William Cavendish, 1. vévoda z Newcastle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
William Cavendish, 1. vévoda z Newcastle
William Cavendish, First Duke of Newcastle.jpg
Narození 6. prosince 1592
Handsworth
Úmrtí 25. prosince 1676 (ve věku 84 let)
Welbeck
Místo pohřbení Westminsterské opatství
Alma mater St John’s College
Ocenění Podvazkový řád
Manžel(ka) Margaret Cavendish, Duchess of Newcastle-upon-Tyne
Elizabeth Basset
Děti Henry Cavendish, 2. vévoda z Newcastle
Jane Cavendish
Elizabeth Egerton
Lady Frances Cavendish
unknown son Cavendish
Charles Cavendish, Viscount Mansfield
Rodiče Charles Cavendish a Catherine Ogle, Baroness Ogle
Příbuzní Charles Cavendish (sourozenec)
Elizabeth Monck, Duchess of Albemarle[1], Margaret Holles, Duchess of Newcastle-upon-Tyne[1], Henry Cavendish, Earl of Ogle[2], Lady Frances Cavendish[2], Lady Catherine Cavendish[2] a Lady Arabella Cavendish[2][1] (vnuci)
Funkce poslanec anglického parlamentu
Member of the 1614 Parliament
Některá data mohou pocházet z datové položky.

William Cavendish, 1. vévoda z Newcastle (William Cavendish, 1st Duke of Newcastle, 1st Marquess of Newcastle, 1st Earl Ogle, 1st Viscount Mansfield, 9th Baron Ogle, 1st Baron Cavendish) (6. prosince 1592, Handsworth, Anglie25. prosince 1676, Welbeck Abbey, Anglie) byl anglický šlechtic, politik, dvořan a spisovatel z rodu Cavendishů. Jako dědic značného majetku získal vliv u dvora Jakuba I. a Karla I., na straně krále se také aktivně zúčastnil anglické revoluce. Po obnovení monarchie získal titul vévody z Newcastle (1664).

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Byl synovcem 1. hraběte z Devonshire, narodil se do rodiny zbohatlíka Sira Charlese Cavendishe, po matce Catherine Ogle zdědil později starobylý titul barona Ogle (1629). Od mládí se pohyboval u dvora a v roce 1610 obdržel Řád lázně, poté studoval v Cambridge a cestoval po Evropě, v roce 1614 byl členem Dolní sněmovny. V roce 1620 byl povýšen na vikomta Mansfielda a v roce 1628 získal titul hraběte z Newcastle. Zastával též justiční posty v hrabstvích Northumberland a Nottingham, v letech 1628–1638 byl lordem–místodržitelem v hrabství Derby. V roce 1638 byl jako guvernér prince waleského pověřen výchovou následníka trůnu (pozdější Karel II.) a od roku 1639 byl členem Tajné rady. Na počátku občanské války se jako vojevůdce zapojil do bojů na straně Karla I., v letech 1642–1644 byl vrchním velitelem královských vojsk v severní Anglii a v roce 1643 byl povýšen na markýze. Od roku 1644 žil v emigraci a později se jako člen soukromé královské rady připojil k exilovému dvoru Karla II., v roce 1650 získal Podvazkový řád.

Po restauraci monarchie převzal zpět rodové statky, které kvůli válce byly zatíženy obrovskými dluhy. V roce 1660 byl jmenován královským komořím a v letech 1661–1676 byl královským sudím v severních hrabstvích. V roce 1664 získal titul vévody z Newcastle, ale veřejného dění se pak zúčastnil již jen výjimečně vlivem postupující Parkinsonovy nemoci.

Majetkové a rodinné poměry[editovat | editovat zdroj]

Bolsover Castle (Derbyshire)

Po rodičích zdědil rozsáhlé statky s vysokými ročními příjmy, na svých sídlech Welbeck Abbey a Bolsover Castle několikrát hostil Jakuba I. a Karla I. Na počátku občanské války půjčil králi 10 000 liber a na vlastní náklady zorganizoval vojenskou jednotku. Ve své době vynikl jako prototyp charakterního a mimořádně vzdělaného dvořana, proslul jako mecenáš vědců a umělců, sám se uplatnil jako spisovatel a napsal několik divadelních her, mimo jiné byl také amatérským architektem.

Byl dvakrát ženatý a z prvního manželství s Elizabeth Basset měl pět dětí. Starší syn Charles Cavendish, vikomt Mansfield (1627–1659), byl za občanské války členem Dolní sněmovny a po boku otce se zúčastnil bojů na straně Karla I. Zemřel předčasně a dědicem titulů se stal mladší syn Henry Cavendish, 2. vévoda z Newcastle (1630–1691).

Mladší bratr 1. vévody z Newcastle, Charles Cavendish (1594–1654), vynikl jako matematik, byl členem Dolní sněmovny, za občanské války dosáhl hodnosti generálporučíka jízdy a od roku 1644 žil v exilu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Kindred Britain.
  2. a b c d Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]