Yo Mama's Last Supper
| Yo Mama's Last Supper | |
|---|---|
| Autor | Renee Coxová |
| Rok vzniku | 1996 |
| Technika | barevná fotografie |
| Rozměry | 5 snímků 78,7 × 78,7 cm |
Yo Mama's Last Supper (česky Poslední večeře tvý mámy) je umělecké dílo, které v roce 1996 vytvořila jamajsko-americká umělkyně Renee Coxová. Velkou fotografickou montáž tvoří pět čtvercových panelů o straně měřících necelých 79 cm. Na panelech jsou fotografie zachycující 11 černochů, bílého Jidáše a nahou černošku (autoportrét umělkyně),[1] kteří pózují v imitaci obrazu Leonarda da Vinciho Poslední večeře z roku 1490. Coxová je zobrazena na prostředním panelu nahá a stojící za stolem s jídlem, s rozpaženýma rukama a dlaněmi otočenými vzhůru, jako Ježíš.[2] Zbylé panely zachycují vždy po třech mužských apoštolech v různé míře nepozornosti; jeden z nich je oblečen jako jeptiška.[3]
V roce 2001 bylo dílo vystaveno v Brooklynském muzeu jako součást výstavy nazvané Committed to the Image: Contemporary Black Photographers (česky: Oddáni obrazu: Současní černošští fotografové). Newyorský starosta Rudy Giuliani byl dílem pohoršen a vyzval k vytvoření komise, která by stanovila normy slušnosti pro veškeré umění vystavované ve veřejně financovaných muzeích ve městě.[4][5] Dílo bylo také součástí dalších výstav o uměleckém ztvárnění Poslední večeře, například v The Aldrich Contemporary Art Museum v Ridgefieldu v Connecticutu, v Oratoři svatého Ludovika, katolickém kostele ze 17. století v italských Benátkách[4] či v galerii v indonéské Jakartě[6].
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yo Mama's Last Supper na anglické Wikipedii.
- ↑ TINTI, Mary. Cox, Renee [online]. Oxford Art Online [cit. 2015-03-07]. Dostupné online.
- ↑ Arthur Coleman Danto, "Renee Cox: Yo Mama's Last Supper", v Unnatural Wonders: Essays from the Gap Between Art and Life (Columbia University Press, 2003), ISBN 978-0-231-14115-4, pp. 101-108. Úryvky dostupné ve službě Knihy Google.
- ↑ MCCOUAT, Philip. On the trail of the last supper – Guinea pigs, the inquisition, nakedness and other iconic aspects. Journal of ART in SOCIETY [online]. Philip McCouat [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b BUMILLER, Elisabeth. Affronted by Nude 'Last Supper,' Giuliani Calls for Decency Panel. The New York Times [online]. The New York Times Company, 2001-02-16 [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ WILLIAMS, Monte. 'Yo Mama' Artist Takes On Catholic Critic. The New York Times [online]. The New York Times Company, 2001-02-21 [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ Carla Bianpoen, "Revisiting 'The Last Supper'", The Jakarta Post, April 11, 2009.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- S. Brent Plate, Blasphemy: Art that Offends, Black Dog Publishing, Londýn, 2006. ISBN 978-1904772538
- Francesca Bonazzoli, Michele Robecchi, Mona Lisa to Marge: How the World's Greatest Artworks Entered Popular Culture, Prestel, New York, 2014. ISBN 978-3791348773
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Fotografie Yo Mama's Last Supper na webu reneecox.org