Wikipedista:Nsrotvt/Pískoviště/3

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Wikipedista:Nsrotvt/Pískoviště/3
Zanzibar (Unguja) a Pemba, dva hlavní ostrovy Zanzibaru.
Zanzibar (Unguja) a Pemba, dva hlavní ostrovy Zanzibaru.

Trvání12. ledna 1964
MístoZanzibar
Souřadnice
VýsledekVítězství revolucionářů
Strany
 Revolucionáři  Zanzibarský sultanát
Síla
600-800 mužů[1][2] Zanzibarské policejní síly

Nejméně 80 mrtvých a 200 zraněných během revoluce (většina z nich byli Arabové)[3]
2 000-4 000 (maximálně 20 000) mrtvých civilistů v následné době[4][5]

Zanzibarská revoluce (arabsky ثورة زنجبارčeským přepisem Thavrat Zandžibár)) proběhla v roce 1964 a vedla ke svržení zanzibarského sultána a jeho převážně arabské vlády místními africkými revolucionáři. Zanzibar byl etnicky rozmanitý stát sestávající z několika ostrovů u východního pobřeží Tanganiky, kterému Velká Británie v roce 1963 udělila nezávislost. V sérii parlamentních voleb, které nezávislosti předcházely, se arabské menšině podařilo udržet si moc, kterou zdědila z dřívější existence Zanzibaru jako zámořského území Ománu. Africká Afroširská strana (ASP), byla frustrovaná nedostatečným zastoupením v parlamentu, přestože ve volbách v červenci 1963 získala 54 % hlasů, brzy ráno 12. ledna 1964 pod vedením Johna Okella, vůdce mládeže (ASP) z pobočky na Pembě, zmobilizovala na hlavním ostrově Unguja (ostrov Zanzibar) asi 600-800 revolucionářů, které zmobilizoval již několik měsíců předtím. Poté, co přemohli policejní síly země a přivlastnili si jejich zbraně, se povstalci vydali do Stone Town, kde svrhli sultána a jeho vládu. Následovaly represe proti arabským a jihoasijským civilistům na ostrově; výsledný počet obětí je sporný, odhady se pohybují od několika set do 20 000. Novým prezidentem a hlavou státu se stal umírněný vůdce ASP Abeid Karume.

Zjevné komunistické vazby nové vlády znepokojovaly západní vlády. Vzhledem k tomu, že Zanzibar ležel v britské sféře vlivu, vypracovala britská vláda řadu intervenčních plánů. Obávaná komunistická vláda se však nikdy neuskutečnila, a protože britští a američtí občané byli úspěšně evakuováni, nebyly tyto plány realizovány. Mezitím mocnosti východního bloku - Východní Německo a Sovětský svaz - spolu s protisovětskou Čínskou lidovou republikou navázaly přátelské vztahy s novou vládou tím, že ji uznaly a vyslaly do země své poradce. Karumemu se podařilo vyjednat sloučení Zanzibaru s Tanganikou, čímž vznikl nový stát Tanzanie, což dobová média hodnotila jako pokus zabránit komunistickému rozvratu Zanzibaru. Revoluce ukončila 200 let arabské nadvlády na Zanzibaru a na ostrově se každoročně připomíná oslavami výročí a státním svátkem.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Zanzibarské souostroví, které je dnes součástí Tanzanské republiky v jihovýchodní Africe, je skupina ostrovů ležících v Indickém oceánu u pobřeží Tanganiky. Skládá se z hlavního jižního ostrova Unguja (známého také jako Zanzibar), menšího severního ostrova Pemba a mnoha okolních ostrůvků. Zanzibar má dlouhou historii arabské nadvlády, která sahá až do roku 1698, a byl zámořským územím Ománu, dokud v roce 1858 nezískal nezávislost v rámci vlastního sultanátu.[6] V roce 1890, za vlády Alího bin Saída, se Zanzibar stal britským protektorátem,[7] a ačkoli formálně nikdy nebyl pod přímou nadvládou, byl považován za součást britského impéria.[8]

V roce 1964 byla země konstituční monarchií, které vládl sultán Džamšíd bin Abd Alláh.[9] Na Zanzibaru žilo přibližně 230 000 Afričanů - někteří z nich se hlásili k perským předkům a místně se jim říkalo Širazové[10]-a obsahovala také významné menšiny v podobě 50 000 Arabů a 20 000 Jihoasiatů, kteří měli významné postavení v podnikání a obchodu.[10] Jednotlivé etnické skupiny se mísily a rozdíly mezi nimi se stíraly;[9] podle jednoho z historiků byla důležitým důvodem všeobecné podpory sultána Džamšída etnická rozmanitost jeho rodiny.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Parsons 2003, s. 107.
  2. Speller 2007, s. 6
  3. CONLEY, Robert. Regime Banishes Sultan. The New York Times. 1964-1-14, s. 4. Dostupné online [cit. 2022-11-23]. (anglicky) 
  4. CONLEY, Robert. Nationalism Is Viewed as Camouflage for Reds. The New York Times. 1964-1-19, s. 1. Dostupné online [cit. 2022-11-23]. (anglicky) 
  5. Slaughter in Zanzibar of Asians, Arabs Told. Los Angeles Times. 1964-1-20, s. 4. Dostupné online [cit. 2022-11-23]. (anglicky) 
  6. Hernon 2003, s. 397.
  7. Ingrams 1967, s. 172–173.
  8. Shillington 2005, s. 1710.
  9. a b c Shillington 2005, s. 1716.
  10. a b Speller 2007, s. 4.

Literatura[editovat | editovat zdroj]