Sametový kabát
| Sametový kabát | |
|---|---|
| Der Sammtrock | |
 Divadelní vývěska k premiéře Sametového kabátu | |
| Základní informace | |
| Žánr | komická opera (singspiel) |
| Skladatel | Vojtěch Jírovec |
| Libretista | ? |
| Počet dějství | 1 |
| Originální jazyk | němčina |
| Literární předloha | August von Kotzebue: Der Sammtrock |
| Datum vzniku | 1809 |
| Premiéra | 24. listopadu 1809, Vídeň, Theater am Kärntnertor |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sametový kabát (v německém originále Der Sammtrock, novodobým pravopisem Der Samtrock) je komická opera (singspiel nebo též „veselohra se zpěvy“) o jednom dějství českého skladatele Vojtěcha Jírovce na libreto neznámého autora, které vzniklo úpravou stejnojmenné veselohry německého dramatika Augusta von Kotzebua. Premiéru opery uvedlo 24. listopadu 1809 vídeňské Divadlo u Korutanské brány (Theater am Kärntnertor).[1]
Vznik, charakteristika a historie[editovat | editovat zdroj]
Skladatel Vojtěch Jírovec byl v roce 1804 jmenován druhým kapelníkem vídeňského dvorního divadla a v této funkci v následujících letech napsal velké množství oper (jakož i baletů), z nichž některé byly rozměrné, velkou část však tvořily jednoaktové komické opery. Mezi ně patří i jednoaktovka Sametový kabát z roku 1809. Vznikla podle veselohry velmi populárního německého dramatika počátku 19. století, Augusta von Kotzebua, jež vyšla poprvé roku 1807.[2] Neznámý upravovatel Kotzebuův text v zásadě ponechal a jen doplnil o veršované texty zpěvních čísel. Těch je pouze sedm (vedle předehry).[3] Na divadelních vývěskách je Sametových kabát označován jako „singspiel“[1], ale tištěné libreto ji uvádí jako „veselohru se zpěvy“[3], což rovněž poukazuje na poměrně menší význam hudební složky.
Sametový kabát byl přijat obecenstvem velmi příznivě, za což nemálo vděčil už kvalitní Kotzebuově předloze. Byla to však po textové i hudební stránce nenáročná práce a kritika v tisku byla vesměs jen zběžná. Hudební časopis Allgemeine musikalische Zeitung ji označil za „komickou drobnost […] s velmi příjemnou hudbou kapelníka Jírovce“ a podotkl, že byla obecenstvem „přijata veskrze příznivě“.[4] Revue Intelligenzblatt der Annalen der Literatur und Kunst si však na Jírovce stěžovala: „Skladby tohoto mistra si jsou už nějakou dobu, počínaje Agnes Sorel, všechny podobné.“ Ohlas Sametového kabátu o obecenstva přičítal především „pilnému výkonu pana Weinmüllera“[5] (Carl Weinmüller hrál hlavní úlohu odtažitého vědátora Kranze[1]).
Na svém původním místě byla Jírovcova drobná opera velmi populární; hrála se střídavě v Divadle u Korutanské brány a v Hradním divadle (Burgtheater) téměř osm let a poslední představení 23. května 1817 bylo čtyřiaosmdesáté.[6][7][8] Do jiných divadel se však příliš nerozšířila; konkurencí jí byla už samotná původní Kotzebuova činohra. Uvedlo ji však přinejmenším německé divadlo působící v Budíně a Pešti, kde se mezi lety 1812 a 1814 odehrálo devět představení Jírovcova Sametového kabátu.[9] Vedle toho se hrála v například v Šoproni (premiéra 11. října 1814).[10]
Klavírní výtah Sametového kabátu byl vydán tiskem.[11]
Osoby a první obsazení[editovat | editovat zdroj]
| osoba | hlasový obor | premiéra (24. listopadu 1809)[1] |
|---|---|---|
| Magistr Kranz | bas | Carl Friedrich Clemens Weinmüller |
| Sybille, jeho žena | soprán | Antonia Juliana Laucher (pozd. von Nespern) |
| Advokát Blum | tenor | Joseph Frühwald |
| Hrabě Lunger | tenor | Friedrich Heinrich Demmer |
| Dirigent: Vojtěch Jírovec | ||
Děj opery[editovat | editovat zdroj]
(Odehrává se ve studovně magistra Kranze.)
Magistr Kranz je zabrán do překladu Ovidiova Umění milovat – zato jeho žena Sybille si stýská, že toto umění její muž dávno zapomněl. (duet Ovidius hat schwer geschrieben). Sybille si všimne, že si její manžel koupil kvůli večeři u ministra sametový kabát – ale nikoli nový, jak by se patřilo a jak by si mohl dovolit, ale od vetešníka. Kranz obhajuje svou spořivost. Jeho ženě je navíc trnem v oku magistrova schovanka Julie – dcera jeho zesnulého přítele, kterou přijal na vychování. Ostatně i on se Julii chystá vybýt z domu, protože se o ni uchází advokát Blum – jenže to je sice čestný a snaživý úředník, ale dosud bez místa a bez peněz. Nyní by se to však mohlo změnit, protože se Blum šel ucházet o místo hlavního oficiála u hraběte Lungera, který býval do loňska u Kranzů domácím přítelem a dvořil se paní domu. Kranz vybízí svou ženu, aby se ve vlastním zájmu za Bluma u hraběte přimluvila, ale Sybille v rozpacích odmítá. Kranz si po jejím odchodu připomíná své pěstounské povinnosti (árie Zur Scheibe macht sie mich).
