Wilhelm Wundt
| Wilhelm Wundt | |
 Wilhelm Wundt | |
| Rodné jméno | Wilhelm Maximilian Wundt |
|---|---|
| Narození |
16. srpna 1832 Neckarau |
| Úmrtí |
31. srpna 1920 (ve věku 88 let) Großbothen |
| Místo pohřbení | Südfriedhof |
| Alma mater |
Univerzita Tübingen Univerzita Heidelberg Humboldtova univerzita |
| Zaměstnavatelé |
Univerzita v Curychu (od 1857) Lipská univerzita (od 1858) Univerzita Heidelberg (od 1864) |
| Ocenění |
Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1908) Řád za zásluhy v oblasti umění a věd |
| Děti | Max Wundt |
| Funkce |
senátor Member of the Second Chamber of the Diet of the Grand Duchy of Baden |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Wilhelm Maximilian Wundt (16. srpna 1832 – 31. srpna 1920) byl německý lékař, fyziolog, psycholog, systematik a zakladatel vědecké psychologie. Byl 95. nejcitovanějším psychologem ve 20. století.[1]
Byl ovlivněn středoevropskou duchovní atmosférou poloviny 19. století, která navazovala na století předchozí. Leibnizovo pojetí apercepce a Wolffova psychologie připravily půdu ke zvědečtění psychologie. Herbartovo zdůraznění významu matematiky pro psychologii, fyziologické práce J.E. Purkyně a J. Müllera, Weberova experimentace s počitky stejně jako mnohé Helmholtzovy vědecké příspěvky vedly k době, ve které Fechner mohl založit psychofyziku.
Byl to však Wundt v posledních desetiletích 19. století, který se stal hlavním představitelem nové experimentální psychologie s detailními, logickými, systematickými pohledy, aktivní laboratoří a mnoha žáky, kteří založili laboratoře další. Wundtův strukturalismus převzal vedoucí místo po Brentanově, Stumpfově a G.E. Müllerově psychologii, i když vliv uvedené trojice autorů pokračoval.
Historici se v datu vzniku psychologie jako samostatné vědy rozcházejí, jedni považují za stěžejní vydání Wundtova díla Základy fyziologické psychologie roku 1874 a druzí přejmenování Wundtovy lipské laboratoře na Psychologický institut roku 1879.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139–152
