Wilhelm Herlinger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wilhelm Herlinger

Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1925 – 1929
Stranická příslušnost
Členství DSAP
KSČ
KSČ (leninovci)

Narození 11. února 1873
Vítkovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1942
Treblinka
Profese politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Wilhelm Herlinger (11. února 1873 Vítkovice1942 Treblinka[1] [uváděno též úmrtí 16. března 1939 v Zábřehu[2]]) byl československý politik židovského původu a německé národnosti, senátor za Komunistickou stranu Československa, pak za odštěpeneckou formaci Komunistická strana Československa (leninovci).

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Profesí byl kovodělníkem ve Vítkovicích.[3]

Profesí kovodělník, od roku 1919 člen německé sociální demokracie, přešel v roce 1921 do tzv. německého křídla KSČ. V parlamentních volbách v roce 1925 získal za KSČ senátorské křeslo v Národním shromáždění. V roce 1929 byl v souvislosti s nástupem skupiny mladých, radikálních komunistů (takzvaní Karlínští kluci), kteří do vedení KSČ doprovázeli Klementa Gottwalda, odstaven od moci a vyloučen z KSČ. V parlamentu se stal členem nového poslaneckého klubu nazvaného Komunistická strana Československa (leninovci). V senátu zasedal do roku 1929.[4]

Některé prameny uvádějí, že byl i s manželkou zastřelen.[1] Biographia Judaica Bohemiae uvádí, že zemřel 16. března 1939 v Zábřehu.[2] Databáze terezínského ghetta ovšem uvádí, že dorazil do Terezína transportem Bh 18. září 1942. Z Terezína byl transportem Bw 19. října 1942 odvezen do vyhlazovacího tábora Treblinka, kde byl zavražděn plynem.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c KOUŘIMSKÝ, Jan: Postavení československého Senátu v politickém systému První republiky [online]. cuni.cz [cit. 2014-11-25]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b WLASCHEK, Rudolf M., Biographia Judaica Bohemiae, 1997, sv. 2, str. 20
  3. 21. schůze, přípis volebního soudu, ověření mandátů [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-01]. Dostupné online. (česky) 
  4. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-02]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]