Winternitzovy automatické mlýny

Winternitzovy mlýny
	Celkový pohled na Winternitzovy mlýny v Pardubicích
Základní informace
Architekt	Josef Gočár
Stavitel	Egon a Karel Winternitzovi
Další majitelé	Goodmills
Současný majitel	manželé Smetanovi
Poloha
Adresa	Bílé Předměstí, Česko
Ulice	Mezi Mosty
Souřadnice	50°2′31,92″ s. š., 15°46′54,12″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	46077/6-4645 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
	multimediální obsah na Commons
	galerie na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Winternitzovy mlýny v Pardubicích je budova mlýnů navržená Josefem Gočárem pro bratry Egona a Karla Winternitze. Stojí na pravém břehu řeky Chrudimky před jejím soutokem s Labem, v Bílém Předměstí v těsné blízkosti renesančního historického centra města. Stavba budovy započala roku 1909. Později byly mlýny dále rozšířeny.

Roku 2014 byly mlýny zařazeny na seznam Národních kulturních památek České republiky.

Historie

Pardubice, dosud provinční, doposud především zemědělské město Polabí, se v té době díky železničnímu uzlu stávaly zajímavějšími pro obchodníky a průmyslníky. Na počátku 20. století kvůli rovinatému povrchu a nevyhovujícím podmínkám vodních toků probíhala rozsáhlá regulace řek, z jejichž slepých ramen vznikala umělá jezera (melancholicky upomínající na renesanční rybníkářství) a při Chrudimce i Labi parkové plochy (relaxační zóny), kolem kterých se rozšiřovala zástavba města, neboť město zažívalo prudký nárůst obyvatelstva. Mlýny nevyužívaly náhonu nejbližších řek Labe a Chrudimky, ale cca 10 km dlouhého umělého kanálu Halda z říčky Loučná, která je přítokem Labe.

Provoz mlýnů byl ukončen roku 2013. Jejich vlastník, společnost Goodmills, pak dlouho pro objekt hledal kupce. Až v roce 2016 objekt koupili manželé Smetanovi. Plánují postupnou obnovu místa a jeho nové využití.^[1]

Architektura

Winternitzovy mlýny, jako nová dominanta vizuálně svojí monstrozitou, navazují na zámek rodu Pernštejnů. Jejich architektura je asociací babylónské Ištařiny brány – odpovědí pro prudce vzrůstající materiální potřeby obyvatelstva. Gočár během realizace této stavby projektoval rašelinové lázně v nedaleké Bohdanči, otevřené 1. května 1913, ve tvaru květu leknínu a dům Černé Madony s kubistickými interiéry vinárny a kavárny Orient (se svítilnami krystalického tvaru na balkónech a v oknech prvního patra). Renesanční vzpomínka je zhmotněna motivem vlaštovčích ocasů, kterými byly mlýny doplněny ve dvacátých letech, kdy souběžně Pavel Janák projektoval pardubické krematorium a palác Adria v Praze, který architekt Le Corbusier označuje „za masivní stavbu asyrského charakteru“.

Literatura

František Šebek: Stoleté ohlédnutí – život Pardubic kolem roku 1900, Helios, Pardubice 2000, ISBN 80-85211-09-2
Emanuel Poche a kolektiv: Umělecké památky Čech 3, Academia, Praha 1980
LUKEŠ, Zdeněk; PANOCH, Pavel. Století moderní architektury v Pardubickém kraji. [Pardubice]: Helios, 2006. ISBN 80-85211-19-X.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Majitel se chce do mlýnů nastěhovat, návštěvníky do nového pustí za 4 roky [online]. Český rozhlas, rev. 2017-03-31 [cit. 2017-04-02]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Winternitzovy mlýny na Wikimedia Commons

[ref1-1] Majitel se chce do mlýnů nastěhovat, návštěvníky do nového pustí za 4 roky [online]. Český rozhlas, rev. 2017-03-31 [cit. 2017-04-02]. Dostupné online.

[1]