Zákon sudnyj ljudem

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Zakon sudnyj ljudem (česky Soudní zákon pro laiky) je první staroslověnsky psaný právní spis. Text je určen zejména laikům, tedy civilnímu obyvatelstvu. Vznikl v 2. polovině 9. století, o místě sepsání ale nepanuje zcela jednotný názor. Velmi pravděpodobným místem vzniku je Velkomoravská říše, kde je autorství připisováno svatému Cyrilovi[zdroj?]. Jako hlavní důkaz velkomoravského původu se uvádí jazykový rozbor. Jiné teorie kladou vznik dokumentu na území tzv. První bulharské říše, nebo do Ruska.

Text byl nalezen ve více rukopisech ze 13. a 14. století, nejznámější je Novgorodskij spisok (1280, Rusko). Nejstarší dochované rukopisy pochází z 13. století. Jednotlivé exempláře se obsahem i rozsahem liší.

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Zákoník je rozdělen do 32 článků. Obsahuje prvky občanského a trestního práva. Vychází hlavně z byzantské Eklogy, ale i ze zákoníků západořímské provenience. Základní změnou oproti Ekloze je zmírnění tělesných trestů (např. za znásilnění panny na pustém místě Ekloga navrhuje trest uřezání nosu; Zakon sudnyj ljudem navrhuje jenom pokutu).

V prvním bodě se zákoník vypořádává s lidmi, co nepřijali křesťanství tím, že stanovuje tresty pro ty, kteří konají pohanské oběti nebo přísahy. Trestem bylo to, že: „Každá vesnice, v níž se konají oběti nebo přísahy pohanské, ať je předána Božímu chrámu se vším majetkem, který patří pánům v této vesnici. Ti, kteří konají oběti a přísahy, ať jsou prodáni s veškerým svým majetkem a získaný výnos ať se rozdá chudým.“[1]

Obsahově je zákoník poněkud kusý, používal se pravděpodobně jenom jako doplňující pramen k domácímu právu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zakon sudnyj ľudem na slovenské Wikipedii.

  1. Zakon sudnyj ľjudem - dostupný v online podobě

Text dokumentu[editovat | editovat zdroj]

Jedna z verzí Zákoníku

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dějiny české literatury. 1., Starší česká literatura / Redaktor svazku Josef Hrabák. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1959. 531 s. S. 34, 39. 
  • Magnae Moraviae fontes historici = Prameny k dějinám Velké Moravy. IV. Leges textus iuridici supplementa / Open edendo praefuit Lubomír Havlík (k vydání připravil kolektiv autorů). Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně–filosof. fakulta, 1971. 453 s. S. 147–198.
  • ADAMOVÁ, Karolina, SOUKUP, Ladislav. Prameny k dějinám práva v českých zemích. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004. 360 s. ISBN 80-86898-04-0. S. 13-17. 
  • MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1672–1673. 
  • VEČERKA, Radoslav. Slovanské počátky české knižní vzdělanosti. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1963. 107 s. S. 41. 
  • VEČERKA, Radoslav. Staroslověnská etapa českého písemnictví. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 176 s. ISBN 978-80-7422-044-9. S. 70. 

Související články[editovat | editovat zdroj]