís. 4, s. 83. Dostupné online [cit. 2023-10-13]. (německy)
- ↑ HNILIČKA, Alois. Vojtěch Jírovec. Naše doba. 1910-04-20, roč. 17, čís. 7, s. 505. Dostupné online [cit. 2023-10-13].
- ↑ VATTER, Ilona. A Soproni német színészet története 1841-ig. Budapest: Pfeifer Ferdinánd-Féle Könyvkereskedés, 1929. 129 s. Dostupné online. S. 67, 112. (maďarsky)
- ↑ PRAŽÁK, Richard. Der Mozart-Kult unter den böhmischen Musikern und Theaterschaffenden an den deutschen Theatern in Ofen und Pest um 1800. Brünner Beiträge zur Germanistik und Nordistik. 2010, roč. 15 [24], čís. 1–2, s. 207. Dostupné online [cit. 2023-10-13]. ISSN 2336-4408. (německy)
- ↑ Correspondenz-Nachrichten – Pesth. Theater-Zeitung. 1816-05-18, roč. 9, čís. 14, s. 54. Dostupné online [cit. 2023-10-13]. (německy)
- ↑ Podle libreta, viz Externí odkazy.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FREEMANOVÁ, Michaela. Vojtěch Matyáš Jírovec. In: JAKUBCOVÁ, Alena. Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Praha: Divadelní ústav – Academia, 2007. Dostupné online. ISBN 978-80-200-1486-3, ISBN 978-80-7008-201-0. S. 276–279.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Libreto Zazděného okna (v němčině):
- v databázi Knihovny Kongresu zde
- v databázi Deutsche digitale Bibliothek zde
- v databázi Knihy Google zde