Advokát Blum přichází s nepořízenou. Hrabě Lunger mu sice místo oficiála nabídl, ale s přívažkem – musel by si vzít za ženu hraběcí milenku. To mravný Blum nechce a Kranz ho v tomto rozhodnutí podporuje, i když to znamená další hledání živobytí (duet Ja wohl, nur edler Muth). Po Blumově odchodu si Kranz zkouší sametový kabát a nalezne v jeho kapse milostný lístek, ve kterém zve – jaká to náhoda! – jeho žena hraběte Lungera na dostaveníčko v manželově studovně. Kabát zjevně patříval hraběti. Kranz se zlobí pro domnělou nevěru své choti, jež se vždy staví tak ctnostnou, a chystá pomstu a pár pistolí. Má plán: nařídí své ženě, aby mu ve studovně uklidila knihy, a sám odchází, aby dal lístek hraběti co nejdříve doručit.
Sybille si stěžuje na svůj osud. Manželství je jako některé knihy: vábí zdobenou obálkou, ale až po nákupu člověk zjistí, jak je jejich obsah nudný (árie Wohl gleicht der Ehestand). Kranz se mezitím vrátí a ukryje za zástěnou, aby byl svědkem dostaveníčka – ale nejprve si musí v úkrytu vyslechnout monolog své ženy, která si důvodně stěžuje na manželův nezájem.
Přispěchá hrabě Lunger na domnělou milostnou schůzku. Překvapená Sybille se brání a slušně, ale jednoznačně ho odmítá. Poslala mu před dobrým rokem v okamžiku slabosti jen jeden lístek a oba vědí, jak tehdy schůzka dopadla – Sybille hraběte vykázala navždy z domu. Hrabě se ji snaží přesvědčit, že ji k manželovi váže jen povinnost, zatímco on jí nabízí lásku. Jenže Sybille ví o hraběcí lásce své a stojí na svém. Kranz se v úkrytu raduje a omlouvá, že o své ženě pochyboval (tercet Nein, Lieb' ist eine freye Gabe).
Magistr vystupuje zpoza zástěny a hrabě se děsí následků. Kranz zamkne dveře, vyzve hraběte na souboj a dává vybrat mu jednu z pistolí. Hrabě se z toho snaží nejrůznějšími nabídkami vyvléci, ale Kranz z nich přijme jen jednu: ať dá hrabě advokátovi Blumovi místo oficiála, ale bez přívažku. A protože jeho čestnému slovu šlechtice nedůvěřuje, neodemkne hraběti dveře dříve, než je jmenování stvrzeno písemně černé na bílém. Pak následuje poslední trest: Kranz přivolává svou ženu a nařizuje, aby hraběti projevila vděčnost polibkem (vyjde z toho oboustranně rozpačité gesto). Kranz se následně Sybille omlouvá za podezření a slibuje, že se jí bude napříště více věnovat: už vidí zářnou budoucnost jejich manželství (finále: kvartet Mag auch der Himmel sich umziehn).[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d Divadelní vývěska Dvorních divadel ze dne 24. listopadu 1809 [online]. Vídeň: K. k. Hoftheater [cit. 2023-10-17]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Viz Externí odkazy.
- ↑ a b c Podle libreta, viz Externí odkazy.
- ↑ Nachrichten – Wien. Allgemeine musikalische Zeitung. 1810-01-03, roč. 13, čís. 14, s. 219–220. Dostupné online [cit. 2023-10-17]. (německy)
- ↑ Uebersciht der theatralischen Erscheinungen in Wien bis zu Ende Januars 1810. Intelligenzblatt der Annalen der Literatur und Kunst. 1810-01, roč. 8, čís. 1, s. 164–165. Dostupné online [cit. 2023-10-17]. (německy)
- ↑ WALLASCHEK, Richard. Die Theater Wiens IV. – Das k. k. Hofoperntheater. Wien: Gesellschaft für vervielfältigende Kunst, 1909. 295 s. Dostupné online. S. 280. (německy)
- ↑ HNILIČKA, Alois. Vojtěch Jírovec. Naše doba. 1910-04-20, roč. 17, čís. 7, s. 505. Dostupné online [cit. 2023-10-02].
- ↑ Die Oper in Italien und Deutschland zwischen 1770 und 1830 – Der Samtrock [online]. Mainz: Johannes Gutenberg-Universität [cit. 2023-10-17]. Dostupné online. (německy)
- ↑ PRAŽÁK, Richard. Der Mozart-Kult unter den böhmischen Musikern und Theaterschaffenden an den deutschen Theatern in Ofen und Pest um 1800. Brünner Beiträge zur Germanistik und Nordistik. 2010, roč. 15 [24], čís. 1–2, s. 207. Dostupné online [cit. 2023-10-02]. ISSN 2336-4408. (německy)
- ↑ VATTER, Ilona. A Soproni német színészet története 1841-ig. Budapest: Pfeifer Ferdinánd-Féle Könyvkereskedés, 1929. 129 s. Dostupné online. S. 67, 105. (maďarsky)
- ↑ Neue Musikalien. Allgemeine musikalische Zeitung. 1811-07-03, roč. 13, čís. 27, s. 52. Dostupné online [cit. 2023-10-17]. (německy)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- FREEMANOVÁ, Michaela. Vojtěch Matyáš Jírovec. In: JAKUBCOVÁ, Alena. Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Praha: Divadelní ústav – Academia, 2007. Dostupné online. ISBN 978-80-200-1486-3, ISBN 978-80-7008-201-0. S. 276–279.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Libreto Sametového kabátu v databázi Knihovny Kongresu (v němčině)
- Původní veselohra Sametový kabát Augusta von Kotzebua v databázi Bavorské státní knihovny v Mnichově (v němčině)